Veľa slov nepovedaných...

5. září 2018 v 21:21 |  Dvatisíceosmnáct
Chtěla bych toho napsat tolik.. a zároveň to všechno neumím slovy vyjádřit.

Měla jsem teď těžké období.
Nic se mezi mnou a Kolegou nepokazilo, my máme mezi sebou pořád úžasný vztah. Spíš mě ničí mé myšlenky, představy.
Ale tady vidíte opravdu mojí nejhorší vlastnost - věci neřeším, dusím je v sobě.
Chci si s ním promluvit už skoro dva měsíce a stále nic. Taková jsem já.


Nejtěžší bylo období, než měl odjet na dovolenou. Na týden. Věděla jsem, že tam bude s ní, dcerou a s jeho bráchy rodinou. A že nebudeme vůbec v kontaktu. Bylo vidět, že ho to také trápí. Uklidňoval mě, že je jen a jen můj, i když to zní divně.
Poslední dny před odjezdem byly skvělé, byl se mnou často. Všechno bylo klasicky úžasný.

Poslední směnu před odjezdem to na mě padlo. Smutek, strach. Jakmile za mnou přišel se slovy, že se nemám bát, že se mi brzy vrátí, já ho ode mě odehnala slovy, že s ním nechci mluvit. I tak za mnou přišel a říkal, že je mu jedno, jestli se s ním bavit budu nebo ne, ale že mu na mně neskutečně záleží, má mě rád a bude za mnou i tak chodit. Uklidnila jsem se... a zbytek směny jsme se bavili normálně. Po práci mě vezl domů. Bylo to ráno po noční. Loučili jsme se v autě asi další půl hodinu. Rozesmíval mě a dělali jsme blbosti, abych z jeho odjezdu nebyla tolik smutná. Bylo to krásné loučení, i když těžké.
K večeru mi potom ještě volal. Zněl utrápeně. Říkal mi, jak nemohl ani pořádně cvičit, jak nemá na nic chuť... jak mě potřeboval alespoň slyšet a jak se těší, až se vrátí a budeme už jenom my.
Ano, to mi také říkal. Po dovolené, že už bude mít všechno vyřešený, bude na mě mít mnohem víc času a budeme už jen my dva. Na konci rozhovoru už zněl úplně jinak. Takovej rozzářenej. Bylo to fajn.
Říkala jsem si, že ten týden nějak přežiju. Ono mi ani nic jiného popravdě nezbývalo.

V práci to bylo šílený. Denně kecy od jednoho kluka, jestli mi Kolega chybí... že jsem smutná apod. Jo, byla jsem smutná, v práci to pro mě bylo utrpení, nic mě nebavilo. Ten kluk to dovršil tím, když do mě začal hustit kecy typu, jak jsem špatná. Jak jsem Kolegovi měla říct "ne". Jak ho tahám od rodiny...
Nikdo si neumí ani představit, co mezi sebou máme. Ani trochu.

V půlce týdne mi přišla smska: "Chybíš mi lásko."
Maličkost, ale tolik mě to potěšilo a uklidnilo. Alespoň na chvíli. Zbytek týdne totiž nic.
Až den před ranní, než měl přijít do práce, se mi ozval. Přijel.
Tolik objímání a polibků, co jsem dostala? Jak jsme se na sebe těšili? Neuvěřitelný.
Byli jsme spolu přes dvě hodiny a bylo to nádherný.
Oba šťastný, že jsme zase spolu. ♥
Nicméně celý týden mi shrnul tím, že se měl dobře... a jinak nevím NIC. Jestli je něco vyřešený/ není. Nevím.

Další dny jsme spolu byli v práci i po práci. Nemáme se dost.
Než přijel z fitka, uvařila jsem. Měla jsem takovou radost, když mu jídlo chutnalo! Pořád mě chválil. Další den mi pořád opakoval, jak to bylo úžasný a jak jsem u něj ještě o hodně stoupla. :D

Předevčírem jsme v práci dělali hrozný kraviny. Záchvaty smíchu.. "prali" jsme se... :D Přes sklo na nás koukal jeden Kolegy kamarád, tlemil se a natáčel si nás. Skvělý. :D

Včera jsem byla v práci neskutečně unavená. On mi vždycky koupí energiťák/ kafe/ cokoliv, co by mi mohlo pomoct. Stará se o mě. Jakmile venku prší, jede pro mě i před směnou. Domů mě odváží vždycky, když může. Což je momentálně skoro vždycky. Když mi řeknu, že mi nebylo předchozí den nejlépe, skoro mi vynadá, proč jsem mu nezavolala - že by mi pro cokoliv dojel apod. Je vidět, že o mě má strach a že pro mě chce jen to nejlepší.
V práci se bavil s jednou holčinou, která u nás byla na přesčase. Já byla v lince, takže jsem musela makat. Je to paradox, že mi je tolik nepříjemný, když se baví s jinou... (přitom doma má ASI ještě přítelkyni) a je jedno, o jakou slečnu jde - stačí, že je to holka. :D Jelikož jsme oba dva stejně (přehnaně) žárlivý, byl za mnou a šel mě ujistit, že nemám důvod žárlit. Že jde o bývalou sousedku a vyprávěl mi o ní pár věcí, abych mu věřila. Potom mi ale řekl, že se s ní už bavit nebude, aby mě zbytečně netrápil. Jemu, že by to také vadilo.
Tentokrát mě po práci také odvezl domů. K večeru mi ještě volal, aby se ujistil, že mi není zle zase. A domluvili jsme se, že dneska po fitku dorazí.

Jsem díky němu vážně šťastná.
Ve dnech volna bude s dcerkou, na mě čas nebude. Tak to bude už navždycky, s tím se mířit musím. Doufám, že až mě s ní seznámí, budeme trávit čas společně, ale kdo ví.
Na jednu stranu chápu, že se snaží být opatrný - to mi i sám povídal, že mu jde o tu bezpečnost a tak. Po všem, co zažil. Neměl bohužel štěstí na ženský, takže chápu, že se bojí a nechce nic uspěchat.
Cítím, že mu na mně záleží. Moc. Od nikoho jiného jsem tolik lásky necítila.

Chce to prostě, abych tyhle časy nějak přetrpěla... a vydržela. Jednou určitě bude líp.
Je to pátý měsíc, co spolu "jsme". A jsem si 100% jistá, že je to chlap mého života. Žádného okamžiku s ním nelituji. Kromě té jedné noci, kdy se se mnou nebavil (a sám o té noci dneska mluví jako o noci, kdy byl hloupej), jsme neměli mezi sebou žádnou (ani sebemenší) špatnou chvilku.
S tím, co k sobě cítíme, musíme zvládnout všechno.

Dneska ráno jsme byli domluvení, že dorazí. Přijel se snídaní. Pro každého káva a čokoládový croisant. ♥ A ještě měl ruku za zády a povídá mi, abych zavřela oči. Přinesl mi růži. Nádhernou, překrásnou, růžovo bílou. Jen tak, abych měla radost. Už druhá kytička za dobu našeho vztahu. Jen, aby mě potěšil a dokazoval mi, že mu na mně záleží.
Bylo to úžasné ráno.

Kromě mého vztahu s Kolegou.
Jak byl na dovolené, tak jsem byla na návštěvě doma. U mamky. Bylo u nich posvícení. Navštívili jsem pouť. Pěkně jsem si zase užila sourozence a jela další den zpět dvě hodiny vlakem.
Ještě ten večer jsme šla s kamarádkou Vé sednout na zahrádku. Na kávu. Následovala sklenička vína. A pak drinky Cuba Libre, které nám objednal jeden z hostů toho samého baru. Samozřejmě jsme se s ním seznámili (jak jsem se dozvěděla, pracuje ve stejné firmě jako já, jen o hoooodně výš)... a s celou jeho partou také. K tomu se oni seznámili ještě se dvěma slečnama, takže slušná parta. :D Domů jsem dorazila v pět ráno, což před odpolední směnou úplně nechcete.
Také jsem po dlouhé době navštívila kamarádku Er. Sedly jsme u ní na balkon, ona nám namíchala domácí mojito... zapálily jsme si a... zbožňuji takové chvíle ve skvělé společnosti.

Kromě toho jsem také ráda za to, jak se ochladilo. Konečně! Už se blíží podzim, který naprosto miluju. ♥

 


Komentáře

1 Brixie Brixie | 9. září 2018 v 14:06 | Reagovat

Nechci být negativní a vím, že o tom vím jen tak povrchově, ale začínám se bát, jestli se někdy rozhoupe rodinu opustit. Vím, že to nechceš slyšet a já to zase nerada píšu, ale teď to tak vidím a osobně se toho fakt bojím. Jsi si opravdu jistá, že ji chce opustit? Chápu nějaký ten měsíc, ale půl roku? Měla by sis s ním opravdu popovídat. (Jinak ten článek se mi zobrazil až teď, přitom tam vidím středa... divný :D)

2 Lucie Lucie | Web | 9. září 2018 v 23:12 | Reagovat

[] Já jsem z toho už taky nešťastná... hlavně ze sebe, že se ho prostě nezeptám. :( A on pak vidí, že mi něco je, nechci mu to říct a trápí se taky.
Jinak ten čas utíká hrozně rychle, no... půl roku už je docela dlouhá doba. Taky mám strach, jak dlouho to ještě bude takhle.
A blog mi blbne poslední dobou strašně. Chvíli se mi článek zobrazuje, chvíli ne. To samé komentáře. :/ A nemám to jen u mého blogu, ale u všech, co navštěvuju. :(

3 Josslyn Josslyn | Web | 13. září 2018 v 13:41 | Reagovat

Měla by ses už odhodlat a zeptat se. My s přítelem měli více nepříjemných chvilek, na můj vkus možná až moc, ale zase to bylo vše proto, že spolu o věcech mluvíme a řešíme je. Tak já nevím, co je lepší...
Každopádně je zvláštní, že slibuje, jak to na dovolené vyřeší, ale pak sám nepřijde s tim, jak to dopadlo.

4 Neznama Neznama | 13. září 2018 v 16:37 | Reagovat

Lucka vydaj knihu prosim..uz dlho som necitala nic napinavejsie..neviem sa dockat dalsieho clanku..drz sa

5 B. B. | Web | 19. září 2018 v 13:43 | Reagovat

Jé, to je tak krásný. Ale promluvit byste si určitě měli, někdy není dobré v sobě věci dusit. Nějak opatrně, ale ano, měli :).
Úplně si umím představit tu radost z té sms :)

6 Lucie Lucie | Web | 24. září 2018 v 16:06 | Reagovat

[4]: Na knihu by to asi úplně nebylo. Ale děkuji moc! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama