Láska znamená pro ženu mnohem víc než pro muže. Pro ni znamená všecko.

17. července 2018 v 20:45 |  Dvatisíceosmnáct
Víte, co je nejhorší? Když nevíte, jestli jste šíleně šťastní za to, koho jste potkali, co pro vás dělá, jak vám s ním je... nebo nešťastní z toho, jak to je všechno komplikovaný... a že občas nevíte, jestli to zvládnete a vydržíte.

Navíc se teď pořádně ani nemám komu vypovídat z toho, co mě trápí.
Vždycky jsem měla 3 nejlepší kamarádky, kterým jsem mohla říct cokoliv a ony mě podpořily, pomohly. Stále je sice mám, ale momentálně každá z nich má svých starostí dost, ani jedna nemá vztah, který by fungoval. A co si budem povídat - jedna s tím, co mám s Kolegou, nesouhlasí. Nevím, jestli vážně kvůli celé té situaci. Nebo prostě proto, že sama říkala, že mi závidí, co mezi sebou máme - ona má nefungující vztah, ze kterého nedokáže odejít jen proto, aby nebyla sama.


Vím, že už vás tím možná se*u, ale mezi námi je všechno stále perfektní.
Ve všem si rozumíme, stačí mi, že jsem s ním a cítím se krásně.
Pořád se neskutečně přitahujeme, děláme kraviny - často se spolu smějeme, bavíme se o všem, máme mnoho společného. Trávíme spolu čas, kdy to jen jde.
Nebudu lhát, když tu napíšu, že jsem nikdy nic krásnějšího a silnějšího nezažila.
Ale berme to tak, že ještě stále nejsme oficiálně spolu a že sice máme krásný vztah, který funguje naprosto ve všem, ale jednoduché to vážně není. Vážně není co závidět.

Začala jsem s ním chodit do fitka.
On je v tomhle ohledu magor. :D Ale myslím to v dobrém. Navíc to o sobě sám ví. Dává do toho maximum, nenechává tělo skoro zregenerovat, jede opravdu naplno.
Byla jsem nervózní před první společnou návštěvou fitka. Neuměla jsem si představit, že mě uvidí ve sportovním a cvičit. :D Navíc já přímo do posilovny nikdy moc nechodila. Trávila jsem sice cvičením X hodin denně, ale spíše jsem navštěvovala lekce (TRX, kruhové tréninky, aerobic, bosu apod.).
Vtipný na tom všem je, že jsem si vždycky (když jsem na sobě hoodně dřela) přála mít partnera, kterého by to taky bavilo - zdravý životní styl, fitko. Další plus k tomu všemu, jaký spolu máme skvělý vztah.

Sraz před fitkem. Na přivítanou pusa. ♥
Potom už každý do své šatny a dali jsme sraz na baru. Ze začátku kardio na páse. Vysvětlil mi zhruba, co nás čeká. Měl celý trénink krásně vymyšlený.
První společný trénink byl zaměřený na nohy a nakonec jsme si dali břicho.
Na rozehřátí jsme šli na předkopávání.
Následovaly zadní dřepy s osou. Nikdy jsem s osou necvičila, takže mi to Kolega vysvětlil, stál za mnou a jistil mě. Momenty, kdy to nebylo těžké jen ohledně cvičení, ale i ohledně toho, jak se přitahujeme... a Kolega blízko za mnou mi zašeptal, že ho vzrušuju. Nebo mi nenápadně přejel po ruce. Ve fitku ho každý zná, takže ani tam nic nemůžeme... ale stejně jakmile jsme se někam přesouvali, pohladil mě třeba po zádech. U jednoho cviku pak schválně stál u mě a dýchal mi na krk.
Abych se ale vrátila zpět ke cvičení. Dřepy s osou. Super. Až na to, že kdyby mě Kolega nejistil, měla bych strach, že mi ta osa spadne. :D A to jsem jela opravdu jen s osou, bez dalšího závaží. Co Kolega říkal, tak ta osa má 20kg.
On je po nemoci, takže se měl šetřit. Nešetřil. Zvedal hodně.
Ukázal mi i přední dřepy, ale ty mi upřímně nevyhovovaly.
Výpady. Šli jsme je vedle sebe. Já na začátku s 12kilovým kettlebellem a Kolega samozřejmě s těžším. 3 série tam a zpátky. Nohy se mi klepaly neskutečně. Během těch sérií jsme párkrát šli cestu i bez závaží.. a na konci už jsme si dali lehčí, byl to masakr.
Po výpadech se šlo na lýtka. Kolega mi zase všechno ukázal. Teprve jsme cvičili vnější lýtka, potom vnitřní. Já nějakých chabých 20kg, poslední sérii jsem si naložila schválně 40. Kolega přes 100kg.
Nakonec nás čekalo posilování břišních svalů. Na šikmé lavici - přitahování.
Pak jsme vzali podložky a šli cvičit ještě břicho na zem.
Na úplný konec jsem ještě chtěla kardio, tak bylo kardio.

Můžu říct jediný. S Kolegou byla i během toho cvičení sranda. Zamakala jsem si, zasmála se, bylo to úžasný!
Po cvičení jsme se domluvili, že se sejdeme před fitkem zase. Hned jsme si dali pusu a zeptal se mě, jestli mě může odvézt domů.
Perfektní, všechno!
______________________________________


Následující den jsem myslela, že bolestí nevstanu z postele.
Nohy, zadek, břicho... po dlouhé době jsem dala tělu zabrat a ono mi to krásně vrátilo. :D
Na druhou stranu je taková bolest po fitku příjemná, člověk ví, že to mělo nějaký smysl.
Byli jsme s Kolegou opět domluvení na fitko.
Tentokrát říkal, že mě vyzvedne. Ráno mi volal, jestli by mohl ještě ke mně, než pojedeme cvičit, že pro mě něco má.
Koupil mi kytičku. ♥ Je nejlepší!
Pozvala jsem ho dál... tak jsme si před cvičením ve fitku dali ještě takové menší kardio doma. :D :D "Menší", no.
Po hodině u mě jsme do fitka konečně vyrazili. Byli jsme domluveni, že se sejdeme převlečení zase na baru. Tak tam přijdu... rozhlížím se a Kolega sedí u Nejlepšího kamaráda (chodili do fitka vždycky spolu).
Zase nám říkal, jestli to v té práci už nepřeháníme, že tam lidi neřeší nic jiného než nás dva.
Ptal se nás, jestli večer jdeme na pracovní sraz (do hospody). Kolega, ať tam vyrazím, i kdyby on nemohl.
Co se týče cvičení. Jeli jsme prsa + triceps.
Jsou to partie, na které jsem se nikdy cíleně nezaměřovala. Tudíž síla žádná a trpěla jsem.
Trpěla jsem ale ráda - vím, že to dělám pro svoji postavu a navíc mě to baví - o to víc, když cvičím společně s Ním. ♥
Cviky na tricepsy byly na pohodu oproti cvikům na prsa.
Následovalo břicho.
Jeden cvik s gymballem (na horní břicho), druhý cvik u žebřin (na spodní břicho). Už jsme pomalu odpadali, jak nás všechno bolelo. :D Mě teda brutálně.
Nakonec, že dáme vleže ještě kmitání nohama - dokud budeme moct. Pak se otočíme do Planku a výdrž co nejdéle.
Skvělé takhle na závěr.
Nakonec soutěž, kdo z nás vydrží kmitání a Plank déle. Jasný, že jsem to projela - ale pro tu srandu. Hlavně - jakmile se člověk o něco vsadí - maká víc a snaží se.
Na úplný konec kardio na páse.
Bavili jsme se zase o tom, co si dá kdo k jídlu. O stravě a cvičení se spolu také bavíme moc rádi, protože to je další společná věc, ve které si rozumíme. Už nevím, o čem jsme se přesně zase bavili, ale říkal mi: "My jsme fakt dokonalá dvojka".
Po fitku cigárko. Odvoz domů. Po cestě mi řekl, jestli si někdy promluvíme, až bude víc času...

K večeru mi volal, jestli chci jít na ten pracovní sraz. Nechtělo se mi. Tak se mě zeptal, jestli může přijet ke mně.
Strávili jsme u mě dvě hodiny - koukáním na film. V posteli, v objetí. Samozřejmě, že došlo ale úplně na vše. Tento den už po několikáté. :D Kolega neuvěřitelně zlobí. Jakmile mě má v blízkosti, neudrží se. Já vedle něj ale také nedokážu jen ležet.
Byl to nádherně strávený večer. Když jsme se jentak smáli u filmu, hladili se po zádech, leželi v objetí, hladil mě po tváři, když jsme leželi v těsné blízkosti a koukali na sebe...
Snaží si na mě dělat čas čím dál více. Celkově se snaží.
Před tím, než odjel, jsme šli na cigáro. Začal vážně. Jakou mají teď doma situaci. Věřím mu. Má to ještě těžší, než když mi tenkrát volal a říkal, že by se mnou chtěl být. Začal, že si zasloužím k sobě někoho, kdo mi bude kytky nosit mnohem častěji a kdo se vedle mě bude moct probouzet... že jsem úžasná a že si nezasloužím na něj pořád jen čekat. A že neví, jak celé tohle bude trvat - jestli měsíc, dva, tři... Ptal se, co si o všem myslím.
Řekla jsem mu, že pokud budu vědět, že nečekám zbytečně, tak počkám. Protože on mi za to stojí.
Zeptal se mě: "A můžu ti to slíbit?"
"Můžeš.."
Pořád jsem mu říkala, že nikoho jiného nechci. On: "Teď..."
Já: "Tak uvidíš schválně za tu dobu, jestli to bude stejný..."

Probírali jsme to nějakou dobu... on z toho byl špatný. Nechtěl mě celou tou situací zatěžovat. Šla jsem k němu, objala ho a dala mu pusu. V tu chvíli okolo prošel jeho soused s přítelkyní (což jsem se samozřejmě dozvěděla, až když se pozdravili a já se Kolegy ptala, kdo to byl). Fakt nenápadný, jak jsme se odtrhli od sebe.

Slíbil, že spolu jednou doopravdy budeme - neměla bych být smutná. Ale jsem.
Kdybyste viděli, co on musí řešit a jak to má těžký. Ráda bych mu pomohla. Ale nejde to.
Na jednu stranu si říkám - nějaké tři měsíce, to nic není. Na druhou závidím párům, které to mají jednoduché. Pokud spolu budeme další tři měsíce "jen" takto... náš první půlrok vztahu bude založený na podvádění jeho ženy, na skrývání se... je mi z toho celkově smutno, nevím. Zároveň jsem s ním šíleně šťastná a cítím se s ním milovaná.
Nejvíce se ale bojím toho, aby potom nepřišel, že to zase nejde...

Jo a v tom fitku mi ty dva dny dal tak zabrat, že opravdu skoro brečím, když mám sejít schody, sednout si... bolí mě neuvěřitelně nohy, zadek, břicho, prsní svaly. Masakr. Dlouho jsem takovou bolest nezažila.
Ale jdu do sebe a chci na sobě zase dřít jak dřív.
Třeba vám brzy zase začnu psát své jídelníčky a cvičení, uvidíme. Zatím si vše zapisuji do sešitu.
______________________________________

Netrvalo to dlouho a šli jsme do fitka znovu. Tentokrát na záda + biceps.
I to byl náročný trénink. Ale opět skvělý, perfektní!
Potěšilo mě, když mi říkal, že ho se mnou ty tréninky baví, že jsem skvělá. ♥
Toho si opravdu vážím, protože on fitko bere dost vážně.
Dokonce mi tentokrát dal při cvičení pusu.
Po cvičení jsme se shodli, že máme oba už dost hlad - hned navrhl, jestli si chci na jídlo někam zajet apod.
Dvě hodiny po cvičení pěkně do práce, kde se za mnou snažil chodit a o přestávkách jsme samozřejmě seděli u sebe.
Po práci mě odvezl domů a domluvili jsme se na následující den - na fitko.
______________________________________


Další den ráno společně směr fitko. Čekali nás nohy (jakmile polevila bolest, je legday hned na řadě :D).
Oproti prvnímu tréninku jsem na tom byla líp, ale zároveň jsme makali víc. Takže jsem zase umírala.
No, můj drahý taky umíral... ale s tím, co on si nakládal, se ani nedivím.
Říkám mu, že je blázen - když si naložil 200kg na Legpressu. On: "Jsem blázen.. ale do tebe."
"A já zase do tebe." ♥

Na rozehřátí nás čekalo zase předkopávání a zakopávání na strojích. Nesnáším to. :D Umírám při 15kg.
Dřepy s osou. Už jsem měla i závaží 3kilové. :D No co. Celkem 23 kg... a hlavně už jsem jela sama - bez jištění... a nebála jsem se, že by mi měla ta osa někam spadnout. Sérií jsme dali asi pět, takže taky žádný leháro.
Kolega cvičil v kleci vedle mě, protože si nandaval těch kotoučů hodně a kdybychom se střídali u jedné osy, bylo by to na dlouho.
Po dřepech následoval právě Legpress. Já tam měla asi 35kg. Sérií jsme jeli taky asi pět. Nešetřili jsme se. :D
Po tom všem "hurá" na výpady + dřepy na Bosu.
Vždycky výpady: cestou tam se závažím, zpátky bez závaží.. a hned přejít na Bosu a 10 dřepů, poslední dřep výdrž.
Zde jsme jeli 3 série. Na konci mě už chytala křeč do pravé nohy.
Nakonec jsme šli na posilování lýtek. Na dva stroje.
A kardio.
Potkali jsme tam opět Nejlepšího kamaráda Kolegy.. z práce. Tentokrát už byl v pohodě. Už se uklidnil, co se týče mluvení nám do vztahu. Kolega mi říkal, že mu to všechno vysvětlil a že už to teď bude v pohodě. Když jsem se zajímala, jak vysvětlil... neřekl mi to. :D

Po fitku jsme jeli zase do práce. Tentokrát jsme pracovali spolu.
Jakmile nás vedoucí na začátku směny rozděloval, já se hned přihlásila, že bych chtěla na to místo, kde je Kolega. On na mě přede všema: "Jen si za ním jdi..."
Co jsem se dozvěděla, tak už se na nás dva vedoucí také vyptával, jak to máme.
Jako asi všichni v našem okolo tuší, že pouze přátelé nejsme. Zatím to ale pořád nikomu říct nemůžeme.
Kolega sám říkal: "Už aby jsme tohle nemuseli řešit, viď?"
Byl to skvělý den.
Když kolem nikdo není, už mě neosloví jinak, než "zlato/lásko/Lucinko" ... jen když ho "naseru", tak začne: "Lucko/Lucie". :D
V jednu chvíli jsem od něj potřebovala pomoct a on jen: "Ještě, že máš tak úžasného přítele."
"To jo, za to jsem ráda."
Je pravda, že se chováme už jako pár. K sobě i na veřejnosti. Jen v práci si pořád trochu dáváme pozor.
Také jsme se bavili, že bych si zařídila do fitka permanentku, abych si nemusela platit pořád jednorázové vstupy. Ono se to totiž vůbec nevyplatí. On začal, že mi to zaplatí. To jsem pochopitelně ihned zavrhla. Nechápal, proč by mi to jako nemohl zaplatit... tak začal, že si vymyslí něco jiného, co mi koupí. Tvrdil, že si mám počkat, že mě bude rozmazlovat, protože si to zasloužím.
Je to tak krásný... všechno.
______________________________________


Další den jsme spolu byli od rána.
Přijel ke mně. Asi po dvou hodináh jsme se dokopali k tomu vstát z postele a vyrazit do fitka. V tom mu ještě volala žena. Ehm. Omluvil se, jestli by si ten hovor mohl vyřídit, jestli bych za ním do auta přišla tak za 5 minut. Tam se mi omlouval, že musel, kdyby šlo o malou - jelikož všude je uvedený kontakt hlavně na ní. Je jasné, že tohle jsem chápala.
Ve fitku, že dáme prsa + triceps. Mě ty tréninky prsou prostě nejdou. Ani se nezapotím. Nemám sílu, nic skoro nezvednu... a tak odcházím s pocitem, že jsem vlastně ani pořádně necvičila.
Ve fitku mu volali z nemocnice kvůli darování krve, kam pravidelně dochází. Co já se na něj ještě nedozvím. Je skvělej ve všem.
Co mě ale zase trochu rozkopalo - ve fitku jsme se šli na bar napít a on se tam zná s lidmi. Klučina na baru se ho začal vyptávat, co v práci.. a kdy ho čekají zkoušky (mně o tom vyprávěl, než jsme si začali spolu - vyprávěl, jak chce odtud vypadnout, udělat zkoušky na vojáka, jet na misi, třeba na půl roku... tenkrát jsem pochopila, že není asi úplně šťastný). Kolega začal vyprávět, že za pár měsíců a co ho čeká. Upřímně - je to za chvíli a pokud do té doby nevyřeší nás dva, tak vážně nevím. Asi se zblázním.
Po fitku měl jet pro jídlo a odvézt ho domů. Byla to zase trochu změna plánu, jenže on za to nemohl. Říká mi: "Já mám pocit, že tě každou chvílí něčím zklamu."
Vrátil se k původnímu plánu, i když jsem mu tvrdila, že je to v pohodě.
Po fitku jsme jeli zase ke mně, kde jsem nám měla udělat snídani. No, bylo už odpoledne a upřímně k přípravě jídla jsem se dostala asi po další půl hodině, co jsme na byt dorazili. :D Klasika u nás. Samozřejmě mi chtěl pomáhat, ale to jsem zavrhla. Dělala jsem jen zeleninu a míchaná vajíčka. Ve 2 odpoledne jsme si dali společně snídani v posteli. :D
Potom chtěl zase umýt nádobí. To jsem mu taky zakázala, ale stejně ho myl se mnou.
Stojíme takhle u kuchyňské linky a on mi říká: "Zlato, vím, že je na poučování ještě brzo.. ale ten nůž takhle (měla jsem v odkapávači nůž ostřím nahoru - bývalí partneři mi zase tvrdili, že když to budu dávat ostrým dolů, ztupím to :D) - až jednou budeš mít děti, poděkuješ mi za to."
Budu mít děti. Já sama asi. To je jasný, že jo. Mě takové řeči vždycky zklamou, ani možná nemají proč. Vím, že to myslel opravdu dobře.
______________________________________


Další den v práci za mnou vždycky přišel a dal mi pusu, nebo mě alespoň pohladil. Bavili jsme se, že kluci z práce mají následující den zápas, že bychom se tam mohli jet na ně podívat.
Jeden z těch kluků si pak sedl vedle nás a ptal se Kolegy, jestli tam přijede. Kolega, že asi jo - že podle malý, že by jí vzal sebou... a možná i "hodnou tetu". Koukl se na mě a říká: "Pokud teta bude chtít?"
"Moc ráda."
Sice mi to udělalo radost, že bych konečně poznala jeho dcerku. Na druhou stranu - takový strach? Nervozita? Vážně se toho setkání děsím. Děti mě sice vždycky měly rády, jenže co když jí se líbit nebudu? Tohle je naprosto jiná situace. Navíc si neumím představit, že tam jdu s Kolegou a s malou... neumím si představit, jak se k nim budu chovat. Je jasné, že on si bude všímat hlavně malé... a bojím se, abych to nějak nepokazila všechno.
Představuji si, že když je mezi mnou a Kolegou všechno dokonalý, všechno zvládneme - i společné žití s malou. A pak se bojím ji i poznat.
Trochu si ale myslím, že ani on nebude nakonec mít úplně odvahu a zruší to.

Ale ano, je to nádherný vztah a jsem za něj šťastná. Nejvíc na světě.


 


Komentáře

1 Jajinka Jajinka | 18. července 2018 v 8:49 | Reagovat

Při čtení tvého článku mě napadlo - věříš mu? Víš to, že to má se ženou špatný, že je s ním kvůli dceři a že ji chce v budoucnu opustit. Ptám se protože by to nebyl ani první ani poslední případ, kdy lže takhle milenec ženě, jen aby si ji udržel, ale přitom nemá v úmyslu ženu opustit.
Jinak to fitko - bomba :) Je supr, že takhle makáš, snad budeš mít brzy výsledky.

2 Lucie Lucie | Web | 18. července 2018 v 18:22 | Reagovat

[1]: Věřím mu. To, jak se ke mně chová, co pro mě dělá, jak mi pomáhá... Navíc si myslím, že v případě, že by to vážně neměl v plánu, tak by se se mnou nikde na veřejnosti nevodil za ruku, v práci by mě nelíbal každou chvíli a netrávil tam se mnou všechen čas, nebral by mě sebou do fitka, kde všechny zná apod. A taky by mě nechtěl seznámit s malou.
Navíc já o tom nezačala ani slovo - ani jsem nijak nenaznačovala. Se vším přišel on sám od sebe.

3 B. B. | Web | 23. července 2018 v 0:34 | Reagovat

Tak tohle je vážně perfektní :). Akorát ty komplikace, no, ale to se snad vyřeší. Jinak já bych do fitka takhle s přítelem asi jen tak nešla, strašně bych se styděla :D.

A už mám nový blog .)

4 Brixie Brixie | 25. července 2018 v 7:46 | Reagovat

Mrzí mě, že teď nepíšeš zase za celý týden :) chybí mi to :D

Jinak doufám, že ti to s Kolegou vyjde a KONEČNĚ budeš šťastná :) Hlavně, ať se to netáhne ještě několik let :/

5 Lucie Lucie | Web | 28. července 2018 v 7:42 | Reagovat

[4]: Zkusím to napravit. :D Jen to teď bylo takový náročnější a nebyla úplně nálada o tom psát. :)
Ale těší mě, že to ráda čteš. :D
Kdy už se taky vrátíš k blogování? :)
A děkuju moc. Já v to taky doufám, ale mám úplně stejný obavy - aby se to netáhlo moc dlouho a nakonec to se mnou neukončil.

6 Brixie Brixie | 1. srpna 2018 v 23:43 | Reagovat

Už si říkám, že na blogování jsem moc stará a nemám čas :) pořád jsem s přítelem, je to super :) už jsme spolu rok a půl a přemýšlíme o společném bydlení :) a snad příští rok budu inženýr :) jen takový random z mého života :) baví mě už spíš jen číst :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama