Holka, já ti slíbím, co ti tisíc chlapů nesplní.

5. srpna 2018 v 18:26 |  Dvatisíceosmnáct

31. 7. - ÚTERÝ

Hned dopoledne telefon od Kolegy.
Zněl vážně, říkal vážné věci. Nicméně to znamenalo jediné - že na mě čas mít opět nebude.
Omlouval se, že musím být pořád zklamaná, čím dál víc.
Alespoň trochu úspěch ale - řekl, že až se uvidíme, promluvíme si o tom a vysvětlí mi to.
To já mám tak jako tak v plánu si s ním vážně promluvit, až se příště uvidíme. A nebude to asi příjemné ani pro jednoho z nás.

V práci dneska náročný - kvůli horkům. Navíc je to všechno zvláštní, jak člověk pracuje s jinými lidmi.
Jeden chlap, co nám dělal "vedoucího" za mnou přišel... a vychválil mě - můj vzhled. Já ho teprve ani neslyšela pořádně, co říká. Jen něco, že jsem tam snad jediná ženská ze všech... a pak něco o puse. :D Potom se mi přišel omluvit, že mě nechtěl uvést do nějakých rozpaků, že mi chtěl jenom říct, jak moc mi to sluší. A že se teď cítí trapně. :D


Jídelníček:
-> salátová okurka, cherry rajčátka, paprika, eidam 30%, Lunter mexická pomazánka
-> ovesné borůvkové sušenky Emco
-> cherry rajčátka, mozzarella

-> cca 2l vody, 3 hrnečky kávy s mlékem, energy drink

Pohyb:
-> práce - 8hod. (doplňuji, takže celý den lítám kolem linky, tahám krabice apod.)


1. 8. - STŘEDA

Ráno mi Kolega volal, že je před barákem.
Co vám budu povídat. Všechna moje odvaha probrat s ním, co mě trápí, mě rychle přešla. Jakmile jsem ho viděla, objal mě, vyměkla jsem.
Bylo to skvělé. Tolik jsem se zase nasmála, takových kravin, co se mnou dělal! Nechtěl se mnou spát, aby to nevypadalo, že mě má jen na "to". Ale jelikož jsme spolu dlouho nebyli, tak jsme to samozřejmě nevydrželi. Snažil se mi vysvětlit, jaké má pak výčitky. Jak si vždycky plánuje, že nic nebude, že prostě "jen" bude se mnou. Abych já si právě nemyslela, že mu jde jen o sex. Potom tomu neodolá, jak se ke mně přiblíží a když je po všem, vyčítá si to.
Potom jsme šli dát společnou sprchu. Bylo to všechno úžasný. Říká mi: "Jsi taky teď šťastná, viď?"
"Je to vidět, co?"
Kýval.
Jakmile jsme spolu, užívám si každou tu chvilku naplno. Jenže je mi jasný, že to tak nejde navždycky.
Tolik jsem se zase upřímně nasmála - až se mi chtělo brečet. Tolik lásky a bezpečí jsem zase cítila, když jsem ho pevně objala a on mě také.

V jednu chvíli zmínil, že už za pár měsíců dělá ty zkoušky na vojáka. To mě rozhodilo. On to na mě už ale hned pozná, že něco není v pořádku. Přišel ke mně, objal mě a říká: "Zlatíčko, co se děje?"
"Nic..."
"Ale... já to poznám. Nebudeme mít přece tajnosti?"
Pěkně. V tu chvíli jsem měla příležitost si s ním promluvit. Ale já ne. Jen jsem mu řekla, jak se bojím, že odejde a už se nikdy neuvidíme. Uklidňoval mě, že ho stejně nepřijmou. Kecy.
Navíc začal, že jsem chytrá holka a z téhle práce, kde člověk nemusí vůbec přemýšlet, bych měla také odejít. Že tam se nebudu rozvíjet vůbec a že to není pro mě.
Mimo jiné se mě také ptal, jestli už jsem mu odpustila, jak se choval na té poslední noční. Řekla jsem, že odpustila.
Když odcházel, padl na mě opět smutek. Ptal se hned, jestli jsem v pořádku. Říkal, že ví, že to s ním mám těžký. Hladil mě po tváři a říkal, že mě má šíleně moc rád.

To, že jsem si s ním nepromluvila mě štve hlavně z toho důvodu, že to opět dusím v sobě. Jako vždycky. A to jsem si řekla, že na něm mi tolik záleží, že to budu řešit. Budu komunikovat, co mi vadí, mrzí, co cítím. Najednou jsem zase ten stejný srab. Kdykoliv jsem v sobě něco dlouho dusila, nikdy to nevyprchalo, nevyřešilo se to a akorát to špatně dopadlo.
Příště vážně musím!
Nespím kvůli tomu, pořád se mi honí hlavou dost šílený myšlenky. Musí vědět, jak to prožívám já.

Jela jsem do práce. Jenže nebyl materiál, takže jsem šla domů. Volné odpoledne není nikdy k zahození. Alespoň jeden den jsem si od toho odpočinula, ještě navíc v těch vedrech.
Jdu už převlečená v šatech ke skříňce. Projdu kolem nějakého kluka. Po chvíli ke mně přišel a ukázal mi nějaký leták na nástěnce, jestli bych mu nevysvětlila, co to znamená, že tomu nerozumí. Jasný. :D Finta, jak se se mnou začít bavit. Řekla jsem mu, že nevím, že to není nic důležitýho. On na mě: "A přítele máš?" .. "Mám" .. "Aha, tak to je škoda... tak ahoj."

No. Skvělý den. Směnu navíc končil v tu chvíli jeden Vedoucí, co mi pořád píše. Bydlí ve stejné ulici. Hned za mnou šel, jestli mě může doprovodit. Tak jsme spolu šli 2km z práce pěšky domů. Popovídali jsme si, bylo to fajn. Ještě mě zval, ať s ním jdu na oběd na sushi, že to musím už konečně vyzkoušet. :D To jsem odmítla.

Můžu říct, že za poslední roky se mi díky okolí - chlapům - hodně zvýšilo sebevědomí. Ať si říká, kdo chce, co chce... když v jakékoliv práci narazíte na spoustu kluků/chlapů, kteří by s vámi chtěli být, chválí vás za vzhled, zvou vás na kafe, koukají po vás... na člověku to musí něco zanechat.
Sice mám dny, kdy se koukám do zrcadla a říkám si, že to nechápu. Nesnáším svoji postavu a zdaleka spokojená sama se sebou nejsem. Na druhou stranu si vždycky řeknu, že se tak líbím spoustě lidí a že na mě asi něco je, co vidí oni. :D
Minulý měsíc se mi i stalo, že jsem byla nakoupit jídlo a slečna za kasou mi začala chválit hrozně moc vlasy. Zeptala se mě, jestli si na ně může sáhnout.. začala mě chválit, jak mi to sluší. Bylo to tak milý! Nakonec jsme popovídaly a když jsem tam šla asi o týden později znovu, už mě zdálky viděla a ukazovala, ať jdu na kasu k ní. :D
Jsou to takové maličkosti, ale člověku to udělá neskutečnou radost a jakmile je těch "maličkostí" hodně, člověk o sobě také začne přemýšlet jinak.


Jídelníček:
-> bílý jogurt, 2 banány
-> mozzarella, cherry rajčátka, 3 pl. 80% kuřecí šunky
-> proteinová tyčinka
-> vaječná omeleta (2vajíčka, 3pl. 80% kuřecí šunky, 1/2 Camembertu), cherry rajčátka, salátová okurka
-> ovesná placka

-> 2l vody, 3 hrnečky kafe, 2 energy drinky

Na energiťáky mě naučil Kolega. I když piju jen Zero - bez kalorií a cukru, musím se to odnaučit zase.
Jídla jsem celkově snědla tento den (na mě) moc. Dlouho se mi toho nepovedlo sníst tolik. Asi jak jsem byla doma a neměla žádné plány.
Jinak jsem vyřadila pečivo, které jsem jedla opravdu denně. Jiné jídlo jsem poslední půlrok snad už ani neznala. Tak uvidíme.

2. 8. - ČTVRTEK

Tentokrát v práci opět šílený horka. Ale poslední směna v jiném složení, tak jsem to nějak přežila už.
Popovídala jsem s některými lidmi, s jednou novou paní se seznámila... a docela to uteklo.

Co se týče jídla, tak jsem nestíhala. Do práce jsem vstala pozdě. Měla jsem čas na to vypravit se a jít. Po práci už bylo pozdě. Za celý den jsem tedy měla pouze ovesnou kaši. No co. :D


3. 8. - PÁTEK

Den D.
Odjezd s kamarádkou na fesťák. První letošní akce.
Ještě ráno jsem běžela nakoupit nějaký jídlo, alkohol, nealko. Klasicky všechno na poslední chvíli.

Ráno mi volal Kolega. Abych si to užila a ať jsem tam hodná. "Nooo... budu." :D
"Takže si tu teď budu hryzat nehty dva dny, jo?" :D
"Ne, vážně budu hodná."
Popovídali jsme a od pondělí zase spolu v práci. ♥
Potěšilo mě, že zavolal.

Odpoledne mě vyzvedla Vé s přítelem (který nás na festival vezl). Tentokrát byl pro nás tedy začátek mnohem lepší než loni, kdy jsme se táhly autobusem a cesta do areálu nás odrovnala. :D Letos jsme se dovezly až k areálu a přítel Vé nám ještě pomohl s věmi až ke vstupu do stanového městečka.
Ubytování jsme měly zajištěné opět ve VIP stanovém areálu. Tam jsou k dispozici záchody (ne toitoi, které já bych prostě nezvládla :D), sprchy, umývárna. Celé je to oplocené, osvětlené a nonstop hlídané. Kvůli dobrým zkušenostem jsme se rozhodly si připlatit a být zase tady.

Po příjezdu jsme postavily stan. Tentokrát to bylo všechno opravdu rychlý a neměly jsme žádné problémy. Jakmile jsme dostavěly, připravily si věci ve stanu, tak přišla chvíle, na kterou jsme se tak dlouho těšily.
Sedly jsme před stan, otevřely ovocná piva, zapálily si cigáro a do večera jsme povídaly. Stan nám dělal už stín, takže nám i přes šílená horka bylo příjemně.

Večer jsme se vydaly do areálu. Hrál Marpo s TroubleGangem. Letos jsme s Vé na jejich koncertě už byly. Ona dokonce dvakrát, protože se zúčastnila i toho, kdy hráli v O2 aréně.
Bylo to opět naprosto dokonalý. Užila jsem si to. Zapařila jsem si na ně. Pecka.

V pátek moc kapel, kdy bychom musely stát u podia, nebylo. Spíše jsme postávaly vzadu a chodily pít. :D
Jenže co se samozřejmě nestalo. Přišel si k nám povídat nějaký kluk. Byl fajn a tak jsme jeho přítomnost neřešily. Navíc nás pozval hned na drink, že jo. :D
Postupně k nám ke stolečku začali přicházet i jeho kamarádi. Byli celkem 4. Chodili nám kupovat pití, povídali jsme si, bylo to na pohodu.
Až na to, že nás začali přemlouvat, ať s nimi jedeme vodu další den... že nás samozřejmě začali nabalovat... apod.

Poté, co zavřeli areál (po kapelách i after party) byly ještě otevřené stánky s alkoholem před areálem.
Tam jsme se přesunuli a pili všichni společně dál.
Kluci se tam občas začali bavit i s jinými holkami (když třeba stáli na baru a šli pro pití). Pak je k nám přivedli a seznámili nás. :D Takže tu noc/ráno jsme nakonec strávili povídáním s dost lidmi.
K ničemu samozřejmě nedošlo. Nikomu bych nedala ani pusu. Co mám Kolegu, myslím jen na něj a neudělala bych to. A Vé je také zadaná, takže kluci měli smůlu. :D

Spát jsme s Vé šly v půl páté ráno.

4. 8. - SOBOTA

Probuzení po propité noci, do šíleného vedra, nebylo příjemné. Oběma nám bylo dost zle. Žaludek, hlava, všechno v prdeli.

Do odpoledne jsme fakt trpěly. Vé na tom byla ještě hůř jak já.
Ono to nedělal ale jen ten alkohol z předešlé noci. To horko bylo ale vážně neskutečné, nebylo se kam schovat. Do toho naše stravování? Spíš žádné. Pitný režim taky špatný. To se pak člověk nesmí divit.
Odpoledne jsme se ale ze všeho naštěstí nějakým způsobem dostaly. Ale měly jsme jasno - dneska se nemalujeme, na všechno a všechny sereme, užijeme si to v klidu a půjdeme po koncertech hned spát.

Většinu dne jsme posedávaly v areálu na trávě, popíjeli ledový Kingswood a poslouchaly účinkující z dálky.
Hrál můj milovaný Tomáš Klus. Jenže v brzkých hodinách, kdy jsme nebyly schopné stát v pařáku, v davu. Jelikož jsem na něm byla ale už několikrát, tak mě to tolik nemrzelo.
Dále hrála Slza, Lenny, Voxel, Jelen. I z dálky bylo super jen poslouchat a užívat si tu atmosféru.
Každou chvíli jsme navíc chodily s Vé z areálu k umývárnám - polévat se ledovou vodou. Horko vážně jako loni - kdy jsem se spálila takovým způsobem, že jsem měla pak ještě týden puchýře a šíleně to bolelo. Letos jsem se poučila a chodila se hodně mazat opalovacím krémem. Tolik jsem se nespálila. Ale ramena, záda a nohy to trochu odnesly tak jako tak.

Během fesťáku jsem potkala kamarádku - TK. Kdo mě sleduje už dlouho, budu možná vědět - nejlepší kamarádka Trenéra. Známe se z fitka. Popovídaly jsme a bylo to skvělý jí po dlouhý době zase vidět.

Během dne a večera se stejně našli kluci, kteří s námi chtěli pokecat. :D Nepochopíte - ani maličko makeupu jsme neměly. :D Bavit jsme se nechtěly, což na nás každý naštěstí hned poznal.
I sekuriťáci u vchodu do stanového městečka se nás začali jednou ptát na nějaké barvy. :D Ani s nimi jsme nechtěly komunikovat.
Myslím, že si každý z nich musel říct, že jsme namyšlený krávy. :D

Večer hrála kapely Rybičky 48. Všechny jejich koncerty jsme si vždycky maximálně užily. Umí udělat show, mají skvělé efekty, známé písničky, na které tam paří tisíce lidí, jejich vystoupení mají opravdu energii.
Koncert opět nezklamal. Na Rybičky jsem se nejvíc vyřádila a nejvíc si zazpívala. Nebyla písnička, kterou bych neznala. :D
Ale lidi okolo? Hovada. Ne všichni. Většina si to přijela užít a nedělat problémy. Ale výjimky se najdou všude. I tady. Pořád tam někdo házel do davu kelímky s pivem. Dvakrát na nás trochu piva taky dopadlo. Kluci před námi? Šílený, co tam předváděli. Pak jeden dokouřil, cígo netípnul a hodil to do davu. Což už byl fakt extrém. Prý to dopadlo nějaké holce do vlasů. Oni se tomu strašně smáli, protože nečekali, že se "trefí". Ne asi. Hlava na hlavě, tak je jasný, že to někoho zasáhne. Neskutečný dementi. Ještě, když jsem to viděla všechno úplně střízlivá.
Ke mně se tam během koncertu nějaký kluk úplně začal mačkat. Objevil se tam z ničeho nic a namáčkl se těsně za mě. Nenápadně se ke mně vždycky přibližoval - úplně ke krku. Vé začal hladit vlasy. Když jsem na něj koukla, udělal, že čumí jinam. Tak jsem se přimáčkla ještě k Vé - a na něj házela hnusný pohledy, aby nám dal laskavě pokoj. Jsem z takových jedinců vždycky nervní. Naštěstí po chvíli ignorace zmizel zase pryč.

Po Rybičkách hráli hned Mandrage. I jejich koncerty máme rády. No, tak pro začátek několik neznámých písniček (z nového alba). My začaly být fakt unavené a dohodly jsme se, že to nebudeme lámat přes koleno a půjdeme ležet do stanu.
Ke konci koncertu jsme šly.

Už zbývala stejně jediná kapela a to Divokej Bill. Od těch známe stejně "jen" ty staré písničky a vzhledem k vyčerpání bychom si to neužily.

Chvíli jsme ve stanu Divokýho Billa ve stanu poslouchala - ale i přes hluk jsem usnula jako nic.

5. 8. - NEDĚLE

Ráno jsme vstávaly brzy. Ještě bylo příjemné počasí. Navíc jak jsme den předtím nepily - jen pár Kingswoodů během dne - na ochlazení. Bylo nám krásně.
Přítel Vé pro nás zase přijel.
Jakmile jsem dorazila domů, dala jsem si sprchu a šla úplně vyřízená spát.

Shrnutí celého fesťáku? Už jsem na to stará, fakt. :D
Už úplně nemám na to, abych byla celý víkend ve stanu a abych si užila celý festival naplno.
Ehm, vím, že to není úplně o věku. Je to spíš o pohodlí a tak. Hodně lidí mi řeklo, že si mě na festivalu neumí představit. Je pravda, že během posledních let jsem se hodně změnila.
Navíc alkohol už taky není úplně můj kamarád. Snáším ho čím dál hůř. Navíc jak je Kolega abstinent, taky se mi nechce poslední dobou pít. Hlavně jak se nad tím zamýšlím, vážně to nemá žádný smysl.
Mně osobně je z toho pak akorát hodně blbě.
Co se týče jídla? V pátek jsem snědla burger, v sobotu tortillu. Hlad jsem neměla a nepřišlo mi skvělý tam do sebe ty nezdravý jídla cpát nějak ve velkém. :D
Jíst jednou denně ovšem taky není úplně oukej, to vím.
Co nás tam s Vé ale nejvíce dostalo? Jo, spusta lidí by si toho ani nevšimla, ale my jsme jiný. :D Před námi na deku si sedla rodina. Ideální rodina. To byla taková nádhera je sledovat. Žena s manželem a 4 malými dětmi. Byli krásní. Bylo vidět, jak děti milují maminku, tatínka a i mezi sebou. Navíc tatínek, jak se nádherně choval ke své ženě? Dneska se tohle jen tak nevidí. Kdybyste to viděli, možná byste pochopili. Je to splněný sen - mít fungující rodinu, kdy se rodiče k sobě stále chovají zamilovaně a krásně - a kdy je vidět ta neskutečná láska mezi všemi členy rodiny.

Čím jsem starší, tak mi přijde vážně smyslem života mít fungující, šťastnou a zdravou rodinu.
Jakmile nějakou takovou vidím, rozplývám se nad tím.
Jsem hrozná, měla bych si užívat, dokud můžu. Jenže mě tak nějak přijde, že tohle už není to, co já v životě potřebuji.


MARPO ♥

LENNY

Viděla jsem jí naživo už dvakrát. Vždycky milá, usměvavá, s pozitivní energií. Její hlas snad ani komentovat nemusím. ♥

RYBIČKY 48
Jak už jsem psala výše - od nich znám snad každou písničku. Jejich koncerty si vždycky 100% užívám. Ani nevím, kolikrát už jsem je viděla, ale bylo to hodněkrát. "Jentak" doma si je moc nepouštím, ale čas od času na ně náladu mám... a naživo na ně mám náladu vždycky! ♥

MANDRAGE
Opět srdcovka. Už jen proto, že jsme je poslouchala jako menší - stejně jako Rybičky.
JELEN
Přiznám, že jsem je nikdy tolik neposlouchala. Pár písniček mám ale ráda. A jak jsem je slyšela živě? Bylo to parádní.

TOMÁŠ KLUS
To je taky moje srdcovka.
Tady jsem ho viděla asi potřetí/počtvrtý. ♥
 


Komentáře

1 B. B. | Web | 7. srpna 2018 v 2:58 | Reagovat

Já myslím, že čím dříve s ním promluvíš, tak tím opravdu lépe :). Uvidíš, bude to dobré! :)

Já taky piju dost energeťáky, ale v 90% je to modrý Monster zero, ten mám ráda a není tam nic, ale i tak je to sra*ka, no :D.

Co se týče toho sebevědomí, tak to naprosto chápu, chvála je skvělá a něco na tom musí být ! :)

Fesťák ti závidím, já letos bohužel na svém oblíbeném nebyla, tak alespoň Votvírák. Rybičky mám ráda a Divokého Billa taky zbožňuju :).
A je pravda, že někteří se chovají jako hovada, to ale bohužel všude :/.
Kdyby se na mě takhle někdo lepil a já byla připitá, tak bych se taky lepila, ale pěstí na jeho xicht :D. Jsem hrozná v tomhle.

A s tou rodinou? Naprosto chápu ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama