Nejlepší polibek je ten, který proběhl mezi očima tisíckrát, než se dotkl rtů.

13. května 2018 v 22:35 |  Dvatisíceosmnáct
Další týden za námi.
Ještě před týdnem bych v některé věci vůbec nedoufala... ♥
Nicméně... opět jsem si hodně zkomplikovala život.
Ale ty chvíle štěstí za to stojí.


8. 5. - ÚTERÝ

Konal se dlouho očekávaný koncert. Těšila jsem se na něj tak půl roku.
Do Prahy přijel Enrique Iglesias. ♥
Konečně jsem se dočkala.
Ze začátku - zacpaná cesta, nakonec jsme jeli autem asi tři hodiny. To bylo ještě dobré. Na místě jsme byli včas a měli ještě hodinu a půl čas před otevřením haly. Lidí tam už i tak bylo dost.
Nakonec halu otevírali ještě s půl hodinovým zpožděním. My už namáčknuté s Verunkou v davu. Přišlo mi, že nemůžu dýchat. Pak to začalo. Těsně před otevřením. Studený pot, pocit na zvracení, začala jsem vidět rozmazaně a přestávala jsem slyšet. Měla jsem pocit, že sebou seknu v příštích pár sekundách. Naštěstí okolo mě bylo plno lidí, kterým to nebylo jedno. Začali křičet o vodu... někdo mi jí poslal. Poradili mi, ať jdu do podřepu. Trochu se to zlepšilo. Nakonec mi udělali uličku a já se dostala mnohem rychleji ke vchodu. Z toho hrozného davu. Jen jak jsem procházela, tak jsem slyšela nějakou slečnu, jak říká: "Se nedivím, že jí je zle.. je úplně zelená..."
Bylo to něco hrozného.
Konečně jsme byly s Veru uvnitř. Dala jsem si opět vodu. A šly jsme do haly. Měly jsme místa na stání. Stouply jsme si do třetí řady od zábran. Místa docela dobrá. Nicméně kolem opět tisíce lidí. Než začal Enrique, hráli DJové... přes hodinu. Na mě šel opět ten stav. Neužila jsem si to, každou chvíli jsem šla do podřepu, abych to rozdýchala.
Potom na mě už sekuriťák, že si mě vezme dopředu, abych to rozdýchala. Když jsem viděla tu velkou zábranu, začala jsem, že ne... on mě chytl a přes tu zábranu přenesl.
Tím jsem tam zůstala sama. Šla jsem se projít. Pomohlo to.
Druhou polovinu koncertu jsem stála sama vzadu. Ale užila jsem si to mnohem více. Víc vzduchu, prostoru.

100% vím, že za tyhle moje stavy mohlo to, jak jsem šíleně málo jedla poslední dva týdny. Před lety jsem tyhle stavy na omdlení mívala. Upadala jsem do hypoglykémie z nedostatku cukru. No, tak mě to potkalo zrovna tady. Jinak si to vysvělit neumím. Davy mi nevadí. I když na takové velké akci jsem byla poprvé v životě.
Nicméně Enrique je úžasnej a byla jsem z něj i tak hotová. :D ♥ Celkově toho nelituji, že jsem jela.
Domů jsem se vrátila ve 2 ráno a šla vyčerpaná spát.

- Chocapic s mlékem
- celozrnné těstoviny, vajíčko, zelenina

9. 5. - STŘEDA

Šla jsem na linku ke Kolegovi.
Opět to bylo parádní jako vždycky. Povídání, smích, flirt.

Slečna od vedle ho v jednu chvíli viděla, jak mi přejel po břiše. Říkala mi, jestli na sebe nechám takhle hrabat. Že se toho pak chytne další, další a budu tam za děvku.
Jasný. Mám to takhle jen s ním a ještě se snažíme, aby to nikdo neviděl.
Já to pak Kolegovi vyprávěla a on z toho měl srandu. Prý má ta slečna mindrák, protože není atraktivní.
Dělal si z toho srandu a vždycky: "Nekouká, můžeme na sebe šahat, rychle :D :D" a výbuchy smíchu.

Kolega šel vážně do sebe.
Přišel ke mně zezadu, objal mě, odhrnul vlasy a dal pusu na krk. ♥
Nemůžu z něj!
Ještě před týdnem by si tohle nedovolil.
Mně se zdá, že jak odmítl ten polibek ode mě, já se hodně uklidnila... a on naopak.

Dělali jsme kraviny... a on potom jen: "Ale stejně tě mám rád..."

Nabídl mi odvoz domů. Chtěla jsem mu dát alespoň pusu na tvář na dobrou noc při vystupování. Měla jsem to v plánu, protože jsem si říkala, že on mi poslední dva dny v práci pusu dal a na krk. To je horší než na tvář. :D
Po minulým zážitku jsem na to ale neměla odvahu.
Jen jsem poděkovala za odvoz a popřála mu dobrou noc.
On jen: "Poslední dobou nějaká hodná, ne?"
"No, zklidnila jsem se.."

Domů jsem přišla tentokrát ještě víc v prdeli. Byla jsem ve stavu, kdy jsem pro změnu šíleně litovala, že jsem NIC neudělala... a že už mě určitě nikdy autem nevezme.
Na druhou stranu si říkám, že když budu takhle odtažitá, tak on se třeba odváží ještě víc. :D

- 3 žitné housky, eidam 30%
- přesnídavka

10. 5. - ČTVRTEK

První, co mi v práci Kolega řekl, že u něj mám vroubek. Usoudila jsem, že tentokrát se mu vážně nelíbilo, že jsem nic neudělala a zachovala se zase rozumně. Kdo se v tom má vyznat? :D

Přišel za mnou a říkal, že po tom včerejšku ani neví, jestli na mě smí vůbec ještě sáhnout nebo ne. Já se jen usmála. A on: "A můžu nebo ne?" :D Řekla jsem mu, že on může všechno, že je všechno v pohodě.
Když za mnou potom šel, ptal se, jestli mu dám pusu. Já se smála a říkala, že dám. On byl tentokrát vážný a říká: "Ale fakt, já to myslím vážně". Slíbila jsem mu to.

Je u nás nedostatek lidí a tak jsem byla i vevnitř v lince sama.
V jednu chvíli Kolega přišel, byli jsme tam sami. On se odhodlal mi dát pusu! V práci.. boooože! ♥ Jenže já uhnula... takže z toho byla pusa na tvář. Krása, vážně.
Stáli jsme naproti sobě, drželi se za ruce... a já to podělala, klasicky.
Nevím, proč jsem to udělala.
On na to úplně: "Ahaaa, takže kámoši? Dobráááá".

Tak další dvě hodiny to bylo divný. Koukal na mě zvláštním pohledem. Po nějaké době: "Fakt? Vážně? Jako pusa na tvář? PROČ?"
Řekla jsem, že fakt nevím proč... ale že mě to sere.

Po nějaké době přišel znova a předváděl mi to.
Jak se konečně odhodlal, dává mi pusu a já nastavím tvář. Do smíchu mi z toho nebylo.
Řekl, že to pořád nemůže pochopit.
Chvíli to bylo vážně napjatý mezi námi.
On vypadal smutně, já byla kvůli tomu bez nálady.
Řekla jsem mu, že za to může stejně on... že mě minulý týden odstrčil jako první. On jen, že to ví, že je blbej.

Později si z toho začal dělat srandu a začal mě oslovovat "KÁMO".
Sáhnul na mě v lince, pak si hned oklepal ruce a jen: "Jee, sorry, my jsme kámoši, to nesmím". Já vždycky jen výraz, ať toho nechá, že to tak není.
Naštěstí se to docela rychle mezi námi spravilo a dělali jsme zase blbosti.

O přestávce si sedl venku vedle mě. Tam se to urovnalo úplně. Povídali jsme, nabídl mi odvoz domů, domluvili jsme se na kolo. Také se mě ptal, v kolik hodin půjdu do fitka, že by mě tam chtěl potkat. Haha. To se stát nesmí.
Od té doby mezi námi zase paráda.

Tentokrát na mě cestou domů v autě koukal zase tím svým pohledem, že by něco chtěl. Já na něj taky tak koukala.
On se odhodlal!!! Bylo vidět, jak je z toho hotovej... já byla taky.
Detailně to tu asi vypisovat nebudu. On po mně vyjel, já ho objímala, hladila ve vlasech... a najednou to šlo samo a my se líbali. ♥
V téhle situaci mě neodvezl domů, ale jel dál a dál... a pak někde za městem zastavil.
Ještě mi ale nezapomněl říct: "Tohle se nikdy nestalo, jasný?"
Všem je asi jasný, jak to dopadlo.
Ještě teď, když na to vzpomínám, jsem vyřízená. Mám "šimrání" v žaludku.

Potom jsme hned jeli, protože on musel. Jo, to bylo trochu divný. Já se cítila divně! Ještě na mě: "Doufám, že to nebereš nějak...?" Nedonechala jsem ho to ani říct... řekla jsem jen, ať se nebojí, že je všechno v pohodě.
Jen povídal, že doufá, že nebude mít výčitky, že nečekal, že by tohle někdy vážně udělal.
Ještě řekl mě, že jsem zlobivá. Já!
Já poslední dny právě byla hodná, nic nedělala... a to ho podle mě vyhecovalo.

Odhádlávali jsme se k puse a nakonec se to zvrtlo úplně.

Já jen doufám, že to mezi námi bude pořád stejný.
Ale dost se bojím, že nebude.
Pokud bude mít opravdu výčitky, tak už se mě ani nedotkne.
Na druhou stranu se uklidňuju, že máme skvělý vztah mezi sebou a že si rozumíme... a to nám zůstat musí.
Snad.

Teď si o mně už můžete myslet, že jsem úplná kráva, ale já mu nedokážu odolat. Já ho chci. :( V takových chvílích nemyslíte na jiné. Na jeho rodinu nebo můj nefungující vztah.

- 2 rustikální bagety, Gouda 48%
- mléčná rýže
- Jogobella višňová

11. 5. - PÁTEK

Dneska jsme měli volno. Celý den tudíž strávený doma. S přítelem, který je na nemocenský.
Uklízela jsem, vařila (pro něj), prala... a válela se.

- 2 žitné housky, eidam 30%
- bílý jogurt, jablko
- žitná houska, eidam 30%

12. 5. - SOBOTA

Šla jsem do práce hodně nervózní. Sice jsem doufala, že to bude jako vždycky, ale je jasné, že jistá jsem si být nemohla. Bála jsem se našeho setkání.
Normálně jsem se pozdravili. Možná až moc normálně. To jsem si říkala, že to je v prdeli všechno.

Potom jsem v šatně potkala jednoho z vedoucích, u kterého jsem jednou byla na přesčasu (není to ten, který mi píše :D). Začal, že vždycky, když mě vidí, má hned lepší den... že se narozdíl od všech krásně usmívám. Prohodili jsme pár slov a on mi popřál krásnou směnu.
Při rozdělování míst mě můj vedoucí poslal ke Kolegovi. Zákon schválnosti. Kdybych tam chtěla, nepůjdu tam.

Ono to ale bylo mezi námi dál skvělé. Ještě víc.
Ze začátku se mě nějak dotknul a pak na nás dva ukázal a říká: "Nebo už nechceš...?" Začala jsem kývat, že chci.

Chvíli po začátku směny, jestli mu dám pusu. Říkám: "A ty mně?"
"Tak pojď blíž..."
Šla jsem a dali jsme si jí. Já se z toho rozplývala, to bylo tak krásný. Ještě v práci!

Jen mě třeba objal, pohladil.. po tváři, po ruce. Objal mě kolem břicha a dal mi pusu na tvář.
Přišel a broukal mi: "Našel jsem svoji vysněnou dívku...".. potom si radši z něčeho začal dělat srandu, aby změnil asi téma.

U mé linky stáli - Kolega, můj vedoucí a ještě nějaký jiný chlap z linky. Ten chlap na mého vedoucího: "Tady slečně to moc sluší." Chvíli předtím mě pořád zdravil. :D
Začala jsem se smát. Vedoucí a Kolega taky.
Pak mi Kolega říká, že začne fakt žárlit... že je hamoun a že by mě chtěl celou jen pro sebe. Já na to pokrčila rameny. Ono - co jsem měla říct?! Později mě napadlo, že jsem mohla říct, že já bych ho chtěla taky jen pro sebe, že jsem stejná... ale že já mám bohužel smůlu. Pozdě, neřekla jsem to. Dělala jsem, že je mi to lhostejný. Což vůbec není pravda.

Chtěli jsme se políbit, ale nešlo to. Já jen: "Tak jindy..."
Začal, že je škoda, že mě dneska nemůže vzít domů, ale že jede někam s malou. Ještě mi říkal, že by mě vzal rád s nimi, ale že by to malá řekla mamce. Dělali jsme si z toho trochu srandu, ale bylo to zvláštní, no.

Přišel pro pusu. Já mu jí šla dát. Odhodlala jsem se k takové rychlé, aby nás nikdo neviděl. On mě chtěl zrovna políbit. Není možný už! :D
Ještě o pár minut déle přišel a říká mi: "Víš, že já ti chtěl dát větší pusu?"
Tvářila jsem se smutně a řekla jsem, že vím. Rozhlížela jsem se kolem sebe a on jen: "Teď to nejde, zlatooo" a přidal smutný výraz a pohladil mě.
Oslovuje mě "Moje maličká" ♥ Dneska mi dvakrát řekl "Zlato", což jsem naprosto nečekala a přišlo mi to krásný.

Je trochu vidět, jak se to v něm pere. Občas si zanadává, že by měl být hodný, ale že to nejde. Tvrdí mi, že ho tolik přitahuju, že se to prostě nedá vydržet.
Byl na mě hodný, milý, pozorný, koupil mi kafe (zase :D).
O přestávce seděl u mě.
Při loučení se mě ptal, jestli se na něco domluvíme, až budeme mít volno.
Souhlasila jsem.

Jak si v téhle situaci říct, že to mám předem prohraný???
Nejde to. Naděje umírá poslední.

13. 5. - NEDĚLE

V práci na nic. Nic nefungovalo. On měl hooodně práce a málo času.
Moc jsme spolu nebyli.
Když ale ano, přišel, pohladil mě po tvářích a dali jsme si pusu. Pohladila jsem ho. Nemůžu prostě!

Mimo pauzu šel na cigáro a potkali jsme se. Říká, ať jdu taky. Neváhala jsem.
Tam byli další kluci, co se s nimi Kolega dost baví. Ale všichni po chvíli začali odcházet.
Já s Kolegou tam zůstala nejdýl. Dokud všichni tihle kamarádi neodešli.
Na kuřárně seděla už jen jedna slečna.
Kolega: "Ta bude v klidu..." a políbili jsme se. ♥
Na zábradlí před kuřárnou v práci. Ne, vůbec neriskujeme... už nás nejméně ta slečna viděla.
Potom říká: "Teda... snad bude v klidu."
Já jen, že už je to jedno, že je stejně pozdě. :D

Jsem do něj zamilovaná den ode dne víc a víc. A to mám pocit, že už to víc nejde.

V lince jsem byla s jedním chlapem okolo 45 let, nevím, věk tipuji. Kdysi mi půjčoval zapalovač. To jsem se s nikým ještě moc nebavila. Zapalovač mi tehdy došel. On si toho všiml. Od té doby si tykáme. Ale jen jsme se vždycky pozdravili, jelikož dělá na jiné lince. Dneska ho poslali k nám.
Bylo to strašný. On mě začal nabalovat! Ale od něj bych to nečekala. Bylo mi to hodně nepříjemný. Začal, ať s ním jdu na rande, že mě vezme do kina a na zmrzku. Pořád řeči typu, že na mě by si počkal rád, kdyby věděl, že je ta možnost...
Pak chtěl, abych s ním šla na cigáro. Ani omylem.

Jsem zvědavá, jak přežiji několik dní volna, kdy se neuvidíme.
Nepředstavitelný.
Co váš týden? :)
Mějte se zatím krásně.

 


Komentáře

1 B. B. | Web | 14. května 2018 v 22:18 | Reagovat

Tak to na koncertech mám podobné, jenže já zas celkem panikařím.
Jeee, s tím kolegou to vypadá úžasně :D. Čekala jsem, že to tak nakonec dopadne. Akorát ten risk noo :/.

2 Brixie Brixie | 14. května 2018 v 23:31 | Reagovat

Aaaa konečně to přišlo a já na to tak dlouho čekala :D Hele řeknu ti, že pro tu malou bude akorát horší, když spolu zůstanou a nebudou se mít rádi a budou se hádat... naši se taky dost hádali, ale kvůli nám spolu zůstali a říkám si, jestli by nebylo lepší, kdyby šli od sebe.... ale nevidím do toho, tak nevim no

3 Lucie Lucie | Web | 15. května 2018 v 11:08 | Reagovat

[1]: Já doufám, že nějaký příští koncert mě nepotkají ty samé stavy. :( :D Okolnosti jsou blbý, no... ale jinak je to krásný. :)

[2]: Taky jsem na to dlouho čekala. :D A taky si myslím, že pokud spolu rodiče zůstávají jen kvůli dítěti, není to to nejlepší. Ale také do toho v jejich případě úplně nevidím a nevím, jak to mají doma.

4 Jajinka Jajinka | Web | 16. května 2018 v 13:43 | Reagovat

Ty jo, tak to je mazec :D Jsem ráda, že jste do toho takhle praštili a hlavně že tam ta touha zůstala i nadále. Jen je tedy fakt na prd, že je zadanej. To fakt nevím, jak bude pokračovat :(

5 Lucie Lucie | Web | 20. května 2018 v 8:33 | Reagovat

[4]: To mi povídej. Sama jsem taky zvědavá, jak tohle dopadne. :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama