Jsem snílek jako hovado, hlavu v nebesích.

8. června 2018 v 21:18 |  Dvatisíceosmnáct

BYDLENÍ

Zatím stále bydlím u kamaráda. Je to šílený.

Denně projíždím všechny stránky na pronájmy. Jakmile se objeví něco přijatelného, volám. Stejně jsou ale všechny byty teď volné až od července.

Byla jsem na prohlídce pokoje ve spolubydlení. Pokoj krásný - bydlela bych se dvěma slečnama. Za 5000,- měsíčně. Kauce deset tisíc... takže jako bych šla do bytu někam. Majitelka ale čekala na vyjádření jedné zájemkyně, slíbila jí to. Jak to dopadlo? Ona to vzala, takže nic.
Dále jsem měla domluvené další dvě prohlídky. Plus mi volala další majitelka, že rezervovaná garsonka je zase volná, jestli bych mohla přijít na prohlídku, že jsem o byt měla zájem.
1. prohlídka. Domlouvala jsem se s nájemcem, mladým klukem. Provedl mě bytem. Je to 1+1. Lokalita celkem dobrá. Celkově za sedm tisíc. Jenomže byt v původním stavu, starý... po bytě různě barevné tapety. Já vím, že bych měla brát cokoliv, ale...
2. prohlídku zrušili dvě hodiny předem. Byl pronajat. Really? Garsonka zařízená, krásná, ve skvělé lokalitě také za 7 tisíc celkově.
3. prohlídka mě čeká a až potom se chci rozhodnout. Jde totiž také o zrekonstruovanou garsonku v úplně nejlepší lokalitě. :D Cenově také za stejné peníze. To vyjít už musí! A kdyby ne, vezmu ten starý byt.
Potřebuji se už někam pohnout.


PRÁCE

Dostala jsem se od agentury. Někomu to trvalo třeba rok. Já měla štěstí. Sice to znamená znovu zkušební dobu. Nemám tím pádem ani nárok na dovolenou v létě, ale zase to znamená více benefitů + vyšší plat.
Akorát jdu ještě na prohlídku k lékaři a musím projít přes vyšetření. Držte mi palce. Už dva týdny mi šíleně brní dva prsty. Před vyšetřením musím být v klidu a nesmím do práce.
Jakmile neprojdu, tak konec. Nemohla bych tam pracovat dál. Vážně paráda. To by už byl totální konec pro mě.

KOLEGA

Týden od týdne jsme si bližší.
Tím, co spolu prožíváme, probíráme, jak spolu trávíme čas.

Jak jsem se bála, že ani nezavolá? Zavolal mi. Nezklamal.
V práci za mnou chodil a nic se mezi námi nezměnilo.
Je to mezi námi nádherný. Vzal mě na výlet. Byli jsme spolu skoro 3 hodiny.
Opět to ale šíleně rychle uteklo.
Drželi jsme se za ruce. Líbali se. Několikrát mě vzal do náruče. ♥
Když vám řekne: "Víš, že jsem blázen?"
"Vím"
Vezme vás do náruče, točí se s vámi a pak vás políbí... co vám budu povídat. V některých situacích si s ním připadám jak v romantickém filmu. :D ♥ Je to vážně krásný, moc.
Vzala jsem si šaty, v těch mě nikdy neviděl. Pořád na mě koukal a říkal, že to není ani možný, že jsem jako obrázek a že mi to vážně šíleně sluší. Zlato je to. Dodává mi mé dávno ztracené sebevědomí a celkově se s ním cítím tak, že se to nedá slovy vyjádřit.

Ty chvíle, kdy...
...jsme se procházeli na nejvíc romantickém místě, které znám... a on mě chtěl nosit jak princeznu...
...jsme šli kolem cukrárny a on se hned ptal, jestli bych nechtěla něco sladkého koupit...
...před námi byly schody dolů a on ze srandy seběhl přede mnou a nabídl mi při scházení ruku :D
...jsme se jentak během cesty zastavovali, abychom se mohli políbit a obejmout... ♥

Těch momentů s ním je nespočetně.
Tím, jak na sebe nemáme čas, si vážíme každé společné chvíle.

Učil mě řídit. :D Největší komedie. Ale důvěru ve mě má, to se musí nechat. :D

"Jsi žárlivá?"
"No... jsem... a ty?"
"Taky... jenže já ti nemůžu ani nic vyčítat..."
Svěřil se mi, že co má mě, se ženou nespal. Já se přiznala, že od tý doby, co mám jeho, tak taky s nikým jiným nic. Na jednu stranu mě těší, že to tak máme. Na druhou jen čekám, kdy to jeho ženě přijde divné.
Přiznal, že si myslel, abych si něco nezačala s tím Bejvalým, u kterého teď bydlím... vysvětlila jsem mu, že to vážně nehrozí.
Myslím, že on to má trochu jako já. Jakmile jsem si s ním začala a zamilovala se... tehdejší přítel se mě dotkl a já se odtahovala, prostě to nešlo, doteky, polibky, nic mi nebylo příjemný a snažila jsem se tomu vyhnout.

"Vtipný", že si nedokážu představit, že bych si začala cokoliv s někým jiným. Budu věrná chlapovi, se kterým ani nevím, jestli to má nějakou budoucnost. Docela paradox. V podstatě nemusím být věrná, ale já chci.

Vím, že si ho hodně lidí představí jako hajzla, když podvádí.
On takový ale vážně není.
Je to skvělý chlap. Co se děje, jsme neplánovali ani jeden.
Ono se to asi těžko chápe, když se někdo v takové situaci neocitl.
Je šíleně hodný.

Měli jsme spolu jít do fitka. Já to zrušila. Cítila jsem se u toho docela blbě, když jsem slyšela zklamání v jeho hlase.
Jenže on je tam vážně skoro denně, dře na sobě neskutečně. Já si vždycky přála někoho takového, kdo by měl vymýšlený trénink a já jela podle něj. Aby mi ukázal co a jak. Jenže jsem se toho bála - jak před ním budu vypadat, jak to zvládnu... a najednou jsem radši vycouvala. Neskutečně mě to štve.
Navíc teď šetřím každou korunu a ať si říká kdo chce, co chce... fitko leze taky do financí dost. Hrozně mě štve, když se mě pořád ptá, kdy začnu s tím cvičením a já vypadám jako největší flákač a pořád odpovídám, že nevím. Nechce se mi ale moc přiznávat, že na to nemám prachy. :D

Nejhorší na všem bývá vždycky loučení. Sedíme v autě... objímáme se, políbíme se na rozloučenou... a jsme z toho špatný, jak je to těžký.
Sám minule říkal: "Tohle je na tom asi to nejtěžší..."

Jednou jsme si takhle seděli spolu o pauze na cigáru. Teď tu větu vytrhnu z kontextu, protože vůbec není důležitý, co se dělo, nebo co jsme probírali... "Milovala bys mě, i kdyby...?"
"Jo, vždycky..."
On to říkal tak přirozeně (jako jo, trochu jsme zrovna vtipkovali :D) a já zas nad tím, co odpovědět, nemusela ani vteřinu přemýšlet.
Ten den bylo opravdu hodně práce a bylo to poprvé po dlouhé době, kdy se mě nezeptal, jestli mě může odvézt domů. Já už v hlavě myšlenky, že půjdu pěšky, když mi to nenabídne a nebudu to řešit, i když mě to bude mrzet. Říkala jsem si, že třeba nemá čas a že by bylo blbý, kdybych na něj čekala a on mě odvézt nemohl. :D
Jenže domněnky, no. Dala jsem je pro jednou stranou a když jsme spolu byli, tak jsme se ho zeptala já, jestli na něj mám večer čekat. On jen: "Co myslíš?" Tak jsem mu to vysvětlila. :D Najednou byl vážný a říkal, jestli si z něj jako nedělám legraci... že je to snad jasný a že by ho hodně mrzelo, kdybych nečekala. Říkal, že už tak na sebe máme hodně málo času a já bych nám vzala i tenhle.

Pro mě je to celé čím dál těžší... vážně není jednoduchý být "ta druhá". Ještě v tomto případě.
Je mi jasné, že takhle to nepůjde navždycky. Buď bude chtít být se mnou, nebo s ní. Tedy, nemít malou, tak se asi moc nerozhoduje. To mi řekl už na začátku. Ale takhle je to komplikovaný.
Myslím, že pokud to jednoho dne ale ukončí se mnou, poneseme to oba také těžce. Já teda určitě. Za něj přece jenom mluvit nemůžu.

Možná to nevypadá, ale uvědomuji si i to, že kdyby to mezi námi vyšlo, nebylo by to vůbec jednoduché.
Ono nejjednodušší by pro mě bylo, abych si našla nějakého nezadaného chlapa bez dětí... a měla časem svojí rodinu. Pro něj by bylo nejjednodušší, kdyby zůstal s rodinou a nemusel nic řešit. Ale jsou nejjednodušší řešení vždycky nejlepší?! A je to vážně to, co chceme?

Ale náš konec? Nechci si to teď představovat.
Miluji jeho doteky, jeho úsměv/smích, jeho oči, pohledy, jeho hlas, jeho vůni. Jeho tělo, svaly :D Když se ho můžu dotýkat, můžu ho obejmout a políbit. Miluji si s ním povídat o čemkoliv. Miluji na něm naprosto všechno. Baví mě s ním dělat kraviny. Baví mě, když flirtujeme. Když si děláme naschvály. Když vedle sebe jen tak mlčky sedíme a nenápadně po sobě pokukujeme.
Ale měla bych být nohama při zemi. Všechno nekončí happyendem.

Nejhorší pocit je, když vím, že jsme ani jeden tohle nikdy nezažili... že to máme vzájemný... a že jsme se měli potkat mnohem dřív, před lety. Ne teď.



"Vždycky DĚLEJ, CO CÍTÍŠ V SRDCI, a neber věci příliš vážně.
Jde jen o to, pustit to a ono se to stane.
Když budete pořád něco řešit, budete zůstávat v hlavě a mysli.
Řešení každého problému je opustit všechna řešení.
Pak si to uchopí srdce a vyřeší to tím nejlepším způsobem."


 


Komentáře

1 Jajinka Jajinka | Web | 11. června 2018 v 9:39 | Reagovat

Držím ti palce na 3. prohlídku - vyjde to!! :) Jinak ke Kolegovi - je naprosto krásný, co spolu zažíváte, my teď máme s K. úplně stejné období, prostě maximální zamilovanost. Jen mi nemáme žádné překážky, vy dva ano. Nicméně myslím si, že mu časem docvakne, že žít se ženou, co nemiluje jen kvůli dítěti, není pro to dítě dobré. Tobě by se život změnil, ale tolik. Neměli byste malou tak často, jak to možná vypadá. A pokud máš k dětem aspoň nějaký vztah, zvládla bys to. Naopak si myslím, že by sis ji zamilovala :)

2 B. B. | Web | 11. června 2018 v 20:48 | Reagovat

A co bývalý přítel? Pořád píše nebo tak něco? Doufám, že ti to s bydlením teda vyjde - mimochodem to na obrázku je přesně můj styl a jednou bych to takhle chtěla mít.

Držím palce i v práci. Pak dej vědět, jak jsi dopadla :).

Co se týče kolegy, tak je vidět, jak je to krásný. Upřímně, už bych taky po 9 měsících něco takového uvítala, ale bohužel,  nejsou chlapi a když už jsou, tak to není nic pro mě nebo jsou zadaní a já do toho prostě nechci zasahovat, no :D. Teda takhle, kdyby to bylo vzájemné a fakt se mi ten chlap líbil, tak do toho asi taky jdu, když bych neznala jeho přítelkyni/manželku. Ale bála bych se, jak to dopadne. Nicméně je to krásný :).

3 cincinety cincinety | Web | 12. června 2018 v 10:23 | Reagovat

Držím palce. U lekára, s bývaním, s lákou. Nech všetko dobre dopadne, daj vedieť

4 Lucka Lucka | Web | 14. června 2018 v 7:21 | Reagovat

Krásný článek, držím palce. :-)

5 Jajinka Jajinka | 14. června 2018 v 11:05 | Reagovat

Myslím, že pokud je Kolega vážně tatínkem na plný úvazek tak o to spíš by mohl od ženy odejít. Dítěti asi ona moc nedává a tak bys možná byla ještě lepší máma než ona. No uvidíš, do tohohle mu bohužel nemůžeš a ani nechceš nijak kecat. Ale já bych na tvém místě aspoň nějak naznačila, že by mi nevadilo starat se o ní, nebo o ně o oba.

6 Jajinka Jajinka | Web | 15. června 2018 v 10:50 | Reagovat

Mě to taky od kamarádky mrzí. Dřív jsme probíraly všechno, tedy i mě. Ačkoliv možná ne tolik, už si nevzpomínám. Ale za poslední rok až dva se to hrozně zhoršilo. Před rokem jsem se rozešla s F. a našla si D. Bylo to hodně o posteli, ale zkusili jsme to spolu. Kámošce jsem se o tom nezmiňovala, jen v začátcích. A taky nereagovala. Stejně tak nereagovala na můj návrat k F. (ačkoliv já to nebrala jako chození, jen, že se vídáme). No a teď nereagovala ani na K. Dost zvažuju, že se jí zeptám, proč se neptá. Ale na jednu stranu mám strach, že se hodně naštve (je taková) a podělám to. Ale už je to mezi náma jako velká překážka. Kdyby se jednalo o vztah s klukem, řešila bych to ihned, jsem taková, že si to nenechávám pro sebe, protože si myslim, že se tim vztah kurví. A tak by možná bylo lepší se jí zeptat, aby se nezkurvil ani ten náš, přátelský.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama