Boli sme si súdení - súdení naveky, nie na pár dní.

19. srpna 2018 v 17:11 |  Dvatisíceosmnáct
Celkově musím říct, že se toho během uplynulého týdne změnilo docela dost.
K lepšímu.
To, že se "něco" děje, člověk cítí.
A já cítím, že spolu vážně budeme.
Vždycky jsem měla naději a nikdy jsem se té myšlenky nevzdala.
Teď tomu věřím ještě víc než kdy jindy. O tom ale už v celém článku.


9. 8. - ČTVRTEK

Šla jsem si k bejvalýmu pro kolo. Konečně. V těch vedrech se táhnout 4 km domů s vyfouknutým kolem? Pecka. Ale dala jsem to. Všechno stejně asi lepší, než sedět doma a utápět se ve vlastních myšlenkách.
Bejvalej mi kolo předal a byl na mě milej a hodnej.
Všechno to proběhlo v klidu.

Došla jsem domů, jela k jinému bývalému (jak jsem s ním žila X let) a ten mi půjčil pumpičku na kolo. Potom jsem se jela projet a trochu vyčistit hlavu. 20 km projížďka a hned mi bylo lépe.

Večer přijedu domů a On mi volá. Jak jsem ho slyšela, hned jsem měla radost.

10. 8. - PÁTEK

Byli jsme domluvení, že se ráno staví pro pusu. Sice bylo vidět, že by šel nejradši ke mně nahoru, stálo ho to hodně přemáhání. Ale pouze jsme dali venku cigáro, pokecali... líbali se, objímali. Pořád opakoval, že tímhle mi třeba alespoň trochu ukáže, že mu vážně nejde jen o to, aby se mnou spal.

Odjel. Jel si pro jídlo. Hodinu a půl před začátkem směny mi volal, jestli nechci do práce jet s ním - že by se pro mě stavil. Pršelo, tak abych nezmokla. On jezdí do práce brzy, takže jsem nám šla v klidu koupit kafe a šli jsme sednout na kuřárnu.
Venku začalo pršet ještě mnohem víc.
On: "Vidíš.. a v tomhle bys šla. Ještě, že máš tak úžasného... co vlastně jsem?"
Já: "Nevím?"
On: "Ahaaa..."

Kouká mi na mobil a: "Ty tam nemáš mojí fotku?" (na to už se mě ptal asi potřetí, jakoby tím chtěl něco vážně naznačit :D)
Já: "Žádnou tvojí fotku nemám..."
Potom (seděl naproti mně) a vedle něj seděli dalí kluci od nás.. si mě začal fotit. Já, ať toho okamžitě nechá a všechno to smaže. Začal mi ukazovat nějaké fotky jeho a malé. Je to úžasný, je hodně po něm. Je krásná a mají skvělý vztah.

Stačí ale maličkost a mě to rozhodí. Chvíli tam s námi seděl jeden kluk, který nás také oba zná.. a my se s Kolegou bavili o tom, co si bude dělat následující den k jídlu. Já mu radila, jak to připravit. Ten kluk na něj: "Nemáš starou doma?"
Kolega: "Ne.. přes týden si připravuju jídlo sám."
A už mi bylo vnitřně zle.

Při rozdělování, kde budeme pracovat, mě vedoucí poslal k Nejlepšímu kamarádovi Kolegy (Bé). Byla jsem nasraná, ale stejně jsme s tím nemohli dělat nic.
Stejně za mnou Kolega jen tak zašel, zavolal mi, jak se těší na večer, až spolu budeme (byli jsme "jen" přes sklo a viděli na sebe). :D :D Koupil mi energiťák, abych si ho vypila, že je jen pro mě.
Bé si se mnou povídal a byl na mě hodný. I mi nabízel, abych s nimi šla další den do posilky, že ve třech je to ještě v pohodě.

Po práci mě Kolega vezl domů a šel ke mně. Byli jsme spolu další dvě hodiny. Bylo to skvělý, nádherný, úžasný.
Poprvé, co měl čas večer! Odjížděl ode mě až po půlnoci. ♥


11. 8. - SOBOTA

V práci jsem byla na té pozici, kterou dělám jen jako záskok - měla jsem volnější směnu a více času.
O přestávkách jsme byli spolu, jako vždycky jsme napůl pili kávu, povídali. Při práci chodil za mnou a já za ním. Ostatně to tak máme vždycky a pořád trvá, že je to všechno naprosto skvělý.
Jak jsem byla u něj, skoro jsme se na sebe tiskli, upíjela jsem mu pití, flirtovali jsme. Vůbec jsme nekoukali, kdo kolem je. A v tu chvíli si prochází náš vedoucí: "Co vy dva tady spolu zase koketujete?" :D

O něco později za mnou Kolega přišel, že mi musí něco říct. Kolegyně, která s námi pracuje (starší, milá, skvělá paní - Em.) se Kolegy ptala (pracovala dneska u něj), co se mnou má.
A víte co? On jí to řekl. Jak to máme. Prý jí povídal, jak je nám spolu krásně, že si moc rozumíme a že jsem úžasná. Ona povídala, že je na mě vidět, jak moc jsem zakoukaná. Bavili se také o tom, že si toho určitě nevšímá jen ona, ale asi všichni, kdo nás znají a pracují s námi.
On přišel úplně rozzářenej po tom rozhovoru s Em. A jak mi to vyprávěl. Měl z toho obrovskou radost. Myslím, že ona mu k tomu řekla určitě více věcí a že to spolu probírali podrobněji. Po tom rozhovoru s ní jakoby se tím naším vztahem přestal úplně tajit. Bylo to moc krásný.

Po práci mě vždycky vozí autem - ale já na něj čekávám jinde, z práce spolu nechodíme. Tentokrát mi nabídl, abych počkala s ním. Dali jsme i s ostatními cigáro, já od něj měla opět kafe... povídali jsme i s ostatními a když byl čas, společně jsme odcházeli.
Bylo by tak krásný, kdyby už všechno vyřešil a mohli jsme spolu být takhle oficiálně.

12. 8. - NEDĚLE

Hned ráno mi Kolega volal, že je před barákem. Krásný. Já nenamalovná, neupravená. No nic. Když už tu byl, tak jsem mu dovolila, aby ke mně šel. Na jednu stranu je totiž jasný, že jsem z toho měla radost. Ještě mi nabízel, ať se v klidu upravím, že nám zajede pro kafe... ale když už tu byl, nechtěla jsem, aby zbytečně někam jezdil.
Je to pochopitelně gentleman, takže i když mě viděl nenamalovanou, po ránu, rozespalou, povídal, jak jsem krásná. Bylo to všechno zase nádherný. Jen mě objímal, hladil. Potom jsem mu říkala, že mě ale hrozně rozmazluje a já nic. "Ale zlato, já nechci, abys mě rozmazlovala, já jsem šťastnej, že tě mám."
Když se schylovalo k tomu, že by mělo dojít na něco víc, tak mi neustále říkal, že už pojede, že to nechce pokazit - že to je krásný a nechce, aby to zase končilo sexem. Upřímně jsem mu to tentokrát neulehčovala. A tak to nevydržel. :D U nás je to klasika, ale ono - proč se tomu vlastně pořád bránit? Vím, že mi chce dokázat, že mě má rád, ale tímhle mi to stejně nedokáže.

Potom si dělal srandu a říká mi: "Tak ženo, já si teď lehnu a ty nám připrav oběd." :D :D
Upřímně? Mít nakoupeno, tak nám ten oběd s radostí připravím. On si jídlo jezdí kupovat, skoro denně.

V práci jsme byli spolu, z čehož jsem měla radost. Já byla zase jako záskok.
Jen ty dlouhé pohledy, co na mě házel už ze začátku... bylo mu úplně jedno, jestli na nás ostatní koukají, nebo ne.
Trávili jsme spolu hodně času, pochopitelně. Kromě klasických kravin, flirtování, povídání, řekl i věci, který mi zase (jako předchozí den) dokazují, že mu věřit mám.

Za prvé - pracuje s námi kluk, největší drbna široko daleko (Vé). Na úplném začátku vždycky Kolega, ať nás nevidí, že ten to roznese všude atd. Ono jsme se teda na začátku schovávali přede všema a teď už ne... ale.
Už mi před ním klidně dá pusu, sahá na mě, cokoliv. Pak na něj Kolega: "Lucinka je krásná, viď? Mě už očarovala a kdybys viděl, jak moc jí mám rád.."
Nebo se bavím s Vé a Kolega: "Ta je moje, jasný?"
Vé na nás vždycky "nasraně" ať toho necháme. :D
Za druhé - náš vedoucí se opět (poněkolikáté) ptal Bé, co spolu já a Kolega teda máme. Bé řekl, že neví. Kolega na něj, že mu to klidně říct všechno může.
I to beru jako velký krok - už se tím netají a klidně okolí přizná, že spolu máme úplně všechno.
Ono totiž - to jsem tu nepsala. Ve stejné práci jako my pracují i příbuzní "jeho ženy".

Za třetí - bavili jsme se a on mi řekl, že si není jistý tím, co mi může a nemůže říkat. Začal, že mi teda říká všechno (to si nemyslím), ale že neví.
Řešili jsme více věcí. A sdělil mi, že už doma řekl, že ho to nebaví.
Já: "Jako jak?"
On: "Jako s ní, že už mě to doma nebaví..."
Pak mi říkal, že něco až bude mít dovolenou - pochopila jsem to tak, že by to chtěl vyřešit už. Dovolenou má za týden.
Hlavně se podle toho i chová, že je už rozhodnutý.

Po práci jsme spolu zase normálně seděli na kuřárně a odtud spolu odcházeli.
Jak jsme si sedali do auta, stejně nás vedoucí viděl + i další lidé. Z toho si ale ani jeden z nás už nic nedělá.

Odvezl mě domů. Zase mi říkal, že vážně mu dodávám tolik pozitivní energie, že jsem pro něj dokonalá a tohle v životě nezažil. Je opravdu nádherný, když tohle ve vzájemný blízkosti prožíváme už více než tři měsíce (ono možná i déle, ale je to něco přes tři měsíce, co jsme si spolu opravdu začali). Také jsem mu řekla, že je pro mě dokonalej a že jsem nikoho lepšího nikdy nepotkala. Což je svatá pravda.
Tolik doufám, že nám to vyjde a vydrží.

13. 8. - PONDĚLÍ

Kolega mi volal a domluvili jsme se, že další den odpoledne budeme spolu. Začal, že by si zašel zacvičit a pak by nám něco uvařil, najedli bychom se a tak. Prý se mám nechat překvapit. Nechci to zakřiknout, ale poslední dny se to všechno obrací o tolik k lepšímu... konečně nebrečím a věřím, opravdu věřím, že nám to spolu všechno vyjde.

14. 8. - ÚTERÝ

Kolega mi volal ještě dřív než jsem dorazila do práce. Měl strach, jestli jsem nezaspala. Vždycky totiž do práce chodím dříve - tentokrát jsem jela autobusem. Bylo to od něj milý, že na mě myslel a chtěl mě případně vzbudit.

V práci to bylo fajn a docela rychle to uteklo. My se domluvili na odpoledne. Nabízel mi i on i Bé, ať jdu s nimi do fitka. Chvíli jsem byla nalomená, že půjdu... ale nakonec jsem si říkala, že se radši připravím než ke mně přijede, uklidím apod.
Opět to bylo mezi mnou a Kolegou (už je mi trochu divný ho nazývat takto :D) úžasný. Nejvíc mě tentokrát dostal tím, když mi přišel říct, že má tu nejkrásnější ženu na světě.
(Ani nevíte, jak potěší, když jako jeho "ženu" nazývá mě. Na začátcích tak nazýval jí. Teď je to prostě "ona").

Na konci směny jsme byli dohodnutí, že se sejdeme zase na kuřárně. Tam začal, že se to trochu zkomplikovalo. Ono když se to sere, tak všechno. Byl z toho zničený. Bylo vidět, že ho to trápí. Týkalo se to rodičů, takže to tu psát nebudu. Nicméně on mi říkal, že ho to trápí hlavně kvůli mně - že se bojí, že mu to nebudu věřit, že budu zklamaná, nebudu mu brát telefony zase, že mu na mně doopravdy záleží a štve ho, když si něco naplánujeme, těší se a pak se něco stane.
Snažila jsem se ho uklidnit, že tohle neovlivní a že mu věřím - když mi věci říká - tak jako teď.

Nabídla jsem mu, jestli nemám jet po práci domů busem, aby mohl jet, kam potřeboval. On, že v žádném případě. Tohle, že platí, že mě odveze a společné odpoledne, že taky rušit nebudeme.

Odpoledne přijel - s jídlem. Koupil nám zeleninový salát s kuřecím masem.
No. K jídlu jsme se dostali stejně tak o hodinu později. :D Ale bylo to skvělé.
Bylo to perfektní odpoledne/večer. ♥

Víte - sice jsem si s ním stále nepromluvila o tom, co mě tolik trápilo. Hlavně o tom, že nevím nic o jeho vztahu se "ženou"... kromě toho, že je s ní nešťastný už delší dobu a evidentně jim to vážně neklape a ani spolu nic nemají. Také jsem se ho ještě pořád nezeptala na ten Fb.
Nicméně i přesto se mi začal s některými věcmi ze svého života svěřovat více.
A kromě mluvení o těhle věcech nám to klape dokonale, ve všem.
Vážně v životě už nechci nikoho jiného.

15. 8. - STŘEDA

V práci jsme přímo spolu opět nepracovali. Já byla opět u Bé.
Tentokrát ani nebyla moc příležitost, abychom byli v kontaktu.
Tudíž až po práci jsme se sešli na kuřárně. Já se ho ještě celá nesvá ptala, jestli nemám jet autobusem - nebyli jsme totiž na ničem domluvení.
On na mě, co blbnu.
Odvezl mě domů, cesta byla skvělá jako vždy, loučení těžký.
Říkal, že se teda ještě staví pro rychlou pusu, až pojede z fitka. Souhlasila jsem.
A všimla jsem si jedné věci. Dneska poprvé. Neměl na ruce prstýnek - snubní. Nosil ho celou tu dobu. Jen když jsme spolu spali, tak ho sundaval a říkal, že se to úplně nehodí.
Nevím, jestli to byla náhoda, že ho zrovna neměl (ale dříve ho měl vždycky, poslední dny si nevybavuji)... nebo jestli ho už nenosí vůbec.

Stavil se. Na cígo a pro pusu. Stáli jsme u zábradlí, on mě tiskl u sebe, já měla hlavu položenou na jeho hrudníku. Neskutečný pocity pokaždé. Já ho prostě nemám nikdy dost. Chtěla bych s ním být nonstop.
Skončili jsme u mě. :D Jsme stejný, nemáme si co vyčítat.

Vím, že to asi píšu často, ale NIKDY za celý svůj život jsem to, co my dva mezi sebou máme, nezažila.
Je to něco nepopsatelného, nedá se to vyjádřit.
Ve svých 27letech jsem zažila opravdu dost vztahů... poznala hodně kluků/chlapů. Ale tohle? Boooože můj! ♥ Tohle je ON!

Vážně by mě zajímalo, co se děje - že v práci nic netají, odcházíme společně.. i před ostatními se baví, jak přijede/jak jsme spolu předchozí den byli... jakmile se ho někdo zeptá, co spolu máme - už nic nepopíra, jako dřív - dříve tvrdil, že spolu nic nemáme, že si jen rozumíme a jsme kamarádi... teď komukoliv přizná, že spolu máme úplně všechno. Tento týden na mě měl mnohem víc času než kdykoliv dřív - nevyzvedával malou ze školky.
Jo, vím, že je to všechno o komunikaci a že dokud se ho na to nezeptám, nebudu vědět nic.

Mimo všech těch věcí s Kolegou. Z výplaty jsem zaplatila dluh ve fitku, kde mám smlouvu. Byla to částka téměř za celý rok. Masakr. Ale o jeden problém méně. Sice stále nemám vybavený byt, ale řekla jsem si, že začnu řešit věci od těch nejdůležitějších. Měsíc spaní na matraci ještě dám. Zase tak špatně se tu nemám.
Z příští výplaty si koupím gauč a konferenční stolek. Z té další obývací stěnu, nebo jen nějaký stolek pod televizi.
Ohledně financí a šetření se pokouším vážně sebrat ze dna. Věřím, že třeba za půl roku bych se mohla mít tisíckrát lépe, pokud to zase nějak nepodělám. Ale věřím, že tentokrát už ne. Hodně jsem se poučila a jak žiji sama, dávám si mnohem větší bacha - vím, že jakmile nebudu mít na nájem apod., nikdo to za mě nevyřeší.

Také si chci plánovat jídelníčky a cvičení alespoň na den dopředu. Chci se už nkam posunout zase. Zhubnout. Zpevnit. Chci, aby bylo zase cvičení věcí, bez které si život nebudu umět představit. Vím, že jakmile začnu pořádně a uvidím výsledky, zase mě to neuvěřitelně chytne.
Budu zase pravidelně chodit do fitka, jezdit na kole. Budu se o sebe starat a budu prostě... zase šťastná a spokojená sama se sebou.

16. 8. - ČTVRTEK

V práci to bylo opět skvělý.
Akorát mi nenabídl, ať čekám na kuřárně a já najednou zpanikařila a nevěděla jsem, co dělat.
Jestli za ním jít - jenže jsem si říkala, co když nebude mít čas mě vézt domů, já tam přijdu a budu čekat jak kráva. Nebo tu byla možnost druhá - jít domů pěšky. Byla jsem pevně rozhodnutá jít na kuřárnu, jenže jakmile jsem vylezla ze dveří z práce a viděla, že kolem něj ani není místo na sezení, šla jsem pěšky.
Jsem tak debilní, že to svět neviděl!
On končí v práci později. Musí si pípat kartou o 15 minut déle. Já šla domů hooodně pomalu. Dvě minuty předtím, než měl odcházet z kuřárny mi volal, kde jsem. Okolo byli slyšet kluci, musela jsem být opravdu za krávu. On na mě ještě: "Ale zlato, já myslel, že už to bereme tak nějak automaticky. Tak fajn, no..."
Já na něj, že jsem ušla teprve kousek, že na něj můžu počkat. Bylo na jeho hlase slyšet zklámání. Ani se nedivím, zachovala jsem se fakt jak totální debil. Ono kdyby mi nevolal, tak bych odešla úplně bez rozloučení, čehokoliv.

Doma mě jen vysadil a říkal, že musí jet.
Myslím, že jsem mu tímhle docela zkazila náladu.

Koukala jsem mu schválně na ruku a prstýnek opět neměl.

Vážně už si s ním musím promluvit. Zajímá mě tolik věcí... a jemu určitě musí taky přijít divný, proč se o to nezajímám, když s ním chci tolik být.

Kromě toho - dneska jsem byla také záskok. A Vé (má taky ženu a děti) mě plesknul přes zadek. Já na něj tentokrát vážně, že tohle nemůže, ať toho fakt nechá.
On: "Nejsem Kolega (on používal jeho příjmení :D), co?"
Já se jen debilně usmívala na souhlas.
On: "To víš. Kolega na tohle má koule..."

17. 8. - PÁTEK

V práci opět nebyla moc možnost být spolu. Zákon schválnosti, byla jsem opět u Bé.
Ale přinesl mi energiťák, že mi ho koupil. ♥ Chodil za mnou, ať nejsem smutná a tak.
Po práci sraz na kuřárně, tentokrát jsem si tím byla jistá. :D
Bylo to všechno moc krásný.
Pořád koukám na tu ruku, kde už nemá ten prstýnek. Já jsem kvůli takové věci tak šťastná. Jen doufám, že to vážně znamená, co si myslím.

Odpoledne jsem opět usnula. Jako téměř pokaždé poslední dobou po práci. Jakmile na chvíli přestanu cokoliv dělat, padne na mě taková únava, kdy nezvládám nic.
Večer nuda. V tu chvíli mi ale napsal bejvalej, jak jsem s ním bydlela. Bydlí ode mě 5 minut chůze. Jestli nechci dát nějaký drink, že pije doma sám a je nějak v pí*i. Řekla jsem si - proč ne. Budeme depkařit spolu. :D Jsme opravdu dobří přátelé a vím, že u nás nic nehrozí. Po rozchodu jsme spolu další cca dva roky bydleli a nikdy mezi námi nic nebylo.
Dorazila jsem, dali jsme si rum s colou, pustili písničky na youtube, seděli v obýváku, dali cígo a kecali. Do dvou do rána. Všechno jsme probrali, jak máme život totálně v prdeli. :D Postěžovali si a já odcházela domů s ještě větší depkou a šíleně mi chyběl Kolega. :D

Od té doby se zase nervuji... a jak s ním nejsem, šíleně mi chybí a mám zase sklony pochybovat, jak to odpadne.

18. 8. - SOBOTA

Celý den jsem odpočívala.
Večer jsem jela ke kamarádce. Daly jsme si jen dvě skleničky Aperolu a povídaly si.
Bylo to fajn. Jako vždycky.


19. 8. - NEDĚLE

Odpoledne mi volal Kolega a přijel. Jenže je nemocný a není mu zrovna dvakrát dobře.
Přesto se u mě stejně nakonec zdržel.
Bavili jsme se o některých věcech, jak je to teď těžký, že se to sešlo všechno najednou a má toho dost.
Říkala jsem, že už bych byla ráda, kdyby to bylo všechno dobrý a on neměl tolik starostí.
"Už to nebude dlouho trvat, neboj..."
Dělal si legraci, jak bude chodit cvičit a já budu hlídat malou. :D Potom mi samozřejmě říkal, že v žádném případě to na mně takhle nikdy nenechá, ať se toho nebojím.

Už se tolik těším... na všechno, co nás společně čeká. Protože jedině s ním jsem šťastná.




 


Komentáře

1 Brixie Brixie | 19. srpna 2018 v 20:40 | Reagovat

Tyjo jsem tak ráda, že jsi konečně našla toho pravého! Já to nyní taky cítím, že je to ON :) Člověk to tak vycítí, taky si rozumíme a nasmějeme se spolu moooc :) jsem za tebe moc ráda, tak snad už to vyřeší a třeba se nastěhuje k tobě :)

2 B. B. | Web | 20. srpna 2018 v 0:25 | Reagovat

Tak je fajn, že se bývalý choval slušně a mile, docela se divím, podle toho, jak jsi tu v minulých článcích o něm psala :D.

Je parádní, že Kolega přestává tajit váš vztah, ani se nedivím, že jsi šťastná :). A s tím snubákem bych tomu taky věřila, že už ho nenosí naschvál.
Nicméně jak píšeš, určitě by ses ho měla na pár věcí zeptat (ten facebook atd.), přesně aby si třeba nemyslel, že tě to nezajímá.

S tím hubnutím to samé - jakmile jsem viděla výsledky, tak jsem se do toho neskutečně zapálila, tak snad co nejdřív :/.

3 Lucie Lucie | Web | 20. srpna 2018 v 13:06 | Reagovat

[1]: Právě, jsem ráda, že mi rozumíš. Člověk to cítí, ale těžko se to nějak popisuje. :)
Ono to všechno bude trvat asi delší dobu, než se to úplně vyřeší. Pro začátek je asi úspěch to, že ukončuje vztah s ní.

4 Josslyn Josslyn | Web | 26. srpna 2018 v 19:31 | Reagovat

Taky cítím, že by mohl být přítel ten pravá. A táhne mi na 27 let a nikdy jsem tohle nezažila :D Ovšem máme i svý temný chvilky. Kdy pochybuju, proto jak se občas zachová. Je super, ale občas.. občas mu cvakne a nepoznávám ho.
Jsem zvědavá na další článek - zda se něco dalšího změní :) Držím palce!

5 Brixie Brixie | 2. září 2018 v 20:24 | Reagovat

To je hrozný, jak vždy netrpělivě čekám na další článek :D vrátila jsem se z Chorvatska a čekala jen minimálně 2 články a ono nic :( :D

6 Lucie Lucie | Web | 4. září 2018 v 14:54 | Reagovat

[5]: Teď jsem měla pořád takovou náladu, že by to nebylo hezký čtení. :/ :D Ale dneska se dočkáš. :D Mimochodem těší mě, jak ty články opravdu ráda čteš. To je krásný. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama