Ty, já... osudová kombinace.

26. května 2018 v 19:16 |  Dvatisíceosmnáct
Jeden týden stačí, aby se změnilo naprosto všechno.

"Schopnost získat si každého má i svá rizika - může se stát, že si člověk vybere nesprávné lidi." (John Green)

21. 5. - PONDĚLÍ

Šla jsem s klukama z práce a Kolegou do kina - na Deadpoola 2.
Před kinem jsme dali cígo, povídali... pak jsme šli pro jídlo a colu, klasika. :D
Seděla jsem vedle Kolegy. Chytl mě za ruku a dal mi i během filmu pusu. Bylo to krásný! ♥
Vůbec jsem to nečekala, že by před kluky něco udělal.
Jen u něj to mám tak, že stačí, že se dotkne mojí ruky a já cítím šimrání v žaludku. Nikdy jsem to až takhle neměla.
Z filmu jsme byli nadšení, bylo to skvělý, stejně jako první díl.

Po kině mě vezl domů autem. S tím, že jsme si řekli, že mě vážně jen odveze, protože ráno brzo vstáváme.
Ale políbit jsme se museli. Říkal, že na tohle se těšil celou tu dobu.
Prý: "Takový rande/nerande, no" :D
Mně stačilo, že jsem s ním mohla trávit čas a cítila jsem se skvěle.

22. 5. - ÚTERÝ

V práci jsme byli všichni mrtví. :D
Kolega mi říkal, že nemohl vůbec usnout.. že mu asi někdo v té posteli chyběl.
Během dneška jsme si dali pusu několikrát. ♥ V práci... byla jsem hodně překvapená.
Z něčeho jsme si dělali srandu a já na něj, ať si toho váží. On jen, že mě si právě váží hodně.
Taky mi přinesl svůj energiťák, když viděl, jak jsem unavená. :D Nechal mi ho tam, abych si ho klidně dopila.

Hned mi nabídl i to, že mě vezme domů.
Čekala jsem na něj, vyzvedl mě, hned jsme se políbili a chytli se za ruce.
Vzal mě na procházku. Jeli jsme za město a šli se projít do lesa. Povídali jsme si, procházeli se, líbali se.
Zažívám s ním něco nepopsatelnýho. ♥

Také mi říkal, že nás viděl dneska další kluk v práci, jak si dáváme pusu.
Prý za ním přišel ten jeho nejlepší kamarád a říkal mu, proč si sakra nedáváme větší pozor.

Bylo mi s ním krásně.
Dostal mě tím, když řekl: "Proč jsi nepřišla dřív? Proč jsme se nepoznali dřív?"
Já jen: "Na to jsem se sama sebe taky už několikrát ptala..."
Dávali jsme si cigaretu, koukal na mě a říkal, že jsem opravdu krásná... na ten jeho pohled nezapomenu.
Boooože můůůůůj!
Nikdy už nevymažu z hlavy, jak jsme tam naproti sobě stáli.. to, jak to říkal... bylo vidět, že ho to vážně trápí, stejně jako mě..

V podstatě jsem si nyní jistá, že to máme úplně stejně a jsme do sebe zamilovaní.
Jenže... dělat s tím nemůžeme/nebudeme nic.
Jde jediné - užívat si spolu tajně společných chvilek.

"Můžu se tě na něco zeptat? Co ke mně cítíš?"
No... pochopil to, když jsem se zatvářila, že bude lepší o tom nemluvit a jen jsem dodala: "Asi to ani říkat nemusím... já myslím, že je to poznat..."
Držel mě pevně za ruku, koukali jsme na sebe... a povzdechl si.

Ptal se, jestli se bojím té operace. Uklidňoval mě, ať z toho nemám vůbec strach a že to zvládnu.
Je úžasnej!! ♥

Na nic víc než na líbání dneska nedošlo. Říkal mi, že nechce, abych si myslela, že mě nějak využívá a má mě jen "na to".
Chce počkat, až budu v pořádku i já, abych z toho prý také něco měla.
Vím 100%, že on takový není, aby mě nějak využíval.

23. 5. - STŘEDA

Asi to už všichni víte, ale já jsem v tom až po uši.

V práci jsme se vůbec nebavili.
Jen se mě zeptal, jestli spolu po práci půjdeme zase na procházku, že to bylo včera moc fajn.

Po práci jsme spolu jeli pryč a šli se projít. Kolem rybníka, lesem... políbil mě, drželi jsme se při procházení kolem pasu... bylo to nádherný. Ale krátký.
Nic víc jsme spolu opět neměli, kromě líbání.

Jo, prý o nás v práci už ví všichni. Pecka.
Přiznali jsme si, že se to, co mezi námi je, skrývá těžko.

Teď se dlouho neuvidíme a myslím, že to ani jeden neneseme příliš dobře.
On mě uklidňoval, že to uteče.
Říkala jsem, že snad jo. Zítra práce, v pátek jdu s kamarádkama do města. On jen, že doufá, že se neopiju a nezačnu si tam s někým. Žárlivka moje. ♥

Také začal, ať po té operaci do práce nechvátám. Abych toho do budoucna nelitovala... že o mě má strach a abych se radši pořádně vyléčila.

Dostal mě tím, když opět začal: "Můžu se tě na něco zeptat?"
Já, že se sice bojím na co... ale že může.
"Náš vztah už není milenecký, ale přerostl v něco víc... čistě hypoteticky... teď záleží už jen na tobě...umíš si představit, že bys měla vychovávat dítě? Ještě k tomu v podstatě cizí dítě?"
Ještě to upřesnil, že samozřejmě bych jí jako úplně nevychovávala, ale jestli si tohle umím vůbec představit, že bych to zvládla...
Hodně mě touto otázkou zaskočil. Nicméně příjemně. Znamená to, že nad tím uvažoval... že bychom jednou mohli být/žít doopravdy spolu.
Já odpověděla v tu chvíli jako největší debil, alespoň teď mi to tak přijde. Začala jsem něco o tom, že mám děti ráda a že by mi to nevadilo... ale neřekla jsem to úplně tak, jak bych si představovala.
Začala jsem kecat něco o mladších sourozencích a blablabla.
On jen začal, že tohle je něco jiného.
Upřímně? Neumím si svůj život představit bez něj... vážně ne, nikdy jsem nic silnějšího nezažila. Věřím, že jeho malou dceru bych si také zamilovala.
Ale ano.. je to neskutečný závazek - začít žít s chlapem, který už má dceru... a momentálně má i ženu.
Život by se mi od základu změnil. Lehké by to určitě nebylo. Ale on by mi za to stál.
Ještě teď se mi v hlavě tahle věta přehrává... pořád se sama sebe ptám, jak může v tomhle záležet na mně? Nejvíc záleží na něm, jestli bude jednou schopný se rozejít se ženou, se kterou má dceru.

Říká takové "velké" věci, ale potom, jak je škoda, že na sebe nemáme víc času... a jak bychom si mohli vzít "tajně" oba dovolenou a být jen spolu.
Ale asi je rozumnej a ví, co dělá. Chce třeba počkat, jak to mezi námi bude dál... a kdyby to trvalo delší čas, byl by asi schopný takových radikálních kroků... nevím.

Hodně se bojím, aby to u něj nebylo nějaké "chvilkové pobláznění" a já vážně nezačala věřit tomu, že spolu skončíme. I když popravdě... já už tu naději mám teď.

Vůbec se nám nechtělo se loučit.
Bylo na něm vidět, že je smutnej.
Už teď mi šíleně chybí!
Snad se u něj všechno to, co spolu máme, nezmění. Během té doby, co se neuvidíme.

24. 5. - ČTVRTEK

Odpoledne jsem jela ke kamarádce na skleničku.
Opravdu jsem měla jednu skleničku vína. Jdu do sebe. :D
Byla jsem u ní do večera a bylo to skvělé.
Popovídaly jsme, násmaly se. Zbožňuji tyhle chvíle.


25. 5. - PÁTEK

Šla jsem na zbytek předoperačního vyšetření.
Přinesla jsem své obvodní doktorce výsledky vyšetření krve a moči. Hmm. Všechno v pořádku, kromě močové infekce. Ona, že v takovém stavu není úplně nejlepší jít na zákrok. Je tam mnohem větší riziko nějaké další infekce.
"Vy nemáte žádné potíže?"
Divila se, ale já je vážně nemám. :D
Já jsem prosila, že bych tam ale vážně chtěla co nejdřív. Nasadila mi na tři dny antibiotika a řekla, že se rozhodne operatér v pondělí, zda do toho půjde. Alespoň naděje, že když už tam budu, tak tu operaci udělají.

Po doktorce rychle do lékárny a do práce.
Tam to uteklo tentokrát rychle, když jsem tam byla jen 3 a půl hodiny.

Na zastávce jsem se pak potkala s Kolegovo nejlepším kamarádem, tak jsme celou cestu busem domů povídali.
Hrozně by mě zajímalo, co ví o nás dvou. Jestli mu o mě něco povídal. Ale řeč na to nikdy nepadla.

Večer byla domluvená po dlouhé době párty. S dvěma nejlepšíma kamarádkama a Bývalým.
Bylo to u něj na bytě, protože jsem chtěla s holkama pokecat a u mě doma to nejde.
Celý večer cola/rum, povídali jsme, byla sranda. Vážně jsem si ten večer užila.

Akorát do města se mi moc nechtělo, byla jsem unavená.
Nakonec jsem se ale nechala ukecat.
Ve městě příšerný. Byla jsem střízlivá, viděla jsem ostatní, jak se chovají úplně na srač*y a co tam předvádějí. Najednou jsem tam stála.. kolem mě plno nalitých "dětí" a já si říkala, co tam sakra dělám.
Měla jsem nějakou "svojí" chvilku, kdy mi připadalo všechno tohle zbytečný. Měla jsem pocit, že já už takhle žít nechci. Dala jsem si jeden drink a jela jsem domů.

Dorazila jsem ve 4 hodiny ráno. Přítel spal na gauči a jeho nejlepší kamarád tu pařil playstationa. Šla jsem si dát ještě cígo na balkon. Kamarád mezitím odjel a přítel se přesunul do postele.
Alespoň, že tak. Neměla jsem náladu na nějaké scény.

26. 5. - SOBOTA

Přítel se vzbudil odpoledne, stoupnul si nade mě a začal na mě řvát, ať už mu do pí*i řeknu, co se děje.
Nešlo to dál. Řekla jsem mu to, že už s ním nechci být, že nám to nefunguje a hlavně, že nic necítím... a že to bohužel neovlivním.
Nezažila jsem horší rozchod, vážně ne!
Okamžitě letěla židle, věci ze stolu, skleničky i s pitím... proč to všechno nerozbít, že.
To, jak na mě řval? Chvílema to vypadalo, že mi jí natáhne, já se tu krčila na židli a brečela. Pořád chtěl znát důvod. Říkal, že ani nemám koule mu říct pravdu... že jsem malá uřvaná dě*ka, zas*aná kun*a apod. Židli nakonec hodil i po mně. Naštěstí dopadla vedle. Řekl, ať okamžitě vypadnu a jdu třeba na ulici, že je mu to úplně u prdele.
Brečela jsem, ať se tak nechová, že se ho bojím... on jen, že je mu uplně u prdele, jak se cítím.

Potom samozřejmě začal, jestli vůbec chápu, že on mě miluje a nechce, abych odcházela, že jsem jeho život a udělal by pro mě cokoliv.

Celé to trvalo dlouho. Mně se to zdálo nekonečné.
Potom sbalil slaystationa a nějaké věci a odjel. Jen řekl, ať pak klíče nechám ve schránce, že už mě v životě nechce vidět.
Následně jsem ještě dostala pár zpráv na Fb, jak mě miluje.. a prosil, ať od něj neodcházím.
Napsala jsem, že teď ani nemám kam jít.. že tu musím 5 podělaných dní ještě zůstat...

Momentálně tu není, ale zítra se vrátí. Já tu pořád jsem, protože nemám NIKOHO, kdo by mi nabídl, abych k němu šla.
Jo, jsem v prdeli. Jen si představím, jak přijede, chce se mi brečet.
Zítra jdu na prohlídku bytu, garsonka za 5500,- se vším. Byla by to naprostá pecka... a bydlela bych ve stejném paneláku jako 4 předchozí roky.
Držte mi prosím palce, ať mi to vyjde a já se můžu v pátek stěhovat!!!

V pondělí mě čeká ta operace. Tak to jsem taky zvědavá, jak to dám. Sama. Hlavně, aby se uklidnil a nechal mě tu...

Snad zažíváte příjemnější dny než já.
Snad příště už budu psát z nového bytu, držte palce.

PS.: Ten byt nevyšel. Půl hodiny před prohlídkou mi paní volala, že už to vzal jiný zájemce. Vážně se bojím, co během týdne budu schopná sehnat a co bude dál...
Dneska se stěhuju k tomu bývalému, jak jsme dobří přátelé, na gauč... ráno mi přivezl krabice a pytle na věci. K večeru se pro mě staví.
Občas se asi nevyplatí říkat za každou cenu a co nejdřív pravdu. Měla jsem poslechnout kamarádku a teprve si sehnat bydlení. Jen jsem prostě nevěřila tomu, že se přítel - už bývalý - zachová vážně takto.

 


Komentáře

1 cincinety cincinety | Web | 27. května 2018 v 11:00 | Reagovat

Och, to bolo zo začiatku tak krásne čítanie... a potom... ten rozchod bol vážne príšerný, predstava, že s ním ešte budeš musieť vydržať pár dní... držím ti palce. Držím palce pri zákroku, zotavovaní a hlavne pri sťahovaní. Nech ti tá garzónka vyjde

2 B. B. | Web | 28. května 2018 v 17:37 | Reagovat

No tak ten rozchod, to je teda pecka. Ještě že ti nic neudělal, idiot. Přesně ten typ, co něco udělá a pak říká, jak toho druhého miluje a bla bla. Jen otázkou času, než by ti něco udělal. Ještě že jdeš od něj pryč.
Doufám, že to s Kolegou vyjde :).

3 Jajinka Jajinka | Web | 29. května 2018 v 8:06 | Reagovat

To jsou zase dramata. Moc mě baví číst tvůj blog.
K příteli, teď už teda ex - na jednu stranu chápu, jak se zachoval. Jestliže tě miluje, nemůže s tebou dál žít. Na druhou stranu si měl uvědomit, že nemáš kam jít. Vůbec ti tuto situaci nezávidim, zažívala jsem něco podobného vloni, kdy jsem měla podepsanou výpověď v bytě a sháněla nový a nic nemohla sehnat. Je to na hovno, ale co ubytovna? Nebo v práci nenabízí nějaké byty pro zaměstnance? Občas to tak bývá. A co spolubydlení s někým? Klidně cizím, ale aspoň na nějaký čas - zkus espolubydleni.cz nebo různé skupiny na FB. Popř. bezrealitky.cz - normální byty, jen ne přes realitku, takže levnější.
Ke Kolegovi - ja zamilovaný, nedivím se, že uvažuje, jestli by ses dokázala starat od dítě. Jestli bys to fakt dokázala, to je něco, na co fakt nemůžeš znát odpověď a myslím, že i on si to uvědomuje.
Držím ti palce, aby sis našla nějaký byt co nejdříve.

4 Jajinka Jajinka | Web | 29. května 2018 v 8:07 | Reagovat

A taky si podej inzerát! Třeba na bazos.cz nebo na seznamu. Já se stěhovala 3x a z toho 2x našla byt právě přes inzerát, že hledám bydlení. Popíšeš tam co chceš (vybavený s lednicí a pračkou, ne přízemí, nemam zvířata apod.) a možná se ti někdo ozve. Napiš tam taky, že nechceš nabídky od realitek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama