"Půl života vidím jenom přes dno flašky.."

24. června 2018 v 12:43 |  Dvatisíceosmnáct

17. 6. - NEDĚLE

V práci jsme na sebe s Kolegou neměli ani trochu času. Jen o pauze seděl u mě a povídali jsme. A jednou mě vytáhl na cigáro mimo pauzu, aby mi dal pusu. Víc nic.

Přes sklo viděl, jak se bavím s tím jeho nejlepším kamarádem. Dělal na mě obličeje, co to má jako být. :D Asi ho to trochu štvalo.

Po práci mě vezl domů. Přivítání v autě samozřejmě krásné. ♥ Potom mi říká: "Lucinko, já ti musím něco říct..."
To jsem se zděsila, pochopitelně. Moc se mi omlouval, že mě tak zanedbává a že na mě nemá víc času. Samozřejmě, že nechci, aby se mi pořád omlouval, což jsem mu taky řekla. Od začátku jsem věděla, do čeho jdu. Nenechal se. Prý se omlouvat musí, protože jsem úžasná a tohle si nezasloužím.
On je vážně skvělej a myslím, že se netrápím jen já, tím jak to je. Myslím, že on má mnohem větší dilema.
Také jsem mu řekla, že už jsem se lekla, co mi chtěl říct... on jen: "To ne, to se neboj.."

Je to láska. ♥


18. 6. - PONDĚLÍ

Celé dopoledne jsem lítala po doktorech ještě kvůli nástupu pod firmu.
Ještě mi na firmě dali špatný papír, kde se jim nevytiskla nějaká tabulka, takže jsem musela všude dvakrát. Proč ne.
Byla jsem vyřízená, ještě jak jsem v tom horku chvátala, abych to všechno stihla.

Už sedím v buse, jedu domů. Zvoní mi mobil. Kolega. Poprvé, co jsem se rozmýšlela, jestli mu to zvednu. :D Vypadala jsem jako debil a bylo mi jasný, že se bude chtít vidět.
Ale zvedla. Nedalo mi to. Začal, že má chvilku čas, jestli by se mohl stavit před barákem alespoň pro pusu. Byli jsme spolu hodinu. Já celá nesvá, že nejsem upravená. :D On jen, že mi to sluší. Potom taky začal, že mu na mě doopravdy záleží a že vůbec takové věci nemusím řešit.
Bylo to opět skvělý.
Při loučení mi poděkoval za krásně strávenou hodinu a řekl, že mě má moc rád. ♥
Já mu odpověděla, že ho mám taky moc ráda, že je úžasnej.
Dělám určité pokroky. :D Už ho i oslovuji "zlato", když jsme spolu sami. :D

19. 6. - ÚTERÝ

Celý den v práci spolu. Chodil za mnou často.

V jednu chvíli jsme se dostali k vyjadřování citů. On mi říká: "Ty o tom nerada mluvíš, co? Jako o tom, co cítíš. Ty to cítíš, ale neřekneš..."
Lépe to vystihnout nemohl. Snažila jsem se mu to vysvětlit, že je to pro mě těžký.
Potom si dělal srandu, že zamilovanou básničku ode mě teda asi čekat nemá. :D
V jednu chvíli jsme u sebe stáli, on mě chytil za ruce a řekl mi, že mě má moc moc moc moc moc rád. Já na něj, že ho mám taky moooooc ráda.
"Vidíš, jak ti to vyjadřování citů jde."
Sám mi říkal, že na to vyjádřování úplně není, ale že zase chce, aby ten druhý věděl...

Říkal mi, že miluje, jak se se mnou nasměje.
Nevím, no. Mně přijde, že já se spíš nasměju s ním. :D On je ten, který ty kraviny vždycky začne dělat a ten, který mě vždycky rozesměje.

"Se voníš i nějakejma feromonama, nebo čím? To už není normální, že kolem tebe jen projdu... a chci tě." :D :D :D
"To je prostě chemie.."

Říkal mi, že by si chtěl vzít dovolenou někdy v září - a že bych si jí mohla vzít nastejno. Po celou tu dobu, že by byl jen můj. Já to začala počítat na prstech, za jak dlouho to je. :D Dodal, že je to za dlouho, no.. a že do tý doby třeba někoho potkám.
Já na něj, že nepotkám a že jsem to počítala kvůli tomu, že budu ještě ve zkušebce. Ale že si to nějak zařídím.
Bylo by to skvělý.

Ehm. Ptal se mě, jestli by mě někdy mohl vidět nenamalavanou. :D
Fajn. Řekla jsem si "proč ne". Vždyť o co jde. :D
Je fakt, že si líčím výrazně oči. Na obočí se mě často lidé ptají, jestli ho mám vytetované, že je to moc hezký. No, nemám. Nevím, kde bych na to vzala. :D To samé se mě ptají na řasy. Jestli je mám umělé, nebo to jsou moje... že jsem jako mrkací panenka. :D To mi teď v týdnu zrovna řekla další kolegyně.
Asi mě chce vidět přirozenou, aby předem věděl, do čeho kdyžtak jde. :D :D :D

Po práci mě vezl domů. S tím, že měl trochu víc času. Já byla poslední hodinu v práci vyřízená a bolela mě dost hlava. Bylo to na mě i vidět. Tak říkal, že mě nechá odpočinout. Já, že ale nechci, že chci být s ním.
Po cestě mě držel za ruku, povídali jsme. Dojeli jsme takhle až před můj dočasný domov. V tu chvíli mi říká, že se rozhodl, že přenechá od teď iniciativu na mě.
"To mi děláš schválně, že jo?"
On, že jo... a že proto asi do téhle chvíle nebyla ani pusa... že jsem sama nic neudělala. Celou cestu.
Nakonec jsem mu řekla, ať mi tu pusu dá. :D Byli jsme spolu chvíli, on by nejradši šel ke mně zrovna, jenže já tu měla rozházené věci z krabic a bordel. :D
Řekl, že to chápe, no... že nechci, aby si myslel, že jsem bordelářka, tak že to necháme na jindy. Měl ale problémy to vydržet. Bylo vidět, že je trochu zklamaný.
Říkal mi, ať jsem hlavně hodná, že jsem jenom jeho. A že až nebudu jen jeho, nebude on můj. :D Pak: "To asi vyznělo blbě, viď? :D" Je vidět, že žárlí, i když to nemůže úplně přiznat. Podle toho, jak se chová, se bojí, abych si nenašla někoho jiného. Což je vlastně úplně v rozporu s tím, co mi říkal minulý týden.

20. 6. - STŘEDA


Výjimečně jsem nebyla jako záskok, ale makala jsem v lince. Přihlásila jsem se na linku ke Kolegovi, jak nenápadné.
Teď v horku je to asi nejhorší linka a nikdo tam moc dobrovolně nejde. :D
Chvílema na mě koukal zase "zvláštně", tím jeho pohledem. Nevěděla jsem, co si myslet. Ptám se ho na to a on: "No.. to je jedno..."
Potom u mě ale stál a říká mi: "Já se zamiloval... vím, že o citech nerada mluvíš, ale..."
Usmála jsem se!! Ty vole, Lucino, to je vrchol. On ti řekne, že se zamiloval a ty se usměješ. Dej si přes hubu, prosím.
Co si budeme povídat, taky to se mnou nemá jednoduchý.

Když přišel do linky, tak i docela nahlas na mě: "Jak to jde, lásko? Lásko.. není to na tebe moc? :D"
"Ne, mně se to líbí."

Když jsem procházela kolem něj, nastavil pokaždý pusu, abych mu jí dala. Jako on riskuje, že. Ale já mám strach i za něj. Nechci, aby měl problémy.
Ale párkrát jsme se políbili. V jeden moment šel kolem jeden kluk, který o nás určitě nevěděl. Viděl nás.
"No no, co to bylo? Já to viděl. :D" a usmíval se.
Kolega: "Tooo.... my utužujeme vztahy v kolektivu :D :D"

Kolem linky šla paní uklízečka. Starší milá paní. Já pracovala, takže jsem rozhovor ani nezaslechla celý.
Jen slyším, jak říká Kolega: "Prokoukla jste mě.. ale není nádherná?"
Ona: "Je překrásná."
Odešla. Já se jen na Kolegu usmála. Nechtěla jsem si představovat, o čem se bavili. On na mě: "Ano, byla řeč o tobě."
Já: "Joo? :D"
On: "O kom jiným asi?"

Po práci mě tentokrát vézt nemohl, protože já chvátala. Na pooperační kontrolu na gyndu. Bylo divný se netěšit na společnou cestu. Říkal, že mi pak ještě zavolá a budeme se moct vidět alespoň třeba na pět minut.
Na gyndě jsem dopadla dobře. Co se týče problémů, kvůli kterým jsem šla na operaci, tak to je v pořádku.

Odpoledne mi volal. Viděli jsme se, ale opravdu na pět minut. Víc času bohužel neměl. Zase se mi omlouval. Já jsem upřímně ráda, že za mnou jentak zajede, kvůli 5 minutám. Abychom si dali pusu, objali se.
Jo, měla jsem v plánu mu původně říct, jak mě štve, že jsem mu nic neřekla na to, že se zamiloval a vyznat se mu, konečně. Jak to bylo všechno ale "honem" a měli jsme málo času, neřekla jsem nic. Překvapivě.

21. 6. - ČTVRTEK


V práci to utíkalo pomalu. S Kolegou ale skvělé. Chodil mě často políbit, pohladit. Přijde mi, že si dává čím dál menší pozor.

Bavili jsme se o žárlivosti. Ptal se mě, jestli žárlím, když se baví s jinýma holkama. Já že žárlím strašně, jen to nedávám najevo. On, že je to škoda. Tak jsem mu řekla, že na žárlivosti není nic pěkného. Řekl mi, že jsem jeho hvězdička a že nemám důvod žárlit... (nemám důvod? Možná ne, co se týče jiných holek, ale co jeho žena?)
On, že žárlí taky, třeba to, jak jsem se bavila s jeho kamarádem, že ho to pěkně sralo. :D :D

Po práci jsme jeli "ke mně". Na byt.
Času moc neměl. Bylo to trochu divný. Nebo já se cítila zvláštně. Věděla jsem, že nemá čas a musí skoro hned jet. Jenže... když s vámi má někdo sex a pak téměř hned jede pryč. Je to v tu chvíli těžký. Jako asi i pro něj. Ale já se pak cítím totálně na nic. Nedokážu z toho mít dobrý pocit.
Hladil mě po zádech a omlouval se za to.
Vybrala jsem si takhle komplikovaný vztah sama, že jo. Tak co si stěžuju.
Chtěla jsem mu říct to, jak jsem taky zamilovaná, ale nebyla příležitost, vážně ne. Po sexu se to moc nehodilo, když skoro hned jel pro dceru. Vím, že musel a že už tak pro ní jel pozdě.
Představovala jsem si to po dlouhé době zase trochu jiné. No nic.

Je to čím dál těžší a jsem zvědavá, jak takový vztah vydržím dlouho.
Jenže jakmile ho vidím (což je skoro denně), je mi opravdu nepopsatelně krásně.

22. +23. + 24. 6. - PÁTEK, SOBOTA, NEDĚLE

Hned na začátku páteční směny za mnou Kolega šel, jestli mám odpoledne čas. Takové překvapení, protože jsme spolu být po práci neměli. Domluvili jsme se, že zajedeme ke mně zase.
Přišel o hodinu později a začal: "Já ti musím něco říct. Vím, že mě pošleš někam a budeš mě strašně nesnášet...já musím dneska všechno zrušit."
"Fajn, to nevadí" (málem mi vyhrkly slzy.... nešlo o to, že nemohl, ale o to, že jsem se už těšila)
On docela zaraženě/nasraně: "Cože? Tobě to nevadí?"
Nechtělo se mi o tom mluvit. Začal, že je to kvůli dceři... a že by to vůči ní nebylo fér, musel pro ní.
To jsem řekla, že chápu.
Ale snažila jsem se pracovat, koukat jinam a bylo to dost těžký.
Pořád se omlouval.

Přišel za mnou do linky. Jedno, že tam byli lidi, dal mi pusu, objal mě a znova se mi omluvil.
Pak na mě ještě jednou, když mě hladil po bocích: "Promiň, jsi moje kočička"
Řekl, že si to zařídí, abychom se viděli o víkendu, že se mám snažit, abych neměla kocovinu.

Byla přestávka. Chvátala jsem, dala rychlý cigáro, což normálně nedělám... a hned jsem běžela dovnitř. Šla jsem kolem něj a on se ptal, jestli chvátám... já se jen otočila a řekla: "Noo, chvátám dost" a šla jsem dál.

Poprvé, co to mezi námi bylo na hovno a přitom za to vlastně ani jeden z nás nemohl.

Chvíli byl se mnou v lince sám. Jeden spolupracovník šel na záchod. Chtěl pusu. Já se rozmýšlela, jestli mu jí dát. Chvíli bylo vidět, že ho to hodně nasralo. Přišel tam ten jeho nejlepší kamarád a říká: "To jste ho vyhnali, nebo chtěl fakt na záchod? :D" Kolega: "Vyhnali, chtěli jsme chvilku soukromí :D :D"
Ehm, nevyhnali. :D

Vrchol dne, když za mnou Kolega přišel, že mám nápadníka. Budeme mu říkat Potetovanej.
Věděla jsem už dřív, že se mu líbím, protože už kdysi se na mě Kolegy vyptával.
Teď se prý zase s Kolegou bavil a vyptával se na mě, jestli jsem ještě s tím svým přítelem, jak to teď mám apod... a poslal za mnou Kolegu, aby se mě zeptal, jestli s ním půjdu na kafe.
Tak jsem se na Kolegu koukla, jestli jako vážně?! On jen: "Já vím, no..."
Měla jsem v tu chvíli chuť říct naschvál, že půjdu. Ten kluk je sympaťák a nebýt Kolegy a nebýt tak zamilovaná, asi bych za zkoušku nic nedala.
Ale odsekla jsem jen: "Ne, nepůjdu nikam"
Říkala jsem si pak, že jsem mohla Kolegu upozornit, aby to Potetovanýmu řekl nějak hezky ale. Přece jenom se denně potkáváme.

Večer jdu s kamarádkou po dlouhé době pít. Kolega na mě jen, ať jsem hodná. Jak jinak!! Hlavně, abych já nic nevyváděla.
Když říkal, že zítra zavolá, jak jsem na tom, řekla jsem jen, že kocovinu mít určitě budu, že to asi nevyjde.

Nebyla jsem na něj dneska asi nejpříjemnější. Při odchodu z práce stál v hloučku s Potetovaným a dalšími kluky. Říkam jen: "Tak ahoj"
On (měl smutný výraz): "Ahoj a užij si víkend"

Celý den byl v práci tentokrát k nevydržení. Chtělo se mi řvát. Chtělo se mi pryč.

Večer jsem jela k Verunce.
Pily jsme, povídaly. Bylo to skvělé jako vždycky. Neviděly jsme se asi měsíc, což u nás není normální. Měly jsme hodně věcí, které bylo třeba probrat.
Na bytě jsme vypily dvě flašky rumu. Během 4 hodin. Paráda, vážně.
Potom do města.
Jeden klub, kde nebylo moc lidí.
Karaoke bar, kde jsme se pěkně ztrapnily. :D
Další klub, kde bylo narváno. Tam jsme potkaly pár známých. A to už bylo špatně.
Potkala jsem tam jednoho kluka, se kterým jsem kdysi protancovala celou noc. Jenže v té době jsem byla zadaná. Ještě za jiného přítele, než za toho bývalého. Je to teda opravdu dlouho. On mě chtěl už tenkrát. Psal mi a tak.
Kromě líbání jsme spolu nic neměli, ale spala jsem u něj. Kráva. On samozřejmě, ať nikam nechodím, že mě nepustí, že mě má rád... že kvůli mě zůstane klidně tady ve městě, i když má kvůli škole a práci odjíždět večer do Prahy.
Já ráno odešla, domů jsem dorazila asi v devět. Celý den jsem prospala. Šíleně mě bolela hlava a do toho mě chytla ještě neskutečná bolest zubu. Jenže jsem na bytě byla celý víkend sama a prášky na bolest jsem tu neměla.
Spala jsem až do dnešního (nedělního) rána.

Kolega mi v sobotu nezavolal. Poprvé, co mám pocit, že tohle vážně nemá smysl. V pátek mi to sliboval, že si to zařídí nějak... a NIC. Sice bych stejně nemohla, protože v mým stavu bych to nedala. Ale zavolat mohl. Poprvé, co to nedodržel... mám toho po posledních dnech dost. Je mi ale jasné, že se uvidíme v práci, on se začne omlouvat (řekne, že mě nechtěl budit, kdybych měla kocovinu apod.) a bude všechno v pořádku, protože se na něj nedokážu zlobit a budu se s ním zase cítit krásně.

Nejhorší, že jsou kluci (i sympaťáci, hezcí...), kteří by udělali cokoliv, aby se mnou mohli být. A já (naivní kráva) bych udělala cokoliv, abych mohla být s tím, co už má ženu a rodinu...
Paradox mého života.

 


Komentáře

1 Brixie Brixie | 25. června 2018 v 15:50 | Reagovat

Tyjo jsem ráda, že píšeš zase každý týden, vždy se nemůžu dočkat na pokračování :D někdy si říkám, že si to musíš vymýšlet, protože někdy mi to přijde až nereálný :D ale jelikož tě sleduji už dloooouho, tak vím, že to musí být pravda :D jinak nebojíš se, že tě teď tak přitahuje a tak, protože je to to zakázané ovoce a až by jsi ho měla jen pro sebe a neměla bys už co dobývat, že by tě ''omrzel''? Nemyslím to špatně, ale znám hodně lidí, co to tak mělo ;) Jinak doufám, že už budeš konečně šťastná! A na sexu mám právě nejraději tu chvíli po tom, kdy je člověk úplně šťastný a obejme toho druhého a jen tak spolu leží :)

2 Lucie Lucie | Web | 25. června 2018 v 16:44 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že to někoho číst baví. :D Mně to hrozně pomáhá se z toho všeho tímhle způsobem vypisovat. :D Hlavně už jsem si na to tak zvykla, že by se mi těžko přestávalo asi. :D
Upřímně s tím zakázaným ovocem. Na jednu stranu věřím, že on je opravdu ten člověk, který by mě nikdy neomrzel. Na druhou stranu se znám a vím, jaká jsem. Každý vztah mě omrzel, jakmile jsem měla druhého jistého. A když si vzpomenu, také jsem vždycky na začátku tvrdila, že to už je "ono". Nakonec jsem to vždycky ukončila, protože jsem nic necítila a nebyla jsem schopná ve vztazích pokračovat dál. Mám v tomhle asi trochu problém - rychle se zamiluju a opravdu hodně, ale pak to ze mně taky rychle vyprchá. Ale věřím, že s ním by to tak nebylo. Doufám v to. Jenže stejně pořád nevěřím tomu, že bych měla takové štěstí a opravdu tohle vyšlo.
A děkuju moc! Kéž by.
No a po sexu mám taky ráda takové chvíle, což se mi s ním mockrát nepovedlo. Jen asi dvakrát měl tolik času, aby se mnou potom jen ležel, objímal mě. :)

3 Jajinka Jajinka | 26. června 2018 v 15:41 | Reagovat

Je jasné, že tě mrzelo, že to nevyšlo. I jeho to asi hodně mrzelo a to je pak vždy ujetý, jak jsou oba naštvaný a přitom za to ani jede nemůže :D Zajímalo by mě, zda se ozval aspoň v neděli nebo jak pokračujete v práci.

Jinak smazala jsem blog. Bohužel měl někdo potřebu mě pošpinit a dát vědět kolegům z práce, že si píšu blog a dát jim na něj i odkaz. Navíc stylem, že jsem pro ana, což jak víme, byla lež. S blogováním tedy končím. Pokusím se vás všechny sledovat. Snad se někdy vrátím! Měj se krásně!

4 Lucie Lucie | Web | 26. června 2018 v 16:44 | Reagovat

[3]: Já jsem koukala, že blog už neexistuje, když jsem se dneska šla podívat, jestli není nějaký nový článek. :( Říkala jsem si, co se stalo. To je neskutečný, moc mě to mrzí. A vůbec nechápu, jak na ten blog někdo mohl přijít... :(
Docela jsi mě i vyděsila, já bych to (vzhledem k tomu, o čem tu píšu) nepřežila.

Jinak o víkendu se mi neozval vůbec právě. Když jsme se potom viděli v práci tak já byla šíleně vnitřně nasraná. On evidentně ale vůbec nevěděl, že se mi ozvat měl. :D Začal se ptát, jaký byl víkend, co jsem dělala, jaká byla párty... a začal mi nadšeně vyprávět, co dělal on a ukazoval mi fotky atd. Takže je vlastně všechno zase při starým. :D

5 Jajinka Jajinka | 26. června 2018 v 19:56 | Reagovat

[4]: To se tak občas stává, že si my holky něco vykonstruujeme v hlavě, že je problém a on vlastně žádnej neni :D Tak jsem ráda, že je vše v pořádku a přijdu se k tobě za týden zase podívat :)

6 B. B. | Web | 27. června 2018 v 19:43 | Reagovat

Ono zas víš co, nevím jak ty, ale já to mám někdy tak, že když je (teď čistě teoreticky) někdo, koho vlastně "nemůžu mít", tak o to víc po něm toužím. Pak když se ten člověk ale najednou uvolní a je tu vážně ta možnost, tak mě to najednou přestane lákat. Zakázané ovoce prostě chutná nejlíp, nebo jak to říct, no :D.

Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama