Září 2018

Pokud všechno, co v životě děláme, vychází z našeho srdce - pak přestávají existovat špatná rozhodnutí.

24. září 2018 v 15:50 Dvatisíceosmnáct
Pokud se v mých článcích trochu nevyznáte, nebo nedávají smysl, tak se předem omlouvám.
Píšu vždycky průběžně věci, které se seběhly. A jelikož jsem na tom poslední dobou mizerně s časem, rozhodně to není tak, jak bych si představovala. Článek za celý měsíc je pak zbytečně dlouhý. Ale pro mě to jsou všechno důležité momenty.

Jednoho krásného dne toho na mě bylo už příliš. V práci jsem se chovala divně, nemohla jsem se odhodlat s ním promluvit, ale zároveň jsem nebyla už schopná se ani tvářit, že se nic neděje. Byl to pro mě příšerný den, kdy on viděl, že se něco děje a ptal se mě na to a já ze sebe byla schopná vždycky vydat jen to moje: "Nic, všechno je v pohodě."
Po směně jsem zase probrečela noc. Věděla jsem, že si s ním promluvit o věcech, které mě trápí, musím. Jinak se to mezi námi posere právě tím, že já nebudu komunikovat.

Veľa slov nepovedaných...

5. září 2018 v 21:21 Dvatisíceosmnáct
Chtěla bych toho napsat tolik.. a zároveň to všechno neumím slovy vyjádřit.

Měla jsem teď těžké období.
Nic se mezi mnou a Kolegou nepokazilo, my máme mezi sebou pořád úžasný vztah. Spíš mě ničí mé myšlenky, představy.
Ale tady vidíte opravdu mojí nejhorší vlastnost - věci neřeším, dusím je v sobě.
Chci si s ním promluvit už skoro dva měsíce a stále nic. Taková jsem já.