Neexistuje žádnej důvod, proč to vzdát.

17. června 2018 v 10:45 |  Dvatisíceosmnáct

9. 6. - SOBOTA

Nespala jsem celou noc. Na bytě lidé kalili, takže jsem s nimi povídala, povídala... a ono najednou ráno. Přiznávám, dala jsem si dvě skleničky medoviny a dvě skleničky coly s rumem.
Nebudu vám ani psát, jak jsem se cítila, když jsem vycházela z bytu a šla 2km do práce. V tu chvíli jsem byla vzhůru skoro 24h a čekala mě fyzicky náročná 8hodinová směna.
Navíc jsem byla úplně na cizí lince, u cizích lidí. Učili mě něco nového, byla jsem tam jako výpomoc. Jakmile mi ukázal jejich vedoucí, co budu udělat, myslela jsem, že to moje hlava nedokáže zpracovat.
Po hodině práce se mi začalo chtít zvracet, začala jsem mít mžitky, potit se a motala se mi hlava. Jako tenkrát na koncertě. Stav těsně před omdlením. Rychle jsem se omluvila a šla se opláchnout studenou vodou na záchod.
V tu chvíli jsem to vážně chtěla vzdát a jít domů. Trochu jsem se ale bála, aby mi nedali dýchnout. O práci bych okamžitě přišla. Vzhledem k tomu, že jsem nejedla a nespala, určitě se ve mně alkohol držel dlouho.
Tak jsem se to rozhodla vydržet.
Nějak jsem ten stav překonala. Ono když nespíte, nejíte dva dny a do toho makáte, je to pro tělo záhul.
Nakonec jsem jela nonstop asi 33 hodin. Doma jsem šla spát cca na tři hodiny, abych potom byla schopná spát v noci před další ranní.


10. 6. - NEDĚLE

Byla jsem po dlouhé době jako záskok na doplňování. Nebyla jsem v lince.
Hned jsem narazila na Kolegu. Nikde nikdo. Dal mi na přivítanou pusu.
Skvělý den to byl.
On za mnou chodil, já za ním a ten den jsme si užili i v práci.

"Já ti říkal, že to nebude jednoduchý, vybrala sis blbě."
"Ale nene."
"To bude tím, že mě máš ráda?"
"Mám..."
"Já tebe taky... a ne zrovna málo... ale ty to víš"
"To je vzájemný... ale to ty taky víš"

Celý den byl skvělý.
Povídali jsme si.
Zase blbnul a dělal kraviny. Počmáral mi ruku, tak jsem za ním běžela a počmárala mu nohy. :D
Chodil mi pomáhat.
Několik "chvilek", kdy jsem myslela, že jeho blízkost nevydržím. On z toho taky ve stresu. :D Nakonec mě stejně párkrát políbil, když jsme nikoho kolem neviděli.
Tolik jsem se zase nasmála. Vážně takový ten upřímný smích, kdy vás bolí břicho a nemůžete přestat. To s ním mám dost často. Jsme magoři. :D
Byla jsem za ním pařit hru na Pc. Hráli jsme proti sobě a zabíjeli se. Samozřejmě při hraní co nejvíce přitisknutý k sobě. Bylo to úžasný.
Vedle u počítače byl vedoucí. Jen přišel a: "To jako hrajete oba, jo? :D"
Kolega: "Noo... a možná to jde i pro tři, chceš se přidat?"
Vedoucí: "Ne, díky.. na trojku se necítím" :D

Kolega se ptal, kdy řeknu doma, že tu vysokou školu nemám (ehm, na dlouhé vyprávění, ale prostě nemám).
Říkala jsem, že vážně nevím... ale že až tam příště pojedu, tak budu muset.
On jen: "A teď kdybys řekla, že jsi nedala vysokou... jo a že sis našla přítele, co má dítě :D :D"
Já: "Nooo :D"
V hlavě jen: "Kéž bys byl můj přítel... " Nechápu, proč takové věci spontánně prostě neřeknu nahlas.

Celý den mi v jeho blízkosti utekl jak nic. Také mě přemlouval, ať s ním jdu do fitka. Mít prachy, tak se nerozmýšlím. Jenže já nemám ani na jídlo.

Domů mě vezl. Na to jsme se těšili celý den a to si člověk ani neužije tu chvilku a je zase před barákem.
Vůbec nám nevychází, abychom spolu více byli a abychom spolu něco více měli. Doufáme, že v příštích dnech.
Já na něj jen, že to snad ještě teda vydržím. Řekl mi, ať jsem hodná a že mi věří.
"Tak snad zítra..."
On: "No.. nebo taky příští týden, měsíc... někdy..." a bylo mu na očích vidět, jak je smutný.
Co mám pak říkat já, když na to nemám vůbec vliv.

11. 6. - PONDĚLÍ

V práci na palici.
V jednu chvíli jsem se málem rozbrečela, jelikož jsem vůbec nezvládala. Byla jsem opět jako záskok a bylo to trochu hektický tentokrát. Kolega ještě, že by mi šíleně rád pomohl, ale sám toho měl zrovna hodně a neměl čas. Ještě po mně chtěl něco doplnit a já nevěděla, co dřív. Cítila jsem se příšerně!
Ještě se to sešlo tak blbě, že jsem tam zrovna na téhle pracovní pozici byla ten den úplně jediná. Nemohl mi nikdo poradit.
Už jsem jen zatlačovala slzy. Vedoucí, ať jsem v klidu hlavně, že mi pomůže... že od toho je tam mám.

Jinak hned ráno šel Kolega naproti mě, pozdravil mě slovy: "Ahoj, lásko" a dal mi pusu. ♥
Celý den jsme trávili víceméně opět spolu.
Neskutečně zlobil, provokoval a sváděl mě.
V jeden moment si mě přitáhl a políbil. Bylo to nečekaný, spontánní a krásný.

Bavili jsme se, jak to uděláme po práci, abychom spolu alespoň chvíli byli. Měl hodně zařizování, ale vzal mě sebou.
Ještě začal, že je to s ním těžký, že mě to určitě brzy přestane bavit, budu koukat jinde a že z toho bude smutnej.

Začal, jak se mnou nemůže pracovat, že mě vidí v odraze, kouká, nesoustředí se na práci... že chce být pořád v mojí blízkosti. Jestli chápu, že je na mě závislej.

O přestávce si ke mně sednul a dneska měl hodně provokativní. Celou dobu jsme dělali blbosti a smáli se. Podělil se se mnou o energiťák a jeho nejlepší cigaretu (má elektronickou :D).

Po práci jsme spolu byli cca půl hodiny.
On říkal, že ho to fakt štve, ale že s tím časem je to bída a že to s ním mám těžký.. a že je nejhorší, že to nikdy jiné nebude... (v mojí hlavě - jiné nebude? Jako NIKDY? Navenek klid...)
"To mám... ale věděla jsem to od začátku, že jo..."
"Ale já bych chtěl, abys byla šťastná... zasloužíš si to... a místo toho tě ničím." Dále mi řekl: "Proto, jak jsem říkal dopoledne... nebudu se divit, když budeš koukat jinde..."

12. 6. - ÚTERÝ

Kolega ke mně přijel. Bála jsem se, jestli zavolá, jak slíbil a jestli to vyjde. Udělal si čas. Dal mi přednost před fitkem. ♥
Byli jsme spolu dvě hodiny.
Bylo to všechno neuvěřitelně krásný.

Říkala jsem, že musím ještě k bývalému příteli pro kolo - mám ho ve sklepě a od toho má klíče jen on. Musím se s ním kvůli tomu teda ještě jednou vidět. Kolega hned, že tam dojede se mnou... že se mu do auta kolo vejde a že hlavně nechce, abych s ním byla o samotě.

Zase mě přemlouval, abych s ním šla do fitka. Tentokrát jsem na rovinu řekla, že půjdu v případě, že mi přijde výplata. Do té doby nemůžu. Ani se nerozmýšlel a řekl, že mě zve. To jsem okamžitě zamítla. Nechci, aby za mě cokoliv platil. Hned následovala otázka, jestli nechci nějaký peníze. Jen jsem se na něj překvapeně podívala a řekla, že nechci. On jen, že sám moc nemá, ale že kdybych potřebovala, mám říct.
Dělal by pro mě tohle všechno člověk, kterému by na mě nezáleželo? Ne.

Večer jsem šla na prohlídku bytu. Byt malinký, ale krásný. Hodně jsme si s majitelkou a její kamarádkou povídaly. Rovnou jsem řekla, že o byt zájem mám. Ona mi ale řekla, že zrovna u nich to takhle nefunguje... že ze zájemců, kteří budou mít zájem, vybírají toho, kdo se jim bude zamlouvat nejvíce. Ach jo.. takže čekám.

Po prohlídce jsem jela ke kamarádce na skleničku. Povídaly jsme si a najednou mi zvonil mobil. Volal Kolega. Ptal se na prohlídku, jak dopadla... a na další věci. Slíbil, že se mi zítra ozve. Do telefonu mu furt malá něco povídala. :D Tak se vždycky na chvilku vzdálil, něco jí řekl a pak pokračoval. Bylo to kouzelný.
Povídal, že kdybych potřebovala s čímkoliv pomoct, on mi pomůže. Je to nejlepší chlap. ♥
Bylo krásný, jak mi "jentak" zavolal, aby se zeptal na můj den.
Nějakou chvíli jsme si povídali, loučili se. Položil mobil a kamarádka na mě: "Ty vole... ty seš neskutečně zamilovaná."
"To je to tak vidět?"
"To sakra je..."

U kamarádky jsem byla do večera a bylo to fajn.

13. 6. - STŘEDA

Slíbil, že dopoledne bude mít volné a zavolá. Celou tu dobu jsem koukala na mobil a nic. Měla jsem náladu na hovno.
Ve 12 dopoledne zavolal. Stačilo, že jsem to zvedla, slyšela jeho hlas a to jeho: "Ahoj, Lucinko"... a bylo mi skvěle.

Přijel ke mně. Byl po fitku a tentokrát zničený, předem se mi omlouval, že to přepískl a že nic nebude. :D Mně stačilo, že jsem mohla být s ním. Za jeho přítomnost jsem byla šťastná.
Sedl si vedle mě na gauč, opřel si o mě hlavu, chytli jsme se za ruce, hladili se, povídali si. Samozřejmě jsme nakonec i dělali kraviny. Flirtovali. Ale většinu času jsme strávili v klidu.
Řekl jen: "Takhle je mi krásně."
"To mně taky."

S fitkem to vážně přehnal, s nakopávačema, cvičením. Byl u mě a ještě se klepal. V tomhle směru je to blázen.

Opět se se mnou ale bavil o tom, že mě brzy omrzí, jak na mě nemá čas... že si jednoho dne řeknu, jestli mám tohle vůbec zapotřebí. Vysvětlil mi, že ho to bude strašně štvát, ale že by si to na druhou stranu i přál, abych byla šťastná a měla někoho, kdo by se mnou mohl trávit mnohem víc času a starat se o mě.
PROČ mi to denně opakuje?! Akorát mě to rozkope vždycky.

Já prostě nechci věřit tomu, že to mezi námi jednoho dne skončí. To mě zničí.
Jenže podle všeho, co mi říká... sám podle mě ví, že nedokáže nikdy odejít.
Možná potřebuje slyšet, že já chci jeho i s malou a že to myslím opravdu vážně. Jenže.. co když to vůbec slyšet nechce? :D Já mu to řeknu a bude to vypadat, že po něm chci, aby odešel od ženy (což bych si sice přála, ale chci, aby si na to přišel sám, chápete mě alespoň trochu, jak to myslím)?
Měl taky poznámku ve smyslu: "No.. a ještě aby ses do mě zabouchla.. to by to bylo ještě těžší.." Já na to zase odpověděla jen: "Noo..." Nic víc.
Co když si to dělám celé těžší sama? Proč by se mě tehdy ptal na výchovu...ještě tehdy řekl, že záleží už jen na mně?! Musel nad tím přemýšlet. Možná si myslí, že je to překážka pro mě - jeho dcerka. Od té doby se o tom nezmínil, jak to bude dál. A hlavně od té doby jsme toho zažili ještě mnohem víc. V té době, kdy se mě na tohle ptal, jsme spolu vlastně ani nespali. Nejezdil ke mně. Netrávili jsme spolu čas ve dny, kdy nebyla práce. Měli jsme k sobě už blízko a byli jsme už zamilovaní, ale ne takhle.
Když se zamyslím - já neumím dávat najevo city, neumím chválit nahlas. Vážně mi to dělá problémy, i když bych mu to všechno tak ráda řekla a tak moc bych ho chtěla chválit stejně jako on mě. Zaslouží si to za to, jak je úžasnej. Já ho ani neoslovím "zlato, lásko" jako on mě. Udělala jsem to jednou za celou dobu.
Jsem normální? Ne.
Na druhou stranu si myslím, že MUSÍ vědět, co k němu cítím, podle mého chování. Zase domněnky. :D
Je opravdu těžké nad tím pořád nepřemýšlet, když cítím, že jsem našla toho Pravého.
Mezi námi to nebylo "normální" od začátku, což už je půl roku. Poprvé se odhodlal se mnou "něco mít" měsíc a půl zpátky... a pořád je to nádherný.

Nicméně celé odpoledne jsem probrečela. Nějak mě to přepadlo.

Měla jsem nabídku od mé skvělé kamarádky, že má přítele pryč na dva dny a že nechce být sama doma, tak abych dorazila. Chtěla si udělat holčičí večer. Já v té náladě nechtěla. Nechala jsem se ale nakonec ukecat. A bylo to jedině dobře!

Dorazila jsem k ní. Šly jsme péct bublaninu, uvařily jsme čínu s rýžovými nudlemi. Daly jsme si vínko. Pustily si film - Kamarád taky rád. Sice jsme ho obě viděly, ale ten film zbožňujeme. Šly jsme s jejím pejskem na procházku.
Byl to parádní večer. Do rána jsme povídaly, smály se, koukaly na videa - od Duška (mimochodem, skvělý člověk). Popíjely. Potom jsem tam přespala. Ráno mi kamarádka udělala kafčo a snídani... a šla do práce, já šla domů.

14. 6. - ČTVRTEK

Dneska se nic důležitého nedělo. Kromě toho, že mi volala majitelka té garsonky. Říkala, že už mají po všech prohlídkách a že se jim nikdo kromě mě nelíbil! Díky, díky, díky! Já byla tak šťastná, když mi to řekla. Mám byt a nemusím už nic shánět. Za dva týdny stěhování. Zrekonstruovaný byt v té nejlepší lokalitě. Do centra kousek, nákupní centrum 5 minut, bydlení hned u stezky, kam jsem vždycky chodila běhat a jezdit na kole. Do práce kousek. Největší paráda. Za 7 tisíc měsíčně včetně všech poplatků, internetu apod. Akorát tam není vybavení, které si budu muset pořídit. Koukám už ale na bazary, na facebook, letgo a tak. Tam snad seženu nějakou sedačku rozkládací, obývací stěnu a stolek. To je prozatím asi všechno, co potřebuji.

Jo a taky přišla výplata. Místo hladovění jsem se přežrala. Skvělý balanc. Dala bych si za to facku, pořádnou.

15. 6. - PÁTEK

Ráno jsem byla u toho doktora na vyšetření kvůli práci. Ptal se, jestli všechno v pořádku, nebrní mě prsty apod. Brní! Už tak tři týdny. Chtěla bych znát příčinu, ale nemohla jsem to říct, abych prošla.
Začal s měřením, takové elektrické šoky do rukou. :D On, když viděl, jak mi to je nepříjemné, tak jen: "Mučím vás, co?"
"Maličko jo :D"
Výsledky dopadly ale dobře, všechno je v pořádku. To je hlavní.

Majitelka bytu mi dala kontakt na současnou nájemnici - kvůli ledničce. Za nějaké peníze by mi jí tam nechala. Náhoda jak blázen, protože tam nyní bydlí má bývalá spolužačka z vysoké školy. :D Hned mi psala na Fb, abychom se domluvily.
Sama mi i nabídla, že mi tam nechá koš, koš na prádlo, odkapávač na nádobí a takové maličkosti, když nic nemám. Je to od ní hezké.

V práci jsem opět byla jako záskok. Radost jsem neměla, ale proběhlo to víceméně v klidu.
S Kolegou jak jinak, než krásný. Všechno.
Hned na začátku směny jsme popovídali. Pohladil mě po vlasech a trpěl, jak nemůže nic víc. Taky bych ho na přivítanou nejradši objala a políbila, no. Pořád se ale lépe ovládám než on. Půl hodiny po začátku směny za mnou byl, ať jdu na cígo. Ok, proč ne. Tam mi dal pusu.
V jednu chvíli viděl, jak tahám prázdné bedny, nestíhám a jeden kluk mě zrovna plesknul přes prdel. Dřív z toho oba hroznou srandu. Teď na toho kluka Kolega vyletěl. :D Spustil na něj: "To jsi gentleman? Nepomůžeš jí a místo toho na ní šaháš? Nech jí bejt." Bylo to celé s nadsázkou, ale jak tam na sebe s tím klukem začali řvát? :D
Potom za mnou Kolega byl, že se mám taky trochu bránit, že si nemůžu nechat všechno líbit. "Počkej až budeme sami, si to s tebou vyřídím. :D"
Po práci, že mě odveze domů. No, byli jsme spolu další hodinu. :D ♥

16. 6. - SOBOTA

Opět jsem byla jako záskok a celý týden ještě budu.
Ono to sice znamená víc "volnosti" - můžu si s ostatními povídat, dojít si na záchod, na cígo... a nikomu nic neoznamuju. Hlavní je, že stíhám svoji práci. Zároveň je to ale víc stresu. :D

Kolega za mnou vždycky přišel a odešel zničenej, že to nedává... že tohle sice nechápe, ale pořád vedle mě nemůže "jentak" stát a nedotýkat se mě, nepolíbit mě.

Stál opřený o sloup a já u něj. Byli jsme blízko a koukali na sebe. Říká: "Já tě mám rád." Ten pohled a jak mi to řekl do očí... bylo to tak upřímný a krásný.
"Já tebe ještě víc". Začal nesouhlasně kroutit hlavou.
Jak sakra asi může vědět, jak moc ho mám ráda? :D Ono ho tedy nemám "jen" ráda, no. Ale na to, abych mu to řekla, se necítím.

Bavili jsme se o tom, kdy se budu stěhovat. Hned se zeptal, jestli budu chtít pomoct, že by si to zařídil. Tak já, že ne... že mi pomůže ten kamarád - bývalý - jak u něj bydlím teď.
Začal se šklebit a říkat, že on mi ale ještě s ničím nepomohl. Kdybych kdykoliv s čímkoliv potřebovala, tak si mám říct.

V práci mi ale pomáhal hodně. Nechtěl mě nechat tahat těžké bedny, tak to za mě vždycky udělal.
To on ale jako pomoc nebere, protože to je pracovní.
Opět jsme také hráli na počítači. Tentokrát mi to šlo. Přišel si s náma zahrát ještě jeden kluk (Vé) a pěkně jsem je rozdrtila. :D

Stál u mě a chtěl mě políbit, opravdu bylo vidět, že to nedá do večera.
Já jen: "Večer... musíme počkat"
On: "Jenže mě už to čekání nebaví..."
Já: *smutný úsměv*
On: "Ty si tohle nezasloužíš"
Já: "To je jedno..."
On: "Ne, to není jedno"
Pak jsem musela jít makat.
Nevím, jak na takové věci reagovat. Nevím, co říct, aby pochopil, že to tak být nemusí, když on bude opravdu chtít.

Vezl mě domů. Od určité chvíle, kdy se blížíme k mému bydlišti, začneme být ticho a začne v autě panovat divná nálada. Do toho jeden nebo druhý začne: "Ach jo..."
Není to lehký. Ještě v případě, kdy chvátá a nemá čas.

"Vím, že je fakt jednodušší věci vzdávat
a pak se litovat a ptát se všech, proč se nestal zázrak,
na celej svět nadávat, ukázat fakáče, nalhávat
si, že už není návrat.

Vzpomeň si na to, že i já musel stokrát spadnout,
abych moh' stokrát vstát,
a každej ten pád mi pomoh' stopro dál,
neexistuje žádnej důvod, proč to vzdát,
i když je všechno v hajzlu..."

 


Komentáře

1 Jajinka Jajinka | Web | 19. června 2018 v 9:00 | Reagovat

Předně ti chci moc pogratulovat k tomu, že jsi našla byt!! To je skvělý :) Co se týče vybavení domácnosti - doporučuju Pepco na takové ty domácí potřeby jako jsou sleničky, misky apod. Nábytek určit velmi dobře pořídíš na bazarech, jen tam bývá problém s dopravou. Přemýšlela jsem, jestli nemám doma něco přebytečného, co bych ti darovala, ale nic mě nenapadlo. Jediné čeho mám nadbytek jsou příbory, vařečky a jiné pomůcky na vaření, ale ty právě zase seženeš za pár korun třeba v tom Pepcu. Ale mám třeba 2 zapékací misky, takové těžké keramické. Jenže tím tě asi moc nevytrhnu :D
Jinak s tim Kolegou - plně tě chápu ohledně toho projevování citů a pocitů. Mně to jde fyzicky - objímám, hladím, pusinkuju, tisknu se, držím za ruku. Ale říct sama od sebe první - mám tě ráda - už neumím. Tak mi to říká K. první a já mu vždy odpovím, že já ho mám také ráda, ale myslím, že bych na tom měla zapracovat.
Znovu ke Kolegovi - podle mě mu právě chybí, že mu neprojevuješ city nebo neříkáš to, co si myslíš. Působí to na mě tak z toho, že denně zmiňuje, že by sis měla najít jiného. To s tím zabouchnutím bych si možná nebrala tak k srdci, možná z tebe právě chtěl vydolovat, že už zabouchlá jsi :D
Moje rad zní - zkus se aspoň v jeden moment někdy překonat a buď mu sama od sebe říct, že ho máš ráda nebo řekni to co máš na mysli - že bys s ním ráda byla naplno a přemýšlela jsi o malé a zvládla bys to a je na něm, jestli by kvůli tobě opustil ženu. Protože tak to v reálu je. Fakt nejde o tebe, ale jen o něj. On se musí rozhodnout. Nyní je na to možná ještě brzy, ale když bude vědět, jak se k tomu stavíš, možná mu to rozhodování půjde líp. Minimálně při přemýšlení o tom, že by ji opustil bude mít odškrtnutou kolonku - Lucka by to zvládla a chce to.

2 B. B. | Web | 19. června 2018 v 15:32 | Reagovat

Jojo, to s tím nespaním znám, akorát já to celkem zvládám, jsem nějaká zvyklá a nedělá mi příliš problém zůstat třeba dva dny vzhůru, protože mám se spánkem už od mala problém, ale taky to pak už na sobě cítím - vždycky si přijdu jak pod vodou, nedokážu to moc popsat :D.

A moc gratuluji, že jsi našla nový byt! :) A je dobře, že už tě bývalý neotravuje, protože to chvíli vypadalo, že už ti asi pokoj nedá. A jinak co napsala Jajinka - souhlasím :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama