Musím mať nádej, aspoň kúsok nádeje.

30. června 2018 v 23:54 |  Dvatisíceosmnáct
Po uplynulém týdnu mi přijde, že jsme si s Kolegou opět víc blízcí než kdy dřív.
Vím, že to píšu snad každý týden, ale pokaždé mě překvapí, že to jde ještě víc. :D
Začínám mít zase naději, že nám to jednoho den opravdu vyjde. Možná jsem hodně naivní, ale věřím, že my k sobě opravdu patříme.

"Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt." - Robert Fulghum



24. 6. - NEDĚLE

Přišla jsem do práce a neměla jsem náladu Kolegu ani vidět. Po víkendu, kdy se mi neozval.
Ehm. On na mě hned po příchodu koukal, viděla jsem to periferně. Já mu pohled nevěnovala.
Na linku jsem šla jinam, k jeho nejlepšímu kamarádovi.
Asi po dvou hodinách byla ale potřeba výpomoc na lince u Něj. Hned za mnou přiběhl. Začal se ptát, jaký jsem měla víkend, začal mi šťastný vyprávět, co se stalo jemu. Přišel mi ukázat fotky. Měl takovou radost a byl z toho víkendu tak nadšený! Já s ním jeho nadšení nesdílela. Ptal se, jestli mi alespoň trochu chyběl.
Já byla odtažitá a docela nepříjemná.
"Jsi ještě moje, nebo už máš někoho jiného?"
"Nemám"
O přestávkách šel vždycky ke mně. Tam se to nějak urovnalo. On evidentně ani nevěděl, že se mi měl ozvat. Chápu, že toho má sám hodně, ale byla jsem vnitřně uražená.

Ke konci pracovní doby už byl vyčerpaný a bylo to na něm hodně vidět. Říkala jsem, jestli se nechce po práci radši vyspat, než být se mnou. On jen, že nechce, abych byla naštvaná.
Já: "Nebyla bych naštvaná."
On: "To ti asi moc nechybím, co?"
"Chybíš"
"Asi ne tolik..."

Po práci pro mě přijel. Skoro usínal. Chtěl se mnou ale chvíli být.
Haha, tak jsme si to rozdali v autě a jeli domů. :D :D

25. 6. - PONDĚLÍ

Dělali jsme blbosti, povídali si. Šli jsme na cigáro, kde mi dal pusu.
Další přestávku spolu - kraviny neskutečný, málem jsem se udusila, když mi dával napít svého kafe. :D Myslím, že jsme na pauze byli nepřehlédnutelní. Takový výbuchy smíchu, jak puberťáci.
Chodil za mnou do linky. I tam mi dal pusu a nějak se nerozhlížel, kdo okolo je.
Jentak jsem se chytli za ruce a nechtěli se pustit. :D
Říkal, že miluje, jak se směju, že proto přede mnou asi pořád dělá takový blbosti.
Po práci jsem musela jít ještě podepsat novou smlouvu. Tak jsem tam čekala. Dali jsme si spolu ještě venku cigáro, dal mi od sebe zase kafe a chvilku jsme ještě popovídali.

26. 6. - ÚTERÝ


Jakmile jsem přišla do práce a potkala Kolegu, tak mi řekl, že si musíme promluvit, až bude čas. Byl docela vážný. Mně se udělalo zle. Už jsem si představovala katastrofický scénáře, jak to se mnou ukončí.
Naštěsí byl čas si promluvit hned na začátku. Vzal si mě stranou. Nechci být moc konkrétní, protože (přece jenom - náhoda je blbec) nevím, kdo na blog narazí a bude ho číst. Nicméně mi oznámil, že je nemocný. Tu nemoc způsobilo vyčerpání organismu (ehm, nedivím se...). V tu chvíli jsem se o něj začala fakt bát. Ještě navíc to vypadalo, že se mi to bál říct. Tvrdil, že se cítí blbě... a že mě má fakt rád a nechce mě kvůli tomu ztratit. Ujistila jsem ho, že to nehrozí a hlavně, že mu to nemusí být vůbec blbý a především, aby konečně odpočíval. To on totiž neumí.
Když začal o tom, že si musí další den dojet pro prášky na bolest, řekla jsem, že u sebe mám. Chytla mě totiž neskutečná bolest zubu. Moje zubařka má čas ale až za měsíc! Mně už kdysi vypadla plomba, zub otevřený a bylo otázkou času, kdy to začne bolet.
Jelikož už mě od toho bolela půlka obličeje, pro prášky jsem musela, abych byla schopná fungovat.
On mi hned navrhl, že mi může domluvit zubařku.

Bavili jsme se o mém stěhování. Nastaly komplikace. Já jsem v hajzlu neskutečně - finančně. Poslali mi dopis ze školy, abych zaplatila 14 tisíc do 7 dní, jinak to předají soudu. K tomu jsem měla mít ale 14 000,- na kauci na byt + 7000 první nájem. To na účtě v žádným případě nemám. Co s tím? Nevím.
Nějak jsem mu to ani nechtěla říkat, ale ptal se mě, proč jsem se ještě nepřestěhovala. Šla jsem s pravdou ven.
Zeptal se mě, jestli mi může nějak pomoct. Já, že v tomhle opravdu ne.
"A to na to chceš být sama? Od čeho mě máš? Jsem jen do počtu nebo jak?" Ještě, jak na mě koukal, že mi vážně pomoct chce a že ho mrzí, že si pomoct nenechám.
Snažila jsem se vysvětlit, že to vůbec, ale že si od něj žádné peníze brát rozhodně nechci.
Začal, že by to na našem vztahu nic nezměnilo, že mě bude mít pořád stejně rád. Zamítla jsem to s tím, že u mě by se to změnilo, protože tohle nemám ráda - abych si od někoho brala peníze.
Navíc vím, že taky tolik nemá - rodina, malá, školka, byt... všechno stojí dost peněz.
Začal něco ve smyslu, že naše první nedorozumění, že to začíná brzy teda.
Řekla jsem mu, že jsem ho do tohohle nechtěla vůbec tahat a chtěla jsem si to nechat pro sebe.
"Hned ze začátku, že bychom před sebou měli tajnosti? To by bylo spíš horší, než lepší, ne?"
"No.. to máš asi pravdu..."
Probíral to se mnou docela dost dlouho. Řekla jsem, že si toho opravdu vážím, jak moc mi chce pomoct.
Byl z toho špatný.

Neskutečně se o mě stará a s čímkoliv přijdu, hned mi nabídne bez váhání pomoc. ♥
(Nejen) v těchto chvílích vidím, že mu na mě opravdu záleží. Stejně jako mně na něm.

O přestávkách jsme byli pořád spolu. To jsme už zase klasicky dělali hrozný blbosti a nasmáli jsme se zase dost. :D
Je mi s ním tak neskutečně krásně! I když spolu teď mimo práci vůbec nejsme, protože není čas... snažíme si to vynahradit v práci.
Během směny za mnou chodil často.
V jednu chvíli dělal zase kraviny a ze srandy mi něco provedl. Já, že jsem jako nasraná. Jenže jsem se na něj podívala a začala se automaticky tlemit. Na něj neumím být naštvaná - a co hůř- neumím uraženou ani hrát. :D Tak mu to povídám a on na mě: "Protože mě miluješ?"
Já v tu chvíli stála u něj, rudá jak rajče (určitě!)... a říkám: "To asi jo..."

27. 6. - STŘEDA

Konečně nám to vyšlo tak, že jsme pracovali spolu.
Byla to skvělá směna.

Hned, jak se dozvěděl, že mě zubařka odmítla vzít dříve, protože má plno (řekla, ať si zajedu na pohotovost), oznámil mi, že po směně mě veze ke svojí zubařce.
Odmítla jsem to s tím, že máme po dlouhé době chvíli, kdy můžeme být spolu a že vážně nechci, abychom ten čas strávili u zubařky. On, že to chápe, ale že nechce, abych trpěla a cpala do sebe prášky na bolest.

Jak je u nás už zvykem, dělali jsme kraviny a tlemili se velkou část směny.
Hodně jsme si také povídali, pomáhal mi.
O každé přestávce jsme měli kafe napůl a seděli jsme u sebe.
Mně ještě v tu dobu psala jedna z nejlepších kamarádek. Zrovna se hodně hádala s přítelem a on se rozhodl pro rozchod. Řešili jsme to po zprávách. Byla vážně zničená, zoufalá, takovou jsem jí ještě nezažila. Začali jsme to probírat s Kolegou - proč, co, jak. Nezná jí, takže jsme to probrat mohli všechno.

V jednu chvíli mě začal lochtat na pupíku (nesnáším jakýkoliv dotek kolem pupíku a on to ví :D :D), začala jsem se šíleně tlemit... a šla jsem mu to oplatit.
Já: "Já tě zabiju...:D"
On: "Ale vždyť mě miluješ."
Já: "To jo, ale stejně..."
V tu chvíli jsem se ho snažila přeprat a zlochtat taky. Vážně puberťáci spolu. :D

V jeden moment jsem se nějak špatně napila (chvátala jsem) a asi jsem měla hrozný výraz. On to viděl z dálky, přiběhl a začal, jestli mi je dobře. Já, že je. Měl opravdu vyděšený výraz a bylo vidět, že má strach. ♥ Začal hned, jestli mu nekecám a jestli se mi třeba nezatočila hlava... to je tak krásný, když o vás má někdo takové obavy a chce, abyste byli v pořádku.
Ale já to nemám ohledně něj jinak.

Po práci jsme spolu byli téměř dvě hodiny a bylo to dokonalý.
Šíleně jsme se na sebe těšili. Bylo to vidět hned, jak jsem nastoupila do auta. Mně tak chybělo jeho objetí, polibky, doteky, držení za ruku. Nejradši bych ho nepustila, nikdy.
Každou chvíli nějaké rejpání, narážky, srandičky... v tom jsme také stejní, takže jsme se zase smáli, až se mi chtělo brečet.
Bavili jsme se i o důležitých a vážnějších věcech. Stihli jsme toho tolik... a já byla ty dvě hodiny tak šťastná!
Ten pocit naprostého štěstí v jeho přítomnosti se nedá ani popsat slovy.
Chtěl mě vzít někam na jídlo. Ptal se, jestli nechci zajet někam na kafe. Cokoliv. Jel si něco koupit a hned se mě ptal, jestli nechci taky něco vzít.
Snažil se mi vysvětlit, že se těšil na MĚ, na na "to". A že mi pak stejně nikdy neodolá a vypadá to z jeho strany sobecky.

Opět se ptal, kde jsem celé ty roky byla...
Za jízdy mi držel ruku a pusinkoval, já ho při tom vždycky ráda pozoruji, je to krásný.
"Ty jsi tak nádherná, ještě, jak mě pozoruješ."
"Já na tebe koukám ráda."

Bavili jsme si i o mých kamarádkách, co jim o něm vyprávím. Já, že ho vychvaluji a říkám, jak je skvělej. On: "To budou koukat, až mě poznají." :D Taková nevinná věta, maličkost. Ale přitom znamená tolik. Určitě by nechtěl poznat jednou mé kamarádky, kdybychom spolu nebyli.

Dostali jsme se k tématu "lidé z práce". Ptal se mě, jestli jsem o nás řekla něco EŠ (holčina, která bydlí vchod vedle mě a začaly jsme se dost bavit). Řekla jsem mu, že ne... že bych o nás dvou nikomu z práce neřekla. Navíc, že s ní se bavím cca měsíc. Po takové době člověk druhému nemůže úplně věřit - navíc, když má v práci X dalších kamarádek a všichni se tam známe.
On začal, že se byl v práci zeptat Potetovanýho (kdo četl minulý článek, ví), jestli mu má taky koupit kafe na přestávku, že kupuje více lidem. Začal vyjmenovávat lidi, kterým pro kafe jde. Když zmínil mě, tak Potetovanej začal mít kecy, co se mnou má... prý se na Kolegu pořád usmívám a jsem z něj hotová (aha, tak ono je to na mě asi opravdu vidět :D).
Kolega začal, že mezi námi nic není.
Potetovanej tvrdil, že jsem teď s EŠ nejlepší kamarádka (haha, tak určitě :D) a že ta mu všechno řekla. Sorry lidi, ale proč takový lži??
Nemohla mu nic říct, když nic neví.
Také si Kolegu během směny volal ten jeho nejlepší kamarád. Kolega na něj prý hned: "Hlavně mi nic neříkej o Lucce". Nejlepší kamarád ho začal zase napomínat, ať brzdí... že tam kolem mě pořád skáče (vidí tam na nás) a je to na nás hrozně vidět.
Při té příležitosti jsem se Kolegy rovnou zeptala, jestli o nás Nejlepší kamarád ví. Řekl, že ne úplně všechno... ale, že ví, že se máme rádi.

28. 6. - ČTVRTEK

V práci jako vždy často spolu. Dal mi pusu i v lince, kde byli dva spolupracovníci. Koukala jsem na něj hodně překvapeně. ♥
O přestávkách už se stává zvykem, že si kupujeme kafe napůl a sedíme vždycky spolu na cigáru. Vždycky se na to těším.

Na lince jsme byli tři, já, D. (mladý kluk) a B. (starší, milá paní). Během směny ale někdo musel jít pomoct jinam. Vedoucí přišel pro B.
Kolega mi potom říkal, že za ním vedoucí byl a ptal se ho, koho tam má poslat. Kolega mu prý řekl, že vzhledem k tomu, že ke mně chová sympatie, tak že by byl rád, kdybych já zůstala u něj.

Chvíli po začátku směny jsem si brala prášek na bolest toho zubu. B. mě viděla. Komentovala to, proč beru prášky na bolest. V tu chvíli tam ale přišel Kolega a slyšel to, že jsem si brala další léky. Začal, že hned po směně jedeme k té zubařce a že už žádné výmluvy... že nebude koukat, jak trpím.

Během směny se vždycky střídáme na cigára. Vždycky mezi pauzami cca v půlce. Jak jsme tam tři, tak jde jeden, vrátí se - jde druhý, pak třetí. Vždycky se ale ptáme nadřízeného (oficiálně se tohle nemůže :D), který tam s námi je. Což byl tentokrát Kolega.
B. na mě: "Zavolej ho a zeptej se ho ty." Tak ho voláme. B. říká: "Lucka se tě chce na něco zeptat..." Samozřejmě, že nám to dovolil.
Když jsme tam potom byli ve dvou, tak na mě D. to samý: "Zeptej se ho, ty na něj máš dobrý vliv."
Potom to Kolegovi říkám, jak za ním všichni posílají mě. Říkal, že kdysi byl opravdu zlej a hodně přísnej, no. Ale bylo to tím, jaké lidi měl v týmu (feťáky.. holky, co hulily trávu i v práci..).

Když B. odešla na jinou linku, já s D. jsme si dost povídali. Ono to pak utíká úplně jinak. Bylo to fajn.
Také za mnou přišel V. (kluk, co doplňuje - to, co já občas dělám jako záskok). Říká mi: "Po kom jsi tak krásná? Po mamince nebo po tatínkovi?"
"Asi po nikom." :D :D Nemyslela jsem to špatně. Spíš tak, že si myslím, že krásná ani nejsem. Nechápu, co s tím všichni mají. On úplně: "Noo.. jako chudáci rodiče, kdyby tě slyšeli." :D :D
Šel to hned přetlumočit Kolegovi.
Po cestě z pauzy jsem šla s Kolegou a narazili jsme na Potetovanýho. Měl na mě nějaký narážky. Jakoby v dobrým, jen hrozně provokuje, když má tu možnost.
Kolega: "Já se Lucky zeptám, co proti tobě má."
Potetovanej: "Komplexy vůči mě má."
Jasně! :D :D

Před odchodem z práce se převlékáme na záchodech. Já už asi trochu mimo. :D Převleču se a nechám tam tričko ležet a jdu si. :D B. na mě volala a pak mi říká: "Ty jsi tak zamilovaná... ale je to hrozně krásný." Vím, že ona ví. Často je u situací, kdy jsme s Kolegou spolu. A dojít jí to muselo. Jen jsem se usmála a nic na to neřekla.

Po práci jsme s Kolegou byli spolu. První co mi říká, když jsem nastoupila do auta: "A víš, kam teď jedeme, viď?" Ano, k jeho zubařce. Dojeli jsme tam, parkujeme a já říkám, že tam prostě nejdu. On, že tam půjde se mnou, bude mě celou dobu držet za ruku a pak mě odveze domů.
Jenže já nechtěla, aby viděl, v jakým stavu mám zuby a jak tam budu trpět bolestí. Začala jsem ho zoufale prosit, ať mi to fakt nedělá... že tam dneska nechci jít. On pořád: "Ale zlato, prosím, já to s tebou myslím dobře... ale zase nechci, aby ses na mě naštvala a nechala mě.."
Domluvili jsme se, že se dojde zeptat, jestli berou nové pacienty. Čekala jsem venku. On to za mě vyřídil a objednal mě na příští týden. Hned jak vyšel, tak jsem mu děkovala a dala mu pusu. Je skvělej!

Potom jsme spolu ještě byli. Nakonec asi další hodinu.
On jen, ať mu na sebe řeknu taky nějaké špatné vlastnosti, ať mě nemá pořád za takového anděla. Zajímalo mě to samé - abych ho neviděla pořád jako perfektního. Přiznal se mi, že je výbušný (to tu dlouho nebylo - ale vím, že má takové sklony, to jsem poznala - i když na mě je zlatej), ale že vždycky brzy vychladne, protože si uvědomí, že to byla třeba maličkost a že to bylo zbytečný. Také, že je puntičkář v hodně věcech. No... :D
Také se zmínil, že zjistil, že mu opravdu hodně vadí, když se bavím s jiným klukem. I když ví, že to nic neznamená, žárlí. O té žárlivosti už jsme se párkrát bavili a máme to úplně stejně. Potom mi říká (a toho si hodně vážím), abych se jen nebála... tak mě chce ujistit, že se ženou vůbec nespí... a abych mu věřila, řekl mi i důvod. Neskutečně to pro mě znamená! ♥

29. 6. - PÁTEK

V práci jsme spolu výjimečně téměř nebyli.
Jen za mnou byl na začátku směny, že pokud se budeme střídat na cigáro, ať si zkusím pro něj nedojít... a dal mi nenápadně pusu na tvář.
O přestávce jsme spolu měli zase kafe. Pořád to platí on a když se mu snažím peníze dát, nevezme si je, nebo mi je hodí zpátky mezi věci. Říkala jsem mu, že se mi tohle nelíbí, že já neplatila ani jednou. Ale nedá si říct.
O další přestávce jsem kafe nechtěla, tak on měl energiťák. Nakonec jsem i ten ale pila s ním. :D
Ještě o té druhé přestávce udělal, že si sedne daleko ode mě. Fajn, hrál to asi 5 vteřin, ale i tak mě to stačilo naštvat. :D Naštěstí se hned přisunul.
B. seděla vedle mě a říká mu: "Už jsem se lekla, že od ní budeš sedět tak daleko." :D

Po práci mě vezl domů. Alespoň pár minut navíc jsme spolu byli. A hlavně o samotě.

30. 6. - SOBOTA

Převzala jsem si byt!
Že by se začalo všechno otáčet už zase k lepšímu?
Sice tam nemám žádné vybavení a první měsíc bude opravdu hodně bojový - bez nábytku. Spaní na zemi, na karimatce. Ale říkám si, že jsou na tom lidé mnohem hůř. Já si po výplatě koupím to nejpotřebnější.

Jakmile mi ho předali, ještě jsem tam chvíli zůstala. Bude se mi tam bydlet krásně, až to bude zařízený.
Koupelna malá, ale zrekonsturovaná (jako celý byt), krásná. Bývalá nájemnice (bývalá spolužačka z VŠ) mi tam nechala koš na prádlo, malý koš v koupelně, dávkovač na mýdlo + stojánek na zubní kartáček.
V předsíni je bílý botník, věšák a bílá vestavěná skříň a velké zrcadlo. ♥
V hlavní místnosti je kuchyň s pračkou a ledničkou. Spolužačka mi tam nechala ještě odpadkový koš a nějaké skleničky na víno. :D Zbytek si časem zařídím.

Tohle je tak nádherný. ♥ Jsou krásný pár.
(Jsem teď moc citlivka na takové věci, no :D)

Na tuto písničku s videoklipem jsem narazila náhodou. Řvu u ní pokaždý... pak si vždycky říkám, že dokud je člověk zdravý, nemá si na co stěžovat.
 


Komentáře

1 Jajinka Jajinka | 2. července 2018 v 10:11 | Reagovat

To je tak hezký číst, že někdo zrovna teď prožívá to samé jako já. Ve spoustě situacích nás vidím, třeba s tim jak se zeptá nebo jen tak naťukne, že ho miluješ :D To mi dělá K. taky :D A i to s těmi penězi. Momentálně jsme ve stádiu, kdy mě ukecává, abych si od něj vzala deset tisíc a prostě z toho zaplatila nájem. Přitom taky neni žádnej zbohatlík, co by mohl rozhazovat. Jen mi chce pomoct. Já jsem stejná jako ty a ty peníze nechci, příčí se mi to. Ovšem na druhou stranu by mi to vážně hodně pomohlo. Ještě to zvážím, ale pokud to udělám dobrý pocit z toho mít nebudu.
Na tvým místě bych ho taky zkusila nějak pošťouchnout ohledně toho miluju tě :D Prostě jen tak ze srandy, jako dělá on tobě. Jsem zvědavá, co odpoví.

2 Lucie Lucie | Web | 3. července 2018 v 11:33 | Reagovat

[1]: Je to krásný a jsem ráda, že to máte s K. stejně. Moc ti to přeju. :) Zažívat něco takového, je prostě nádherný a nedá se to popsat.
S penězi ti úplně rozumím. Mně by to taky moc pomohlo, ale taky se mi to příčí, abych si od lidí, na kterých mi záleží, půjčovala. Na druhou stranu - někdy bychom si asi měly nechat od druhých pomoct, když to opravdu potřebujeme.
Pošťouchnout bych ho zkusila, ale jak se znám, nikdy podle mého nebude vhodná příležitost. :D Ale taky by mě zajímala jeho reakce.

3 Jajinka Jajinka | 3. července 2018 v 15:26 | Reagovat

[2]: My už jsme si to s K. řekli, ale ve velký opilosti, ale zato mi to řekl za večer asi 100x :D Taky ale řekl, že by chtěl, abych si to nepamatovala. Dnes se uvidíme od víkendu poprvé, tak jsem zvědavá, jestli se budeme mít ´rádi´ a nebo ´milovat´ :D Ale tipuju, že rádi. A nevadí mi to, jen je to legrační. Třeba z něj tím dostaneš, co cítí. Říká ti aspoň, že tě má rád?? :)
Jsem taky ráda, že jsi tak spokojená, jen to bohužel máte spolu o něco složitější. Doufám, že ženu opustí.

4 Lucie Lucie | Web | 3. července 2018 v 23:03 | Reagovat

[3]: Tohle znám. :D Taky jsem zažila párkrát, že mi to teprve říkali partneři v opilosti, že mě milují. :D A střízlivý pak, že mě mají rádi. Ono to není tak jednoduchý za střízliva a hlavně poprvé říct... i když to tak člověk cítí. Alespoň vidíš, že to tak ale je. V opilosti člověk říká pravdu. S Kolegou tohle ale určitě nezažiju, protože pít nechodí nikam, je abstinent. :D
To jo.. že mě má rád a záleží mu na mně, mi říká pořád. A jednou mi řekl, že se asi zamiloval.. ale já na to nereagovala. Od té doby o zamilovanosti ani slovo.
To bohužel máme. :( Se ženou jim to podle mě neklape (ona s ním a malou ani nikam nejezdí, netráví s nimi volný čas a navíc spolu vůbec nespí...). Ale bojím se, že až se bude muset rozhodnout, co dál (takhle to prostě navždy nejde)... neodejde kvůli malé. Aby "nerozbil" rodinu. Ale děkuju, doufám v to samé.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama