Červen 2018

Musím mať nádej, aspoň kúsok nádeje.

30. června 2018 v 23:54 Dvatisíceosmnáct
Po uplynulém týdnu mi přijde, že jsme si s Kolegou opět víc blízcí než kdy dřív.
Vím, že to píšu snad každý týden, ale pokaždé mě překvapí, že to jde ještě víc. :D
Začínám mít zase naději, že nám to jednoho den opravdu vyjde. Možná jsem hodně naivní, ale věřím, že my k sobě opravdu patříme.

"Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt." - Robert Fulghum


"Půl života vidím jenom přes dno flašky.."

24. června 2018 v 12:43 Dvatisíceosmnáct

17. 6. - NEDĚLE

V práci jsme na sebe s Kolegou neměli ani trochu času. Jen o pauze seděl u mě a povídali jsme. A jednou mě vytáhl na cigáro mimo pauzu, aby mi dal pusu. Víc nic.

Přes sklo viděl, jak se bavím s tím jeho nejlepším kamarádem. Dělal na mě obličeje, co to má jako být. :D Asi ho to trochu štvalo.

Po práci mě vezl domů. Přivítání v autě samozřejmě krásné. ♥ Potom mi říká: "Lucinko, já ti musím něco říct..."
To jsem se zděsila, pochopitelně. Moc se mi omlouval, že mě tak zanedbává a že na mě nemá víc času. Samozřejmě, že nechci, aby se mi pořád omlouval, což jsem mu taky řekla. Od začátku jsem věděla, do čeho jdu. Nenechal se. Prý se omlouvat musí, protože jsem úžasná a tohle si nezasloužím.
On je vážně skvělej a myslím, že se netrápím jen já, tím jak to je. Myslím, že on má mnohem větší dilema.
Také jsem mu řekla, že už jsem se lekla, co mi chtěl říct... on jen: "To ne, to se neboj.."

Je to láska. ♥

Neexistuje žádnej důvod, proč to vzdát.

17. června 2018 v 10:45 Dvatisíceosmnáct

9. 6. - SOBOTA

Nespala jsem celou noc. Na bytě lidé kalili, takže jsem s nimi povídala, povídala... a ono najednou ráno. Přiznávám, dala jsem si dvě skleničky medoviny a dvě skleničky coly s rumem.
Nebudu vám ani psát, jak jsem se cítila, když jsem vycházela z bytu a šla 2km do práce. V tu chvíli jsem byla vzhůru skoro 24h a čekala mě fyzicky náročná 8hodinová směna.
Navíc jsem byla úplně na cizí lince, u cizích lidí. Učili mě něco nového, byla jsem tam jako výpomoc. Jakmile mi ukázal jejich vedoucí, co budu udělat, myslela jsem, že to moje hlava nedokáže zpracovat.
Po hodině práce se mi začalo chtít zvracet, začala jsem mít mžitky, potit se a motala se mi hlava. Jako tenkrát na koncertě. Stav těsně před omdlením. Rychle jsem se omluvila a šla se opláchnout studenou vodou na záchod.
V tu chvíli jsem to vážně chtěla vzdát a jít domů. Trochu jsem se ale bála, aby mi nedali dýchnout. O práci bych okamžitě přišla. Vzhledem k tomu, že jsem nejedla a nespala, určitě se ve mně alkohol držel dlouho.
Tak jsem se to rozhodla vydržet.
Nějak jsem ten stav překonala. Ono když nespíte, nejíte dva dny a do toho makáte, je to pro tělo záhul.
Nakonec jsem jela nonstop asi 33 hodin. Doma jsem šla spát cca na tři hodiny, abych potom byla schopná spát v noci před další ranní.

Jsem snílek jako hovado, hlavu v nebesích.

8. června 2018 v 21:18 Dvatisíceosmnáct

BYDLENÍ

Zatím stále bydlím u kamaráda. Je to šílený.

Denně projíždím všechny stránky na pronájmy. Jakmile se objeví něco přijatelného, volám. Stejně jsou ale všechny byty teď volné až od července.

Byla jsem na prohlídce pokoje ve spolubydlení. Pokoj krásný - bydlela bych se dvěma slečnama. Za 5000,- měsíčně. Kauce deset tisíc... takže jako bych šla do bytu někam. Majitelka ale čekala na vyjádření jedné zájemkyně, slíbila jí to. Jak to dopadlo? Ona to vzala, takže nic.
Dále jsem měla domluvené další dvě prohlídky. Plus mi volala další majitelka, že rezervovaná garsonka je zase volná, jestli bych mohla přijít na prohlídku, že jsem o byt měla zájem.
1. prohlídka. Domlouvala jsem se s nájemcem, mladým klukem. Provedl mě bytem. Je to 1+1. Lokalita celkem dobrá. Celkově za sedm tisíc. Jenomže byt v původním stavu, starý... po bytě různě barevné tapety. Já vím, že bych měla brát cokoliv, ale...
2. prohlídku zrušili dvě hodiny předem. Byl pronajat. Really? Garsonka zařízená, krásná, ve skvělé lokalitě také za 7 tisíc celkově.
3. prohlídka mě čeká a až potom se chci rozhodnout. Jde totiž také o zrekonstruovanou garsonku v úplně nejlepší lokalitě. :D Cenově také za stejné peníze. To vyjít už musí! A kdyby ne, vezmu ten starý byt.
Potřebuji se už někam pohnout.

Za každou krásnou věcí je nějaký druh bolesti.

3. června 2018 v 12:56 Dvatisíceosmnáct

27. 5. - NEDĚLE

Stihla jsem se přestěhovat ke kamarádovi dříve, než dorazil přítel na byt. Tudíž jsme se po rozchodu už nepotkali. Zoufalý mi volal a hodně mi brečel do telefonu, kde jsem... že mě potřebuje vidět... že jsem slíbila, že tam do června ještě budu, on se na mě těšil a já nikde. Hodně prosil, ať mu to řeknu, že za mnou alespoň na chvíli přijede. Jak jsem mu tohle mohla udělat. Začal, jak beze mě nemůže žít, že to fakt nedá.
Bylo mi ho líto. Navíc jsem mu nemohla říct, kde jsem, protože kamarád si to nepřál.
Byla jsem z toho přešlá, ale viděla jsem to v tu chvíli jako nejlepší řešení.
Vím, že mě hodně miloval.
Na jednu stranu jeho chování chápu, musí se cítit příšerně.

Psal mi jeden společný kamarád, že není vůbec překvapený, že to takhle dopadlo. Ale že bych měla být větší charakter příště. Ne se sebrat, odstěhovat a nechat ho tam. O tom, co předcházelo, nevěděl nic. Já mu to nepsala, nemá cenu se obhajovat. Jsou to lidi z jeho současné práce (mé bývalé práce), takže budou na jeho straně.