Na konci života budeš litovat jen toho, co jsi nezažil.

21. května 2018 v 6:29 |  Dvatisíceosmnáct
Na jednu stranu se bojím psát deník z každého dne veřejně na blog. Na druhou stranu si to bez toho neumím představit, protože mi to neuvěřitelně pomáhá.
Jsem na to za ty roky asi závislá. :D

Uklidňuji si tím, že nikdo nemůže přijít na to, o koho se jedná. Přece jenom - jen v naší firmě jsou tisíce zaměstnanců. Jen na naší směně je plno kluků, kteří mají ženu a malou dceru. Tam to má tak snad každý druhý. :D Navíc neuvádím ani tu firmu, ani město, nic. Uklidňuje mě to, ale stejně. Občas jsem paranoidní.


14. 5. - PONDĚLÍ

V práci jsme spolu nebyli. Bylo mi hrozně smutno.
Celý den byl divný.
Alespoň, že se nakonec končilo dřív, protože došel materiál.
On mi nabídl, že mě sveze autem.
Ještě hrozilo, že budu končit později než ostatní, protože jsem byla na jiné lince. Řekl, že pokud tam budu muset být déle, vrátí se pro mě.
"To ale nemusíš."
"Já ale chci."

Nakonec jsem končila ve stejnou dobu.
Byli jsme spolu přes hodinu. Hodně jsme si cestou povídali.
Bylo to moc hezký. Z některých věcí mi ale bylo hodně těžko.

Celé roky jí byl věrný. Tohle je úplně poprvé v životě, co podvádí. Prý se ke mně přiblíží a v hlavě mu úplně přepne.
Chce si se mnou povídat normálně jako s ostatními a chovat se ke mně jako k jiným, ale nejde to.
Věřím mu to. Je neuvěřitelně hodnej.

Bavili jsme se o tom, jak je jeho život stereotyp. Říkal, že můj být nemusí. Začala jsem, že s tímhle přítelem těžko... že jsme nikde za půl roku vztahu nebyli spolu - jen dvakrát v kině. Což je naprostá pravda. On úplně překvapeně: "Tak to si děláš srandu, ne?" Začal mi dávat tipy, kam by mě mohl přítel vzít. Hm... je pro mě dokonalej. Bavili by nás i stejné věci.

Když bylo "po všem", šli jsme dát cigáro. Stáli jsme u sebe, bylo na něm vidět, že je smutnej. Já jen, ať není.
Pohladil mě, dal mi pusu na čelo a řekl: "Nejsem, moje maličká" ♥

Povídal, že ho sice hrozně přitahuju, je to všechno příjemný.. ale že výčitky má neskutečný. Minule, že přijel domů a nevěděl, jak se má chovat.

Ptal se mě, jestli to beru jenom na sex.
Řekla jsem, že beru... že vím, že to jinak brát nesmím.
Trapné ticho. Docela dlouho.
Já si říkala, že jsem měla říct pravdu, co cítím. Ale možná lepší, že jsem neřekla. Akorát bych ho vyděsila... on svoji rodinu miluje. Svoji malou určitě.
(PROČ se ptal?! Chtěl se ujistit, že nic nehrozí, že to neberu jinak? Nebo? Nevím...)

Bavili jsme se o tom, kteří lidé mě z práce chtějí. :D
On mě chytil za ruku a začal mě hladit: "Ale já tě vyhrál... teda, částečně"

Vůbec se v něm nevyznám!
Je nervózní kvůli svojí rodině a v žádném případě se o nás nesmí nikdo dozvědět.
Na druhou stranu se chová tak, že mě má opravdu rád, žárlí...
Třeba, jak se mě ptal, jak to beru já... potřeboval slyšet, že to neberu "jentak". Ale přemýšlím nad kravinami!

Také mi říkal, že už jsme v práci profláklý. Prý mu jeden kolega říkal, ať hlavně nezapomene, že má doma ženu a dítě.

Já bych ho brala hned.
Také jsem z toho neuvěřitelně zničená.
Myslím, že nás to ničí oba.
On má výčitky vůči rodině. Já ho mám víc než ráda a trápím se tím, že tohle skončí a my spolu nikdy doopravdy nebudeme. Mám ho plnou hlavu, na nikoho jiného nedokážu myslet.

Za půl roku chce odcházet z této práce. Ano, během půl roku se toho může změnit ještě dost. Nicméně si myslím, že pak zmizí nadobro z mého života. Neumím si to představit.

Když mě vysadil doma, byla jsem mimo.
Chtělo se mi brečet. Nějak se to ve mně nahromadilo.

Jela jsem za Verunkou. Šly jsme sednout na zahrádku na domácí limonádu a popovídat.
Následně jsme obešly pár obchodů s oblečením, něco málo nakoupily a jely do fitka.
Po půl roce jsem šla cvičit! Do posilovny.
Ze začátku jsem se cítila blbě. Ještě jsem v tomto fitku byla poprvé v životě.
Nakonec jsme si ale zacvičily dost. Baví mě to! Ještě vymakat co a jak... a bude to skvělý.

Domů jsem přijela večer. Padlo na mě úplně všechno. Myslela jsem pořád na Kolegu, byla jsem unavená. Po dvou měsících bez alkoholu, jsem si otevřela víno. Dala jsem si dvě skleničky a úplně vyčerpaná šla spát.

15. 5. - ÚTERÝ

Probudila jsem se opět nemocná.
Mám volno a nemám z toho ani trochu radost.
Navíc je přítel stále na nemocenský.

Ozvala jsem se po dlouhé době jednomu z mých bývalých.
Jsme hodně dobří přátelé a bydleli jsme spolu. Neviděli jsme se asi dva měsíce, což je u nás dlouhá doba.
Zeptala jsem se, jestli můžeme dát kafe a popovídat. Souhlasil a zajel pro mě po práci.
Nakonec jsem u něj na kafi strávila 4 hodiny. Museli jsme probrat, co je nového a čas tak nějak sám plynul. Bylo to fajn a domů jsem vůbec nechvátala.
Jaké překvapení nastalo, když jsem domů večer dorazila a přítel tu nebyl. :D
Přijel asi po další hodině a půl... a vůbec jsme se nebavili.
Vysněný vztah, no.

- celozrnné těstoviny, tuňák, zelenina
- cheesecake (2ks)

16. 5. - STŘEDA

Celé dny koukám zoufalá na byty.
Dát za garsonku (příp. 1+1) 9000-10 000,-? Vážně? To je polovina mé výplaty.
Nic jiného mi ale asi brzy nezbyde.
Navíc najít vhodný byt, to je nadlidský výkon. Potřebuji něco hezkého. Kdyby se mi v tom bytě nelíbilo a měla bych tam žít sama, asi bych se zbláznila. Dále musí být vybavený, jelikož já nemám nic. K tomu je pro mě důležitá také lokalita - kvůli práci apod.
Horší bude, že nebudu mít ani na kauci a budu si muset půjčit.
Ale zoufalá situace žádá zoufalé činy.
Nevím, jak dál.
Nechce se mi stěhovat, ale nechci být s přítelem. Začarovaný kruh. Budu muset jinam.
Hlavně se bojím toho rozchodu, nesnáším tyto situace.
On to ponese hodně špatně, je psychicky vážně trochu labilní.

Pořád jsem koukala na net, jestli mi třeba Kolega nenapíše. Abyste byli v obraze - v práci a po práci spolu nějaký čas trávíme, ale mimo to v kontaktu vůbec nejsme. Nepíšeme si nikde, nemáme se v přátelích na žádné síti, nic.
Jenže minulý týden říkal, že bychom mohli o některém z volných dnů být chvíli spolu.
Ale nechávám to náhodě.
Sice pořád dokola přemýšlím o něm, o tom, jak to je... co bude dál. Co jsem s Ním mohla udělat lépe... je to k zbláznění.
Musí si o mně myslet, že jsem hrozná. On je celý život věrný a má rodinu. Já vystřídala X vztahů a pořád nemám nikoho, s kým bych se usadila.

Z toho všeho mám poslední dny také zvláštní stavy. Většina mých známých, kamarádek (i o mnoho mladších než jsem já) má dlouhodobé vztahy, po svatbě, hodně z nich má děti. Já nemám nic/nikoho.

Přítel se mě pořád ptá, jestli ho miluju. Nikdy nevím,co říct. Chtěla bych říct pravdu, ale bojím se, že bych letěla z bytu. Vždycky řeknu, že jo. Ale klepu se a cítím se strašně.
I když to tak nevypadá, neumím lhát a přetvařovat se.
Když někoho mám ráda a záleží mi na něm, ten člověk to pozná.
Když už někoho ráda nemám, chovám se k dotyčnému najednou úplně jinak. Jsem odtažitá, protivná... taky to musí poznat.

Dneska nebyl přítel doma a psal mi i zprávu, jestli ho ještě miluju... asi půl hodiny jsem přemýšlela, co mu napíšu. On jen: "Takže už ne, co?" Říkala jsem si, že to musím ještě chvíli asi vydržet... a napsala jsem jen: "Jo."
Kdybych řekla pravdu, tolik by se mi ulevilo!!!
Ještě mi to celé stěžuje tím, že je na mě teď hodný, udělal by pro mě cokoliv, snaží se... a já jsem ta, která to celé sabotuje a která už ten vztah dávno odepsala.

Doma na mě potom: "Miluj mě alespoň trochu, prosím." Tím mě úplně dobíjí na dno. Ono se to možná nezdá, ale není úplně lehké žít s člověkem, ke kterému nic už necítíte, i když byste rádi... s člověkem, od kterého vám vadí jakýkoliv dotek, ale musíte držet a překonat to... s člověkem, kterému musíme lhát, abyste měli kde bydlet...
Trpím poslední dobou nespavostí. Třeba 4 hodiny jsem schopná se převalovat, koukat do stropu a nic, neusnu. Tisíce myšlenek, které nejdou nijak utlumit.

17. 5. - ČTVRTEK

Šla jsem s Verunkou do fitka.
Strávily jsme tam opět dvě hodiny. Tentokrát jsme si daly dost do těla. :D Mě to opět chytlo. Už si tam začínám zvykat a zase mě to baví.
Při odchodu jsem nemohla ani pořádně sejít schody, jak to bolelo. O dalších částech těla ani nemluvím. :D
Teď ze začátku jedeme celé tělo. Po měsíci/dvou si to rozdělíme na určité části.
Hned na začátku chodíme na kardio cca na 15 minut, potom posilujeme břicho s vlastní vahou a na strojích, potom dáme nohy a zadek - taky stroje a pak různé výpady se závažím, dřepy... nakonec ruce, prsa, záda. Končíme kardiem.

- cheesecake (2 ks)
- žitný chleba (2ks), eidam 30%, cherry rajčátka, salátová okurka

- fitko (dvě hodiny)

18. 5. - PÁTEK

Práce, konečně! :D
Hned, jak jsme se viděli, vyprávěli jsme si, co jsme dělali ve volnu. Ptal se, jestli mi chyběl. Já jen, že jo... On na mě, že já mu chyběla strašně a ten jeho výraz. :( ♥

Než šel na pauzu, dal mi pusu... a opět mi koupil kafe. Chtěla jsem mu dát peníze, protože už mi to bylo fakt blbý, ale nevzal si je.

Jedna holčina z vedlejší linky na mě začala, co to mělo s Kolegou minulý týden být na té kuřárně. Já jen "Co jako?"
Samozřejmě, že to ta slečna, co nás viděla, roznesla. To je to, co lidi baví. Řešit ostatní. Ne sami sebe.
Všechno jsem to popřela.

Domů mě vezl.
Předtím, než jsem vystoupila mu říkám, jestli mu můžu dát alespoň pusu na dobrou noc.
"To bys jako mohla..."
Líbání, hlazení ve vlasech.
Nakonec jsem nevystoupila, ale jeli jsme jinam.

Jinak abych to uvedla na pravou míru - my toho spolu měli hodně, ale na sex úplně nedošlo. Já jdu totiž za týden na operaci, tak do té doby musím počkat. Dneska jsem musela jít s pravdou ven i před ním, protože nijak vymlouvat jsem se z toho "proč ne", už nemohla.
(Mimochodem té operace se bojím. Jde tedy o banální zákrok, ale pod celkovou narkózou a na něco takového já jdu poprvé v životě. Navíc se jde ještě v den zákroku domů... a já budu muset jet sama městskou, protože tu nemám nikoho, kdo by mě vyzvedl ve všední den dopoledne).

V autě jsme pak řešili, že si musíme dávat mnohem větší pozor. Hodně lidí má o nás dvou podezření.

Jsem tak trochu kráva, že ho mám tolik ráda a že jsem se do něj zamilovala. Ale já tohle bez citů prostě nedokážu. Nikdy bych tohle nedělala, kdyby mi na něm tak moc nezáleželo.

- žitný chléb, eidam 30%, cherry rajčátka
- žitný chléb, salátová okurka

19. 5. - SOBOTA

V lince jsem s Kolegou nebyla, o přestávce seděl jinde. Skoro vůbec jsme spolu nebyli v kontaktu.
Pravdou je, že to tak je asi lepší.
Jenže... kdybychom se vážně jen bavili - rozumíme si, smějeme se a děláme kraviny - všichni kolem hned soudí, že spolu něco máme. Vážně se spolu kluk a holka nemůžou bavit, aby někdo "náhodou" neměl podezření? Ach jo.
Kde to žijeme, že se spolu nemůžeme veřejně kamarádit?

Nicméně to, že z jeho strany zájem trvá, mi stačil dát najevo v 5 vteřínách, kdy ke mně přišel a řekl: "Já tě tak strašně chci" a přejel mi po bocích. Ale řekl mi, že bude hodnej a že počká, až budu mít po té operaci. Do té doby bude v klidu... ale že to nemůže slíbit, protože stačí můj pohled a nedává to. A jen dodal: "Ale to ty moc dobře víš..."

V lince jsem byla tentokrát s jeho, řekněme, "nejlepším kamarádem". Je hrozně hodnej. Ještě, když si šel koupit nějakou sušenku, nabídl mi, jestli nechci taky něco přinést.
Nakonec to celkem rychle uteklo. Ale nebylo to prostě "ono".

Naštěstí mi alespoň pořád nabízí odvoz domů, takže alespoň tak s ním můžu trávit trochu času.

- žitná houska (2ks), eidam 30%
- zeleninový salát, sýr
- žitná houska, kuřecí šunka 80%

20. 5. - NEDĚLE

Je to šílený. Kdybyste to viděli a zažívali...
Hned, jak jsme se s Kolegou viděli, říká mi: "Mám problém...". Upřímně ve mně hrklo, co se stalo.
"Mám tě plnou hlavu..."
"Tys mě vyděsil... to už mi nedělej"
(jo, mohla jsem říct něco lepšího, ale v tu chvíli se mi fakt ulevilo :D)

Je čím dál těžší vydržet pracovat společně a nic nedělat.
Ale snažil se. Držel se více než jiné dny.
Říkal mi, jak jsem krásná a jak mě chce mít.
Ptal se, co pro to má udělat.
Já umím tu touhu skrýt, on mi to dává najevo.

Byl za mnou, jestli se smí na něco zeptat. Vždycky, když začne takhle, vím, že je to nějaká otázka, kterou myslí vážně.
"Máš to stejně jako já? Nebo jsem jenom já magor?"
"Jak to jako myslíš...?"
"Jako.. že mě šíleně přitahuješ, mám tě plnou hlavu..."
"Mám to úplně stejně."

Jednu pusu mi stejně dal, protože to tam bylo nekonečný.
Začal s tím, že se mnou nemůže pracovat... že by mě chtěl hladit, rozmazlovat, dotýkat se mě, dát mi pusu.
Také jsme se bavili a on, jak ho štve, že na mě nemá čas, víc času. Byl by prý šťastnej i za jeden den - kromě toho, že by ho se mnou rád strávil v posteli, vzal by mě na výlet, abych prý taky něco zažila.
Je to zlato. Jenže víme, že to nejde.

Házela jsem na něj "smutné" pohledy.
"Ty na mě koukáš, jako bych ti hrozně ubližoval a zároveň bys mě chtěla"
"No... na tom něco bude..."

Domů mě vezl. Jakmile jsem nastoupila, tak řekl: "A teď chci velkou pusu, hned"
Bez váhání jsem ho políbila.
Celou cestu jsme se drželi pevně za ruce.
Líbal mě po těle... a já měla na starost volant. Musí mi dost věřit, vůbec nekoukal a já bez řidičáku, bez jakýchkoliv dovedností... a volant v levé ruce, když jsem pravačka. :D Nicméně jsem to zvládla a ještě mě pochválil, jak jsem šikovná. :D
Shodli jsme se na tom, že se to v práci nedalo vydržet. Říkal mi, že je rád za každou chvilku, kterou se mnou může být. Všechno jsem mu mohla jen odsouhlasit, protože to máme naprosto stejně.
Taky se mě ptal, jestli je ta operace, na kterou jdu, opravdu malá... nebo jestli se o mě má bát. ♥

Musí mu být jasný, že ho mám ráda! Snad... já to najevo dát prostě neumím, bojím se toho.. Ale nechci jednou litovat, že o mých citech nic nevěděl.

No a teď nás čeká kino... jdu s Kolegou a dalšími kluky z práce.

- celozrnná bageta, Madeland 20%
- mléčná rýže
- celozrnná bageta, Madeland 20%
- Skyr


Konečně jsem se přeměřila. Abych viděla případné pokroky.
Vždy měřím v nejširším místě.
Paže - 26,5 cm
Prsa - 91 cm
Pas - 70 cm
Boky - 89 cm
Zadek - 99 cm
Stehno - 61, 5 cm
Lýtko - 40 cm
Je to katastrofa, no. Ale snažím se to napravit.
Váhu bohužel nemám, takže kolik vážím, vůbec nemám ponětí.

Vážně nevím. Mám ze všeho smíšené pocity.
Co si myslíte o Kolegovi? Podle jeho chování (a toho, že podvádí poprvé v životě, nikdy dřív žádné nepodlehl) si myslím, že mu na mě musí taky záležet a že mě má rád. Ale svoji rodinu miluje a vždy pro něj bude na prvním místě.
Když nad tím hodně přemýšlím, pro mě to dopadnout dobře nemůže.
Co si myslíte o tom bydlení? Mám raději počkat a něco si našetřit? Nebo udělat naprosto radikální krok a najít si bydlení? S tím, že si budu muset půjčit... ale zároveň s tím, že se mi uleví a budu moct začít sama, od začátku.
A s přítelem si promluvit a riskovat, že mě z bytu vyhodí? Nebo si najít teprve byt, ale zase s tím, že kdyby vzal ten rozchod "v klidu", nechci na něm nechat dva měsíce nájem 13 000,- za tenhle byt. Neumím být taková - po všem, co pro mě udělal.

Děkuji za každý názor.
Mějte se zatím krásně. Brzy se zase ozvu. ♥

 


Komentáře

1 Jeife Jeife | E-mail | Web | 21. května 2018 v 13:20 | Reagovat

Cim dyl veci neresis, tim horsi to je. S pritelem narovinu, s kolegou narovinu. A ve sve situaci si najdi jen byt. Hezky byt muzes najit az se po financni strance vzpamatujes :) nebo spolubydleni :)
Drzim palce :)

2 B. B. | Web | 21. května 2018 v 16:46 | Reagovat

Mně to vypsání se do deníku taky vždycky pomáhá, takže to chápu :).
S tím kolegou je to moc hezký, z toho zamilovanost jenom čiší - takhle zamilovaná já nejsem vůbec, což je asi špatně :D.
A jestli podvádí poprvé v životě, tak chlap snů, no, jen tak se to nevidí. A beztak jen kvůli dcerce, což chápu.
A s tím bydlením? Jako upřímně já bych asi nečekala, protože bych to nevydržela :/. Fakt se ti uleví a jestli není tvůj přítel takový kretén, tak tě nevyhodí. Pokud ano, tak je to normální idiot. Ale s tím nájmem samozřejmě, to bych na něm taky nenechala.

3 Lucienne Lucienne | Web | 22. května 2018 v 8:48 | Reagovat

Přetvařování a lhaní jsou věci, které opravdu můžou jít do extrému - tím myslím, že sama sobě můžeš tímhle přístupem zapříčinit nějakou opravdu nepříjemnou nemoc. Takže u "přítele" bych šla s pravdou ven, beztak už to musí vědět.

Nicméně, já chápu, že chceš bydlet v něčem krásným a tak, ale brát si půjčku, holka zlatá, to bych nedělala. Být tebou, mrknu jen po nějakých pokojích k pronájmu, pohybuje se to kolem 3000 tisíc (vím, že v našem městě nějaký na výběr jsou!), sice jsou určeny primárně pro studenty, ale ubytujou i nestudenty. Chvíli tam můžeš být, našetřit si, rozhlížet se po bytech a když něco najdeš, tak se přestěhuješ. Ty pokojíky bývají i se svojí koupelnou a jsou kolikrát fakt moc hezký. Myslím, že pořád je lepší žít v malým pokojíku a mít svůj klid, než se trápit doma u přítele a každej den lhát.

Je vtipný, pamatuju se, jak jsi se svým ex ještě chodila (fakt už tě sleduju tak dlouho?! :D), je super, že jste dobří přátelé :))).

No a kolega...možná je dobře, že jdeš na operaci s že nemůže být nic víc. Máš víc času na to si promyslet, jestli to opravdu chceš a jestli je to dobrá cesta. Být tebou, zeptala bych se, jak to doma vidí on dál.

Držím palce a jsem zvědavá na pokračování! :)

4 Jajinka Jajinka | Web | 22. května 2018 v 10:32 | Reagovat

Kočko, o kolegovi si myslím, že se do tebe zamiloval. Z toho co píšeš, je to očividné. O bydlení - já platím asi 70% z toho, co beru. I tak zvládnu našetřit a občas si něco dopřát. Takže pokud je částka co píšeš polovinou, tak bych se vůbec nebála, že bys to nezvládla. Já bych do vybaveného bytu nešla, ale to jen já už jsem taková.
S tim přítelem co nemiluješ - měla jsem to s F. stejně. Jen já se neumim přetvařovat ani den.
Operace - taky mě jedna malá čeká. Ovšem po ní budu muset asi 3 týdny sexuálně abstinovat. K. mě fakt přitahuje tak mě to mrzí, ale on to naprosto chápe (je úžasnej) a na jednu stranu se mi i líbí, že počkáme, je to takový hezký, romantický, nevinný.

5 Lucie Lucie | Web | 23. května 2018 v 19:54 | Reagovat

[1]: Uvědomuji si to, že máš ve všem pravdu. Snažím se to (konečně) všechno řešit. Děkuji za názor a komentář. :)

[2]: Jsem ráda, že to tak nemám sama. :)
No.. je to chlap snů. A zamilovaní jsme, což je v našem případě hodně komplikovaný. :/
Bydlení už jsem začala shánět.. už to taky nedávám.

[3]: Mně se zdá, že on to vědět nechce... a tak se chová jakoby mezi námi bylo vše v pořádku... o to těžší je přivést řeč na něco jako je rozchod. Navíc já jsem v tomhle strašný srab. Vždycky jsem se s partnery rozešla já, ale jak... většinou jsem čekala až do doby, kdy už to bylo hodně v háji a oni to poznali, ptali se mě pořád, co mi je... a já šla nakonec s pravdou ven.
S tím bydlením máš pravdu. Jenže já už si nějak neumím představit žít s cizími lidmi. Navíc mám v práci 3 směny a je to celkově náročný... Jednou jsem v takovém pokojíku s vlastní koupelnou bydlela - také po rozchodu. Vydržela jsem tam asi dva měsíce a stěhovala se zpátky. Vím, jak náročný pro mě bylo žít úplně sama... někde, kde jsem se necítila dobře a nelíbilo se mi tam. Nevracela jsem se tam ráda, každou noc se mi chtělo brečet a chtěla jsem pryč. To už zažít znovu nechci.
Jestli to bylo s tímhle bývalým, tak už se musíme sledovat tak 3 roky. :D Ale ono to letí, ono se to nezdá. :))
Děkuji moc! Držení palců bude ještě hodně třeba! :)

[4]: S Kolegou máš pravdu. Zamilovali jsme se do sebe...
Jo, no... tahle částka je polovinou mého momentálního platu. Asi bych se konečně musela naučit šetřit... a nerozhazovat peníze za všechno, co "nutně potřebuji".
Všechno má svoje plusy a mínusy. Chápu, že bys s ním chtěla co nejdřív spát (jako já s Kolegou)... na druhou stranu vidíme, jak nás berou, když jim to nevadí a počkají. Má to svoje kouzlo. :)

6 Jajinkajajinkamkt Jajinkajajinkamkt | Web | 26. května 2018 v 17:47 | Reagovat

Němej z té narkózy strach :) Já byla po probuzení jen zmatená, jaktože nejsem na sále, ale na pokoji :D A jinak úplně ok, jen mírná únava, ale jinak jsem hned hýřila vtipem :D Jinak asi máme každá jiný zákrok, tak třeba u tebe ta zvýšená hygiena nebude nutností ;) A i tak bys to zvládla - prostě vodu do rozprašovače, ještě na záchodě umýt, vysušit toaleťákem a je to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama