Za každou krásnou věcí je nějaký druh bolesti.

3. června 2018 v 12:56 |  Dvatisíceosmnáct

27. 5. - NEDĚLE

Stihla jsem se přestěhovat ke kamarádovi dříve, než dorazil přítel na byt. Tudíž jsme se po rozchodu už nepotkali. Zoufalý mi volal a hodně mi brečel do telefonu, kde jsem... že mě potřebuje vidět... že jsem slíbila, že tam do června ještě budu, on se na mě těšil a já nikde. Hodně prosil, ať mu to řeknu, že za mnou alespoň na chvíli přijede. Jak jsem mu tohle mohla udělat. Začal, jak beze mě nemůže žít, že to fakt nedá.
Bylo mi ho líto. Navíc jsem mu nemohla říct, kde jsem, protože kamarád si to nepřál.
Byla jsem z toho přešlá, ale viděla jsem to v tu chvíli jako nejlepší řešení.
Vím, že mě hodně miloval.
Na jednu stranu jeho chování chápu, musí se cítit příšerně.

Psal mi jeden společný kamarád, že není vůbec překvapený, že to takhle dopadlo. Ale že bych měla být větší charakter příště. Ne se sebrat, odstěhovat a nechat ho tam. O tom, co předcházelo, nevěděl nic. Já mu to nepsala, nemá cenu se obhajovat. Jsou to lidi z jeho současné práce (mé bývalé práce), takže budou na jeho straně.



28. 5. - PONDĚLÍ

Jela jsem do nemocnice na zákrok. Teprve jsem hodinu strávila v čekárně. Následně u doktorky na příjmu. Nakonec mě sestřička odvedla na lůžkovou část gynekologického oddělení, na pokoj. Na pokoji už byla ubytovaná jedna paní. Převlékla jsem se do andílka, lehla do postele. S paní jsem si začala hned povídat a koukaly jsme na televizi, aby nám to tam rychleji uteklo.
Přinesli mi léky na uklidnění. Vůbec na mě neúčinkovali. Asi dvě hodiny jsem čekala, než na mě přišla řada. Potom mě odvezli na posteli na sál. V tu chvíli jsem začala být nervózní.

Změřili tlak, začali podávat anestetikum, abych usnula. Jen mi řekli, že se mi začne točit hlava a pak začnu usínat. Hlava se mi točit začala, začalo mi tlouct srdce a pak nevím nic.
Vzbudila jsem se, když mě přendavali zpátky na mojí postel na sále. Zeptali se, jestli mám bolesti. Odvezli mě zpět na pokoj, nechali dokapat kapačku. Dvě hodiny mi kontrolovali tlak a puls. Měla jsem všechno teda nízké po tom zákroku, ale nic dramatického. Přišel doktor - jen se zeptal, jak se mám - tak já samozřejmě úsměv a že se mám dobře. :D Ptal se, jestli mám bolesti a krvácím - když jsem řekla, že nic z toho, pustil mě domů.
Domů jsem jela MHD a zvládla jsem to úplně v pohodě.

Akorát jsem potom celý den prospala, protože mě neskutečně bolela hlava.

Do toho mi volal "přítel" (nevím, jak ho tu nazývat teď.. bývalých mám taky víc, abyste se v tom orientovali :D). Napsala jsem jen, že spím, je mi zle a nemám náladu nic řešit. Napsal, že se mnou chtěl jen ještě pořešit pár věcí. Popřál, ať je mi brzy líp, že není bezcitný ko*ot a že doufá, že mi to všechno dopadlo v pořádku.

29. 5. - ÚTERÝ

Ráno mě hlava pořád bolela, tak jsem si vzala Brufen. Od té doby mi bylo fajn. Tak jsem si řekla, že už na noční půjdu. Popravdě jsem na tom špatně jenom psychicky a na to je nejhorší zůstat sedět doma.

"Přítel" mi volal, jestli je mi dneska už dobře. Říkal, že se tam mám někdy stavit pro věci, které jsem si v bytě zapomněla.
Také mi řekl, že u něj jsou dveře kdykoliv otevřené, kdybych nic hned nesehnala. Tvrdil mi, že to tam zvládneme, že by byl v klidu.

Z dalšího bytu se mi ozvali, že je byt zabraný - ještě před mojí prohlídkou.
Musím se přiznat, že jsem to obrečela. Tak zoufalá jsem dlouho nebyla.

Jakmile jsem přišla do práce, všechno to ze mně spadlo!
Stačilo mi, že ke mně hned po příchodu přišel Kolega a během pár minut jsme si shrnuli to nejdůležitější. Hlavně se mě ptal, jestli mi dopadla v pořádku operace a nezapomněl mi říct, že jsem mu chyběla.
Během práce tentokrát nic moc dělat nemohl, jsme tam vážně docela profláknutý. Přesto mi řekl, jak mě chce... že jsem krásná, nádherná, úžasná a dokonalá a fakt ze mně nemůže. :D Krásně se to poslouchá od člověka, který pro vás tolik znamená...
Potom mi říkal, že už by mě chtěl celou a kdy to půjde, ehm. :D Zároveň mi ale řekl, že na mě si rád počká, ať to hlavně neuspěchám, abych v budoucnu neměla nějaké potíže. Je to zlato! ♥
"Ty jsi dneska úplně jiná"
"Nejsem, pořád stejná"
"Nee, jsi ještě krásnější.."

Horší bylo, když mi potom povídal, že by mě tolik chtěl a že ho fakt sere, že to nejde. To znělo už samozřejmě tak, že s rodinou zůstane napořád. Upřímně si myslím, že je to ten typ, že takový zásadní krok nikdy neudělá.
Mně se v tu chvíli chtělo brečet. Jen jsem na to pokrčila rameny a usmála se.

V jedné chvíli o samotě jsme se rychle políbili. To je tak, když se to nedá prostě vydržet.
Nabídl mi odvoz, ale jelikož teď bydlím jinde, vezl mě opravdu kousek. I za to jsem byla šťastná!
Hned, jak jsem nastoupila, tak mě objal a řekl: "Zlato, konečně!"
Oběma se nám po sobě strašně stýskalo. Jsem ráda, že to měl stejně jako já.

Také jsme se domluvili, že mi během dne zavolá a pokud to půjde, strávíme nějaký delší čas spolu. ♥
Kouká na mě už úplně jinak než na začátku... je vidět, že teď je v tom hodně citů z obou stran.

Jsem ráda, že jsem do práce šla. Psychicky jsem se najednou hodila úplně do pohody.

Dorazila jsem domů a hodinu potom telefonát od Kolegy, že má čas... jestli i já ho mám a jestli bych ten čas chtěla strávit s ním. Hned pro mě přijel a jeli jsme pryč. Co vám budu povídat, s ním je všechno nádherný. Akorát hrozně krátký, čas s ním šíleně utíká.
Cestou mi držel ruku a pořád jí pusinkoval. :D Bylo to krásný. Kdykoliv jsme stáli v koloně, políbili jsme se. Naše pohledy, úsměvy, je to úžasný.

Akorát mám zase pocit, že to mezi námi nikdy nebude "doopravdy" a dost mě to trápí. Oba jsme si řekli, že jsme takovou chemii a všechno, co mezi námi je, ještě s nikým v životě nezažili... rozumíme si, nasměju se s ním... všechno je skvělý. ALE.
Má pořád výčitky z toho, co dělá.

30.5. - STŘEDA

V práci jsme spolu skoro nebyli, což bylo lepší, protože já byla šíleně unavená.. po necelých 3 hodinách spánku.

Ale když přišel, nenápadně mě pohladil.
"Ahoj lás... zlato... Lucinko" :D ♥
Nabídl mi, že kdybych potřebovala pomoct se stěhováním, s čímkoliv, mám kdykoliv zavolat.

Byl za mnou, jestli nechci kafe. Já, že si ho koupím sama.
On jen, že ho bude kupovat více lidem, že mi ho taky koupí.
Další z kolegů: "Vidíš, to je dokonalej chlap, takovýho si najdi..."
Ehm... vůbec jsem určitě v tu chvíli nebyla rudá a nechtělo se mi z téhle věty brečet. Kdyby věděl...

Odvezl mě až domů - aby se mnou mohl být alespoň o pět minut déle.
Po cestě ještě: "Jen aby se ti nezačal líbit někdo jiný... "
Proč mi to dělá tak těžký? On by žárlil... ale sám má rodinu.
Ale zatím si užívám každé chvíle s ním a snažit se to nehrotit.

Jinak stále nemám nic k bydlení, takže jsem pod velkým tlakem, vystresovaná, nejím, skoro nespím... V práci, kde lítám 8 hodin, padám chvílema fakt na hubu.
Trochu jsem se uklidnila, když mě tu kamarád - Bývalý - nechal, dokud si něco nenajdu.

31. 5. - ČTVRTEK

S Kolegou na sebe nemáme teď vůbec štěstí. Zase jsme byli každý v jiné lince.

Alespoň jsme spolu mimo pauzu zašli na cígo.
Když tam nebyl nikdo známý, políbil mě.

V práci se mě vyptávala Žet (kolegyně v mém věku, potkáváme se v lince max. jednou do týdne) - co přítel, jestli je to pořád na hovno - já na ní, že už jsem sama... samozřejmě byla hrooozně zvědavá, co se stalo.
Potom spustila: "Už tě Kolega (samozřejmě řekla jeho jméno :D) pozval alespoň na kafe?"
"Ne.. proč by jako měl?"
"A co to bylo, jak jste se tenkrát líbali?"
"Nelíbali jsme se"

Kolega šel kolem linky a ptal se, jestli jsem to všechno dospala konečně... jestli chci odvézt zase domů a tak.
Žet se toho pak chytla. O něco později mi říká: "Vidíš, jak se krásně stará, jak dlouho jsi spala..."
Já: "No joooo, no :D"
Ona: "A ty bys ho jako nechtěla?"
Já: "Ne!"
:D

Dodala tomu všemu úplně korunu, když mi řekla, že jsem se určitě do Kolegy zamilovala a proto jsem se rozešla s přítelem.

Vezl mě domů. Celou dobu jsme se drželi za ruce a jako vždy to bylo krásný, ale krátký.
Domluvili jsme se, že pokud by se u něj našla chvilka času, zajel by ke mně během dne. Konečně jsem bez bolestí a problémů. Myslím, že už se načekal dost... a já teda taky. :D
Nakonec se neozval a já za to byla upřímně ráda, protože jsem se konečně trochu víc vyspala.

1. + 2. 6. - PÁTEK, SOBOTA

Byli jsme na lince spolu. Hurá!
Zase tolik času u mě ale netrávil. Sám říkal, že vedle mě 8 hodin nevydrží prostě být a nic neudělat.

Byl za mnou mě zase chválit. ♥
Zas se mnou dělal kraviny a já se tlemila jak malá. Neskutečný, co se mnou tenhle chlap dokáže.

Řekl mi, že miluje ten pocit, kdy se moje rty dotýkají jeho. Je skvělej.

Domluvili jsme se, že mě odveze domů. Ovšem tentokrát říkal, že má čas na víc než jen na odvoz.
Vážně... byla jsem nervní a měla šílený strach. Po dloooouhé době první chlap, se kterým jsem se hodně bála, aby náš společný první sex dopadl dobře.
Je nejhorší, když o sobě oba dlouho sníte, šíleně se přitahujete... a pak spolu máte vážně ten sex mít. :D
On mi ale řekl v podstatě totéž: "Už teď jsem nervózní.. možná jsem magor, ale já chci, aby se nic nepokazilo a aby to bylo krásný..."
Přiznala jsem mu, že já jsem na tom úplně stejně.

Hned, jak jsem k němu nastoupila do auta, tak polibek a chycení se za ruce.
V jednu chvíli na mě kouká a říká mi: "Vypadáš šťastně.."
Ze mě jen vypadlo: "Taky šťastná jsem.."

Dojeli jsme na "naše" místo.
Ano, konečně došlo mezi námi na vše. Nicméně - sex v autě, kde je málo místa... a je ráno, takže světlo... pecka. :D :D :D
Já pak měla smíšené pocity. Šli jsme si stoupnout ven a dát cígo. Koukal na mě a říkal, že jsem jeho malý prďola. Moc pěkný, vážně. Cítila jsem se zvláštně. Objali jsme se, políbili, dal mi pusu na čelo. To objetí jsem si opravdu užívala. Jeho blízkosti nemám nikdy dost.

Šli jsme do auta, jenže pořád zevnitř zamlžené, tak že ještě počkáme a vyvětráme. Ehm. On na mě: "Dáme odvetu?"
"Chceš? :D"
"Baví mě, když tě můžu takhle zlobit.."

Moc jsme tomu vyvětrání auta nepomohli.
Pak mi říká: "Ty máš štěstí, že mě nemáš doma, já bych ti nedal pokoj" :D :D

Chvíli jsme ještě seděli v autě a ptal se mě, co dělám v neděli. Pokud mám čas, že by mi zavolal. ALE tentokrát bychom se šli prý někam projít... že vážně nechce, abych si myslela, že chce jen sex a že mě má na tohle.
Říkal, že to totiž tak vypadá, i když to tak není.

Loučení bylo opět na nic. On, že by mě nejradši nikam nepouštěl. Já, že se mi od něj taky nechce, protože jakmile jsem s ním, všechno utíká hrozně rychle.
Říkal, že mi odpoledne zavolá, aby alespoň slyšel můj hlas. Jsem zvědavá, vážně...

Mám z toho všeho hodně smíšený pocity.
Nemůžu tu napsat: "Bylo to úžasný a dokonalý.." Zároveň věřím, že příště to bude mnohem lepší. I tak je to nejlepší chlap, jakého jsem poznala. O to víc se bojím, jak to mezi námi dopadne. Můžeme do sebe být zamilovaní sebevíc, můžeme pro sebe znamenat vzájemně moc, ale... rodina je rodina.

Sice jsme si stále bližší. Před měsícem bych nevěřila ani tomu, že mezi námi bude někdy to, co mezi sebou teď máme... takže těžko říct, co bude například za dalších pár měsíců. Ale moc tomu prostě nevěřím, i když vzdát se našeho "vztahu" taky nedokážu, nechci.

Jsem jako puberťačka, jak před lety. Mám u sebe nonstop mobil, po noční jsem ani nešla spát a čekám, jestli zavolá. :D
Jestli nezavolá dneska - fajn, řeknu si, že neměl kdy zavolat. Jestli nezavolá ani zítra na tu procházku, co mi slíbil, tak nevím, jak se k němu pak budu chovat, protože vím, že by mě to hodně zklamalo.

Celý je to totáně v prdeli. Jakmile jsme s ním, jsem šťastná. Jakmile s ním nejsem, šíleně se užírám a trápím.
V sobotu samozřejmě nezavolal. Pokud nezavolá v neděli, kdy říkal, že čas bude mít, hodně na něj změním názor... s tím, jak to celé mezi námi bere.






 


Komentáře

1 cincinety cincinety | Web | 3. června 2018 v 17:38 | Reagovat

Ja neviem, nebudem ti tu písať čo si myslím o mužoch, ktorí podvádzajú svoje ženy a tak... neviem, čo tomu predchádzalo. A chémia j chémia, tej sa neubrániš. Teda väčšinou... Ale prajem ti aby si bola šťastná a držím ti moc moc palce.

2 cincinety cincinety | Web | 3. června 2018 v 17:39 | Reagovat

A volal?

3 T. T. | 3. června 2018 v 20:39 | Reagovat

Predstav si, že by skončil v dlhodobom vzťahu s tebou. Čo mu bude brániť sa po nejakej dlhej dobe rovnako silno a úžasne a nekontrolovateľne zamilovať do druhej?

S ktorou by rovnako plánoval schůzky a kupoval jej kávičky a vozil by ju domov... pretože tá s ktorou je dlhú dobu /a prípadne s ktorou má deti/ = Ty = ho začala nudiť? A v práci je sexi, mladšia, vzrušujúca kolegyňa?

..Ach..

4 Lucie Lucie | Web | 3. června 2018 v 21:22 | Reagovat

[3]: Vzhledem k tomu, že NIKDY dřív nikoho nepodvedl a i teď s tím hodně bojuje... nemyslím si, že je pravidlem, že to v budoucnu udělá znovu.
Člověk vždycky hned odsoudí za podvádění, ale neví, jak to ten člověk doma má apod.
Jo a dokonce ani nemusí být mladší - jako v mém případě. :D :)

5 B. B. | Web | 3. června 2018 v 23:13 | Reagovat

Potom nastupuju na dva měsíce zase do domova pro seniory, kde jsem měla už jednou a bylo to tam ok :).

Jinak k článku, je vidět, že jsi hooodně zakoukaná :). Je to hezký, ale zároveň i smutný, že to nejde, no ./. Jsem zvědavá, co bude dál.

6 Jajinka Jajinka | Web | 4. června 2018 v 13:23 | Reagovat

Mám z toho vašeho prvního sexu zvláštní pocit. Sama píšeš, že to nebylo úžasný a dokonalý. Myslíš, že to bylo tím, že jste se právě na sebe tak dlouho těšili? :D Já už s K. něco měla a bylo to perfektní a tak ze mě strach z prvního sexu trochu opadl, taky bych si přála, aby to bylo dokonalý. Ale tenhle tvůj článek mě zase trošku vyděsil :D

7 Enny Enny | Web | 7. června 2018 v 10:54 | Reagovat

☼ ☼ ☼ Ahojky ☼ ☼ ☼
Ako prvé musím podotknúť že máš krásny blog. A tak ma napadlo či by sme nespriatelili. :)
Ach mám pocit že u mna vo vztahu to skonci podobne... Len proste nemam na to odvahu sa zobrat a opustit ho ... Obdivujem ta za to ze si to dokazala.!.
Zatial sa drž!!!
PaPa
Enny

8 Lux Lux | Web | 7. června 2018 v 12:35 | Reagovat

Vztahy jsou komplikovaný. Tohle není lehký ani pro jednoho z vás. Ale už jste v tom zamotaní až po uši. Dřív nebo později se budete muset rozhodnout, jak to ukončit. Bohužel.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama